Cúda

Cúda je dřívější název krajského soudu (iudicium provinciale), který se používal především na Moravě. Zatímco v Čechách krajští soudci (iudices provinciales) zanikli spolu s hradskou soustavou a jejich pravomoc přešla na zemský nebo dvorský soud, moravské cúdy se vzhledem k rozdělení země na úděly udržely delší dobu. Postupně se ovšem slučovaly do větších celků (např. bítovská cúda se znojemskou a ta poté s brněnskou), až Karel IV. tento proces dokončil tím, že vytvořil moravský zemský soud, který vzhledem k tradici nejdůležitejších cúd v Olomouci a v Brně zasedal střídavě v obou městech.[1]

Soudní moc zpočátku patřila především panovníkovi, až v průběhu času byla delegována na zvláštní úředníky. Také se rozdělila na řádné soudní řízení a tzv. popravu, náhlý soud, který se mohl konat tehdy, byl-li pachatel dopaden už při činu nebo ještě na útěku. Řádný soud byl veřejný, právo se nalézalo pomocí obyčejů, ale jedním z nich např. bylo, že předvolaný (pohnaný) se mohl ještě před vynesením nálezu očistit, dokázat svou nevinu.[2][3] U moravských cúd takovému pravidelnému soudu předsedali cúdaři, skuteční soudci rozhodující až na základě podané žaloby, zatímco místní krajští soudci měli i přes svůj název spíše pravomoc českých poprávců udržovat z úřední moci veřejnou bezpečnost.[4] V přeneseném slova smyslu se cúdou nazýval také obvod, ve kterém ten který hradský soud vykonával svou jurisdikci.[2]

Reference

  1. ↑ HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 49, 56. Dále jen „Dějiny správy v českých zemích“. 
  2. ↑ a b ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha: J. Otto, 1892. Heslo Cúda, s. 757. 
  3. ↑ MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha: Rohlíček & Sievers, 1877. Heslo Cúda, s. 62–63. 
  4. ↑ Dějiny správy v českých zemích, str. 67.

Externí odkazy