Boeing C-17 Globemaster III
| C-17 Globemaster III | |
|---|---|
 | |
| Určení | transportní letoun |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | McDonnell Douglas/Boeing |
| První let | 15. září 1991 |
| Zařazeno | 17. ledna 1995 |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | United States Air Force Royal Air Force Royal Australian Air Force Royal Canadian Air Force |
| Výroba | 1991–2015 |
| Vyrobeno kusů | 279[1] |
| Cena za kus | 202,3 mil USD (1998) |
| Vyvinuto z typu | McDonnell Douglas YC-15 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Boeing (dříve McDonnell Douglas) C-17 Globemaster III je strategický transportní letoun vyráběný společností Boeing Integrated Defense Systems, a sloužící v letectvech USA, Británie, Austrálie, Kanady, Indie, Kataru a Spojených arabských emirátů.[2]
Globemaster III je schopný rychlého přesunu jednotek a všech druhů nákladu k hlavním operačním základnám nebo přímo k předsunutým základnám v oblasti rozmístění vojsk. Je také schopný taktické přepravy, evakuace a výsadkových misí. Jméno nese po dvou svých předchůdcích – C-74 Globemaster a C-124 Globemaster II. Jeho vývoj spadá až do 70. let, kdy USAF začalo hledat náhradu za C-130 Hercules.
Vývoj
Prototyp (87-0025) poprvé vzlétl 15. září 1991 z továrního letiště v Long Beach s továrním pilotem W. Caseym a podplukovníkem USAF G. Londonem. Let byl zakončen na základně Edwards, kde se zkoušela ovladatelnost letadla, vypínání a spouštění motorů za letu a vzdušné tankování. První sériový stroj, označený továrnou P-1, poprvé vzlétl 18. května 1992 a na Edwards proběhly jeho zkoušky, včetně letů s nákladem. Dne 21. června 1992 vzlétl druhý produkční exemplář P-2 a na základně Edwards se pak zkoušel jeho dolet a velikost nejvyššího nákladu i zlepšená palubní elektronika. Již 7. září 1992 přilétl na Edwards letoun P-3, 30. ledna toho roku stroj P-4 přenesl 72 914 kg nákladu na vzdálenost 5 162 km bez mezipřistání i bez tankování za letu. Ještě koncem roku 1992 prototyp C-17 začal se zkouškami shozu nákladů i výsadkářů a vytahování nákladů z letadla v přízemních výškách padákem. Dne 5. února 1993 dostal C-17 oficiálně jméno Globemaster III. Pátý vyrobený kus poprvé vzlétl 9. prosince 1992, jako první stroj bez jakýchkoli zkušebních přístrojů. Byl určen především pro výcvik vojenských osádek a později po sedm měsíců sloužil při vyhodnocování a operačních zkouškách typu u USAF na základně Kirtland v Novém Mexiku. Šestý vyrobený stroj, P-5, vzlétl poprvé 6. března 1993 a byl předán USAF o šest dní později. Záhy přelétl do námořního leteckého výzbrojního střediska na základně Patuxent River ve státě Maryland, kde se zkoušely jeho elektromagnetické vlastnosti, především odolnost proti bleskům a rovněž také radarové systémy.
V roce 1994 vykonal P-4 řadu předváděcích nakládání na mnoha základnách USAF, US Marines a US Army, aby se jejich osádky seznámily s novým typem letounu. 28. července 1993 uskutečnil první let osmý C-17A-první stroj třetí série a zároveň druhý, určený pro operační jednotku, 17. letku 437. křídla, sídlící v Jižní Karolíně. Té byl předán v srpnu. 1. února 1994 poprvé vzlétl desátý sériový stroj P-10, o týden později byl předán na základnu Charleston. Tím skončila dodávka třetí série. Následně převzala Globemaster III také jednotka 62. dopravního křídla v McChord a 315. dopravního křídla (Asociate Reserve).
V roce 2001 zahájily provoz čtyři pronajaté C-17A u 99. perutě RAF.
Uživatelé
- Indické letectvo – Roku 2011 Indie objednala 10 letounů C-17 s opcí na dalších šest. Roku 2018 byl objednán poslední jedenáctý letoun. Poslední byl dodán roku 2019.[3]
- Strategic Airlift Capability (SAC) – Sdílené provozování tří strojů C-17 konsorciem 12 zemí (Bulharsko, Estonsko, Litva, Maďarsko, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, USA, Finsko a Švédsko). Letouny operují z maďarské základny Pápa.[4]
- Royal Air Force provozuje osm letounů C-17[5]
Specifikace
Hlavní technické údaje
- Posádka: 2 piloti, 1 operátor nákladu[6]
- Kapacita:
- 102 vojáků nebo
- 36 nosítek a 54 zraněných
- Užitečné zatížení: 144 vojáků nebo 102 výsadkářů, nebo 78 110 kg nákladu[7]
- Délka: 53,04 m[6]
- Rozpětí: 50,29 m[6]
- Výška: 16,79 m[6]
- Nosná plocha: 353,03 m²[8]
- Hmotnost (prázdný): 122 016 kg[6]
- Maximální vzletová hmotnost: 263 083 kg[6]
- Pohonná jednotka: 4× dvouproudový motor Pratt & Whitney F117-PW-100, každý o tahu 188,47 kN[6]
Výkony
- Maximální rychlost v 10 670 m: 829 km/h[6]
- Cestovní rychlost: 0,76 Machu (450 uzlů, 515 mil, 830 km/h)
- Dolet: 4 450 km[6]
- Operační dostup: 13 715 m[6]
- Stoupavost: 7,6 m/s
- Max. plošné zatížení: 750 kg/m²
- Tah/Hmotnost: 0,277
Odkazy
Reference
- ↑ "Workers at Boeing Say Goodbye to C-17 with Last Major Join Thursday". Press-Telegram, 26 February 2015.
- ↑ -JKO-. Britové kupují osmý C-17 Globemaster III [online]. ATM, rev. 2012-04-02 [cit. 2012-04-20]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Boeing Delivers 11th and Final C-17 Globemaster III Strategic Airlifter to Indian Air Force [online]. Defpost.com, rev. 2019-08-27 [cit. 2019-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-05. (anglicky)
- ↑ The Strategic Airlift Capability (SAC)
- ↑ World Air Forces 2016 Flightglobal, part of Reed Business Information Ltd. Craig Hoyle, London. Data Compiled by Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney & Marc-Antony Payne, Flightglobal Fleets Analyzer, London. Data analysis by Antoine Fafard, Flightglobal Insight, London.
- ↑ a b c d e f g h i j DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 241.
- ↑ GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 363.
- ↑ HAVELKA, Radek. Boeing C-17A Globemaster III [online]. Válka.cz [cit. 2017-11-30]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing C-17 Globemaster III na Wikimedia Commons - Galerie Boeing C-17 Globemaster III na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Royal Australian Air Force C-17 Globemaster III aircrew students with No. 36 Squadron (36 SQN), are observed by United States Air Force instructors with the Advanced Airlift Tactical Training Center (AATTC) during a training mission, near Fort Huachuca, Ariz., June 17, 2014. Aircrew members from the 36 SQN are participating in a two-week course hosted by the AATTC attached to the 139th Airlift Wing, Missouri Air National Guard. (U.S. Air Force photo by Senior Airman Patrick P. Evenson/Released)
US Air Force Expeditionary Aeromedical Evacuation Squadron members monitor patients during a C-17 aero-medical evacuation mission from Balad Air Base, Iraq, to Ramstein Air Base, Germany. This C-17 Globemaster III is equipped to perform medical evacuation.
C-17 Globemaster III Operators 2010 (current in blue, future in light blue and former in red)
Vojenský dopravní letoun McDonnell Douglas C-17 Globemaster III T-1 přelétá nad údolím Owens Valley na cestě k Edwardsově letecké základně v Kalifornii po modernizaci a prodloužení životnosti v leteckých závodech v San Antoniu, Texas. Model T-1 je prvním letounem tohoto typu, na kterém byla přestavba testována.
Vlajka Severoatlantické aliance (NATO).
Crash recovery and emergency management crews survey a C-17 Globemaster III Jan. 31 as it rests on the active runway of Bagram Airfield, Afghanistan, after landing Jan. 30 with its landing gear retracted. More than 120 Airmen, Defense Department civilians and contractors successfully removed the crippled aircraft from the runway Feb. 2 and restored full airfield operations shortly thereafter. The "belly up," or no landing gear, recovery effort was the first in the airframe's 16-year Air Force history.