CASA CN-235

CASA CN-235
CASA CN-235M-100 španělského letectva
Určení	transportní letoun
Původ	Španělsko
Výrobce	EADS-CASA / IPTN
Šéfkonstruktér	José Lopez-Ruiz
První let	11. listopad 1983
Zařazeno	1988
Charakter	Ve službě
Uživatel	Španělsko Turecko Indonésie Jižní Korea
Výroba	1983–
Vyrobeno kusů	286[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

CASA/IPTN CN-235 je dvoumotorový transportní letoun středního doletu, který společně vyvinuly společnosti CASA ze Španělska a IPTN z Indonésie, jako letoun pro regionální leteckou dopravu a vojenský transportní letoun. Mezi jeho hlavní vojenské úkoly patří námořní hlídkování, průzkum a letecká přeprava. Největším uživatelem letounu je turecké letectvo, které disponuje 50 stroji.^[2]

Projekt vznikl jako společná iniciativa firem Construcciones Aeronáuticas SA a Indonesian Aerospace (PT. Dirgantara Indonesia), dříve známé jako IPTN, které pro řízení programu založily společnost Airtech (Aviation Technology Industries). Partnerství bylo využito pouze při výrobě Série 10 a Série 100/110, přičemž pozdější verze byly vyvinuty nezávisle. Ve službě se nachází více než 230 letounů CN-235 všech verzí, které nalétaly přes 500 000 letových hodin.

Vývoj začal v lednu 1980 a k prvnímu letu došlo 11. listopadu 1983 v Getafe. Za řízení usedli piloti José Murga a Guillermo Delgado. Druhý prototyp (PK-XNC, „Tetuko“) byl zalétán v Bandungu 30. prosince 1983. Španělská a indonéská certifikace proběhla 20. června 1986; první let sériového letounu se uskutečnil 19. srpna 1986 a Federal Aviation Administration schválila typ CN-235 3. prosince 1986. Letoun vstoupil do služby 1. března 1988.

V lednu 1990 byla podepsána s TAI smlouva na montáž a následnou výrobu 50 kusů CN-235 v Turecku.

V roce 1995 zahájila CASA vývoj prodloužené verze CN-235, která dostala označení C-295. V prosinci 2002 objednalo kolumbijské námořnictvo dva letouny CN-235 pro hlídkování a protidrogové mise.

V dubnu 2005 objednala Venezuela dva stroje CN-235 pro námořní hlídkování a deset transportních letounů, ale obchod byl zastaven, protože vláda Spojených států odmítla povolit transfer technologií amerického původu v avionice.^[3]

V lednu 2006 objednalo Thajsko u Indonesian Aerospace deset letounů, šest pro ministerstvo obrany a čtyři pro ministerstvo zemědělství.

V prosinci 2007 objednalo Španělsko dva námořní hlídkové letouny CN-235 pro španělskou civilní gardu, s termínem dodání 2008–2009.

Jeden stroj CN-235 MPA byl v červnu 2008 dodán prostřednictvím Indonesian Aerospace indonéskému ministerstvu obrany.

V srpnu 2006 zůstávaly celkem tři letouny CN-235-10 ve službách aerolinií v Africe, konkrétně u společnosti Safair (2) a Tiko Air (1).^[4] Asian Spirit provozoval v roce 2007 jeden CN-235-220 na Filipínách.

Irské letectvo používá dva letouny pro úkoly námořního hlídkování.

Nejméně dva stroje CN-235 provozuje letectvo Spojených států amerických pro blíže neupřesněné úkoly v rámci 427. perutě speciálních operací, umístěné na bývalé letecké základně Pope, Severní Karolína.^[5]

Na začátku července 2008 oznámilo mexické námořnictvo záměr pořídit šest letounů CN-235 ze Španělska.^[6] V dubnu 2010 potvrdil francouzský ministr obrany Hervé Morin objednávku osmi CN-235-300.^[7]

V roce 2011 vyráběla společnost Indonesian Aerospace 4 letouny CN-235-110 MPA pro jihokorejskou pobřežní stráž. Hodnota zakázky činila 96 milionů dolarů.^[8]

Senegalské letectvo zakoupilo dva stroje CN-235 v roce 2010 a 2012 v rámci kontraktu v hodnotě 13 milionů dolarů. V plánu byl též nákup letounů pro přepravu VIP a dopravní úkoly, letectvo projevilo zájem i o námořní hlídkovou verzi.^[9]

CN-235-10

Úvodní sériová veze (každá společnost postavila 15 strojů), poháněná motory GE CT7-7A.

CN-235-100/110

Odpovídaly Sérii 10, ale motory GE CT7-9C měly nové kompozitové gondoly; nahradily Sérii 10 v roce 1988 počínaje 31. sériovým letounem. Série 100 je španělské výroby, Série 110 indonéské výroby, se zlepšenými elektronickými, výstražnými a ekologickými systémy.

CN-235-200/220

Vylepšená verze. Strukturální úpravy zajišťující vyšší operační zatížení, aerodynamické úpravy náběžné hrany křídla a směrovky, snížení požadované délky vzletové dráhy a zvýšený dolet s maximálním zatížením. Série 200 je španělské výroby, Série 220 indonéské výroby.

CN-235-300

Modifikace společnosti CASA Série 200/220, vybavená avionikou Honeywell International Corp. Mezi další úpravy patří vylepšené přetlakování a volitelná instalace dvojitého předního podvozkového kola.

CN-235-330 Phoenix

Modifikace Série 200/220, nabízená IPTN s novou avionikou Honeywell a systémem ARL-2002 EW a 16.800 kg/37.037 lb MTOW pro Royal Australian Air Force v rámci Projektu Air 5190 tactical airlift requirement, ale společnost odstoupila v roce 1988 ze soutěže v důsledku finančních problémů.^[10]

CN-235 MPA

Námořní hlídková verze se šesti závěsníky pro střely AM-39 Exocet nebo torpéda Mk 46.^[11]

HC-144 Ocean Sentry

Označení verze pro Pobřežní stráž Spojených států amerických, resp. plánovanou sérií 22 letounů,^[12] která má nahradit menší proudové stroje HU-25 Guardian. V roce 2010 bylo dodáno 12 letounů.^[13]

Botswana Botswana

• Botswanské letecké křídlo^[14]

Brunej Brunej

• Brunejské královské letectvo (1)^[15]

Burkina Faso Burkina Faso

• Ozbrojené síly Burkiny Faso (1)^[15]

Ekvádor Ekvádor

• Ekvádorské letectvo^[zdroj?]
• Ekvádorské námořnictvo^[16]

Francie Francie

• Francouzské letectvo^[17]

Gabon Gabon

• Gabonské letectvo^[18]

Chile Chile

• Chilské pozemní síly ^[19]

Indonésie Indonésie

• Indonéské letectvo^[20]

• Indonéské námořnictvo CN235MPA^[20]

Irsko Irsko

• Irský letecký sbor (2 x CN235MP)^[21]

Jemen Jemen

• Jemenské letectvo^[22]

Jižní Korea Jižní Korea

• Jihokorejské letectvo (20; 12 vyrobeno společností CASA ve Španělsku, 8 vyrobeno IPTN v Indonésii)^[23]
• Jihokorejská pobřežní stráž (4)

Jordánsko Jordánsko

• Jordánské královské letectvo (2 v pronájmu na několik let od tureckého letectva)

Kamerun Kamerun

• Kamerunské letectvo objednalo jeden letoun CN-235 v červnu 2012.^[24] Dodávka byla splněna v červenci 2013.^[25]

Kolumbie Kolumbie

• Kolumbijské letectvo^[19]
• Kolumbijské námořnictvo^[16]

Malajsie Malajsie

• Malajsijské letectvo^[26]

Maroko Maroko

• Marocké královské letectvo^[26]

Mexiko Mexiko

• Mexické námořnictvo (Mexický Národní kongres schválil nákup šesti CN235-300MPA. První dva letouny byly dodány v září 2010.)^[27][28]
• Mexická federální policie (2x CN235)^[29]

Pákistán Pákistán

• Pákistánské letectvo (4× CN235-220)^[30]

Papua Nová Guinea Papua Nová Guinea

• Obranné síly Papuy Nové Guineje^[31]

Saúdská Arábie Saúdská Arábie

• Saúdskoarabské královské letectvo^[32]

Senegal Senegal

• Senegalské letectvo^[32]

Španělsko Španělsko

• Španělské letectvo (18)^[33]
• Španělská civilní stráž (2 pozorovací letouny)

Thajsko Thajsko

• Thajské královské letectvo^[zdroj?]

Turecko Turecko

• Turecká armáda^[34]
• Turecké letectvo^[35]
• Turecké námořnictvo^[35]

Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty

• Námořnictvo Spojených arabských emirátů^[zdroj?]

Spojené státy americké

• Letectvo Spojených států amerických^[36]
• Pobřežní stráž Spojených států amerických

Bophuthatswana Bophuthatswana

• Bophuthatswanské letectvo (1, zařazen do South African Air Force)^[23]

Jihoafrická republika

• South African Air Force (od Bophuthatswanského letectva – vyřazeno v červenci 2012)

Panama Panama

• Panamská národní garda (do r. 1995)^[23]

Rakousko Rakousko

• Rakouské letectvo – bývalý uživatel.

Omán Omán

• Ománská královská policie (2 x CN-235-M100)

Španělsko Španělsko

• Sociedad de Salvamento y Seguridad Marítima (Španělská agentura pro námořní bezpečnost) (3 X CN-235 MPA)

Thajsko Thajsko

• Thajská královská policie (1 x CN235-300)

Argentina Argentina

• Inter Austral, dceřiná společnost Austral Líneas Aéreas, později integrovaná do Aerolíneas Argentinas, 1 letoun.

Indonésie Indonésie

• Merpati Nusantara Airlines (15)
• Pelita Air Service (2)

Madagaskar Madagaskar

• Tiko Air (1 C012)

Namibie Namibie

• Air Namibia 1 letoun 2001–2006

Španělsko Španělsko

• Binter Canarias a Binter Mediterraneo, nástupci Iberia Airlines, čtyři, resp. pět letounů od r. 1989 do 1997

Jihoafrická republika

• Safair 2 CN-235

Spojené státy americké

• Flight International a Flight Turbo AC po jednom letounu
• L-3 Communication Systems (2)
• Presidential Airways (1)

Venezuela Venezuela

• Air Venezuela 2 (1999–2001)

Specifikace podle Jane's All The World's Aircraft 1993–94^[37]

• Posádka: 2
• Kapacita: 44 cestujících
• Užitečné zatížení: 4 000 kg
• Délka: 21,4 m
• Rozpětí: 25,81 m
• Výška: 8,18 m
• Nosná plocha: 59,10 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 8225 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 15 100 kg
• Pohonná jednotka: 2× dvouhřídelový turbovrtulový motor General Electric CT7-9C3, každý o výkonu 1 305 kW (1 750 hp)

• Maximální ryxclost v hladině 6100 m: 509 km/h
• Cestovní rychlost v hladině 4570 m: 450 km/h
• Minimální rychlost: 135 km/h
• Dolet: 4 355 km
• Dostup: 7 620 m
• Délka vzletu do 10 m: 630 m
• Délka přistání přes 15 m překážku: 630 m

V tomto článku byl použit překlad textu z článku CASA/IPTN CN-235 na anglické Wikipedii.

• DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 10. 
• ČECH, Jan. CASA-Nurtanio CN-235. Letectví a kosmonautika. Březen 1984, roč. LX, čís. 7, s. 14 a 15. 

• Hoyle, Craig. "World Air Forces Directory". Flight International, Vol. 182 No. 5370. 11–17 December 2012. pp. 40–64.
• Jackson, Paul. Jane's All The World's Aircraft 2003–2004. Coulsden, UK: Jane's Information Group, 2003. ISBN 0-7106-2537-5.
• Lambert, Mark. Jane's All The World's Aircraft 1993–94. Coulsden, UK:Jane's Data Division, 1993. ISBN 0-7106-1066-1.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu CASA CN-235 na Wikimedia Commons
• Airbus Military CN235
• CN235^{[nedostupný zdroj]}
• CN-235 Persuader Maritime Patrol Aircraft, Španělsko
• Kamufláže letounu CASA CN-235 Archivováno 4. 1. 2018 na Wayback Machine.
• Fotogalerie letounu CASA CN-235