CA Independiente

CA Independiente
Název	Club Atlético Independiente
Přezdívka	„Los Diablos Rojos“
Země	Argentina
Město	Avellaneda
Založen	1. ledna 1905 [1][2]
Domácí dres Venkovní dres Chyba v šabloně {{Fotbalový dres2}}: Hodnota parametru "vzor_levé_ruky" nerozpoznána. Chyba v šabloně {{Fotbalový dres2}}: Hodnota parametru "vzor_pravé_ruky" nerozpoznána. Alternativní
Soutěž	1. argentinská liga
2024	7. místo
Stadion	Libertadores de América, Avellaneda, Buenos Aires
Souřadnice	34°40′13″ j. š., 58°22′15″ z. d.
Kapacita	48 069 diváků
Vedení
Předseda	Hugo Moyano
Trenér	Carlos Tévez (od 2023)
Oficiální webová stránka
Údaje v infoboxu aktuální k 22. 11. 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Club Atlético Independiente je fotbalový klub hrající argentinskou první ligu Primeru División. Sídlí ve městě Avellaneda v aglomeraci Buenos Aires.

Největším rivalem je Racing Club ze stejné čtvrti a jejich derby pojmenované Clásico De Avellaneda je druhým nejžhavějším derby v Argentině po rivalitě River Plate–Boca Juniors.^[3] Independiente, zmíněné trio klubů a San Lorenzo tvoří tzv. Velkou pětku (Cinco Grandes).^[4]

Independiente je historicky prvním argentinským vítězem Poháru osvoboditelů.^[4] Soutěž vyhrálo celkem sedmkrát (poprvé roku 1964) a tento počet je i v roce 2020 nepřekonán. Rovněž nepřekonaným počinem je série čtyř výher v řadě mezi roky 1972–1975. Klub je jediným vítězem Poháru osvoboditelů, který finále této soutěže nikdy neprohrál.^[5]

Klub vznikl roku 1904 v řadách zaměstnanců luxusního obchodu se zaměřením na módu. Zatímco zaměstnanci na vyšších místech jako manažeři se účastnili fotbalové ligy firemních oddílů, tak níže postavení a mladší ze zaměstnanců se mohli účastnit jen jako diváci. V důsledku nespokojenosti založili dne 4. srpna 1904 klub pojmenovaný Independiente (nezávislý).^[1] Prozatímním předsedou se stal Rosendo Degiorgi, jeho rodina totiž skupinu podpořila provizorními prostory. Na začátku dalšího roku se klub zaregistroval. Roku 1907 si klub zajistil hřiště ve městě Avellaneda a připojil se k Argentinskému fotbalovému svazu.^[2] Roku 1908 si Independiente osvojilo tradiční červené dresy s bílými manžetami, inspirováno anglickým klubem Nottingham Forest.^[1] O čtyři roky později šlo již o prvoligový klub.

V tomto období v lize dominoval Racing Club, budoucí úhlavní nepřítel a rival, jenž mezi roky 1913 až 1919 získal sedm titulů a zaznamenal jen pět porážek. Jednou z nich byla porážka 1:2 s Independiente, a to v roce 1914. Racing Club se přesunul rovněž do Avellanedy a stejně jako Independiente se roku 1919 začlenil do separátní amatérské ligy Asociación Amateurs de Football (AAmF). Racing Club nejprve dominoval jako v předchozí lize, Independiente mezitím rostlo a roku 1921 skončilo třetí.^[2]

Independiente poprvé triumfovalo roku 1922 také zásluhou útočníka jménem Manuel Seoane, další titul přidalo čtyři roky nato. Ve 30. letech se Racing Club i Independiente musely smířit s nadvládou River Plate. Vzájemné zářijové utkání odehrané roku 1931 dopadlo výhrou Racingu 7:4, stárnoucí Seoane byl zastíněn Vicentem Del Giudicem, přezdívaným „Pichín“. Fotbalisté Independiente slavili tituly v letech 1938 a 1939 a roku 1940 svého rivala přehráli 7:0.^[2] V Argentině se hrál fotbal světové válce navzdory a v roce 1938 si klub přišel na další titul. Ani výhra Independiente 4:0 neodklonila Racing Club od prvenství v roce 1961, jejich další střet v listopadu byl však za stavu 1:1 kvůli potyčkám hráčů přerušen a sedm z nich si vysloužilo vyloučení.^[2]

V roce 1964 se klub z Avellanedy dostal do finále Poháru osvoboditelů a vyhrál jej neporažený, aby v následujícím ročníku obhájil.^[5] Roku 1965 se na stadionu Independiente La Doble Visera odehrálo další derby, ve kterém se sice Racing ujal vedení 2:1, rozhodčí Humberto Dellacasa však stačil vyloučit už čtyři jeho hráče za 20 minut. Když pískl penaltu pro domácí mužstvo, jeden ze hráčů Racingu si stěžováním u Dellacasa vysloužil vlastní vyloučení, čímž měl být zápas technicky ukončen (Racing měl v poli pět hráčů). Domácí přesto dostali příležitost penaltu kopnout a proměnili ji a až poté byl zápas ukončen. Svaz rozhodčího potrestal zákazem činnosti po dobu tří měsíců, ovšem tri body pro Independiente platily.^[2] Pět let poté se během derby těchto týmů mělo rozhodnout o ligovém mistrovi, přičemž hostující Independiente potřebovalo vyhrát. Jako rozhodčí stanul znovu Dellacasa. Dvacet minut před koncem činil stav 2:2, než rozhodčí pískl penaltu pro hosty. Ujal se ji útočník Aníbal Tarabini, který penaltu zahrával rovnou dvakrát, rozhodčí totiž nechal kop opakovat pro nesprávný postoj brankáře Agustína Cejase a po dvou varováních pro brankáře Dellacasa odpískal technický gól pro hosty. Independiente vyhrálo 3:2.^[2]

V roce 2013 Independiente poprvé sestoupilo z nejvyšší ligové soutěže do druhé ligy, Nacional B.^[4]

• Manuel Seoane (1921–1924, 1926–1933)
• Arsenio Erico (1934–1946)
• Ricardo Bochini (1971–1991)^[6]
• Sergio Agüero (2003–2006)

• Primera División (16): 1922 AAm, 1926, 1938, 1939, 1948, 1960, 1963, 1967 Nacional, 1970 Metropolitano, 1971 Metropolitano, 1977 Nacional, 1978 Nacional, 1983 Metropolitano, 1988–89, 1994 Clausura, 2002 Apertura

• Interkontinentální pohár (2): 1973, 1984
• Copa Interamericana (3): 1973, 1974, 1975
• Pohár osvoboditelů (7): 1964, 1965, 1972, 1973, 1974, 1975, 1984
• Copa Sudamericana (2): 2010, 2017
• Recopa Sudamericana (1): 1995
• Supercopa Libertadores (2): 1994, 1995

• Obrázky, zvuky či videa k tématu CA Independiente na Wikimedia Commons
• Oficiální klubové stránky (španělsky)
• Profil klubu na Transfermarkt.com (anglicky) (německy)