Cacovický mlýn
| Cacovický mlýn | |
|---|---|
 Cacovický mlýn | |
| Účel stavby | |
elektrárna | |
| Základní informace | |
| Výstavba | před 1325 |
| Přestavba | 1610, 1884, 1981 |
| Další majitelé | Starobrněnský klášter |
| Poloha | |
| Adresa | Cacovice 62/1, Maloměřice, Brno,  Česko |
| Ulice | Cacovice |
| Souřadnice | 49°13′20,68″ s. š., 16°38′13,45″ v. d. |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cacovický mlýn je bývalý vodní mlýn v Maloměřicích v Brně, který stojí na Cacovickém náhonu vedeném z řeky Svitavy.[1]
Historie
Vodní mlýn patřil od roku 1325 spolu s později zaniklou vsí Cacovice ženskému cisterciáckému klášteru na Starém Brně. Roku 1610 prošel přestavbou, snad po povodni. Roku 1662 jej klášter od nájemců vykoupil a v jeho držení byl až do roku 1781.[1]
Poté byl do roku 1825 spravován Náboženským fondem, který jej prodal do soukromých rukou; jeho novým vlastníkem se stal kníže Alexandr Schönberg-Hohenstein. Další majitel, Ferdinand Frank, roku 1884 mlýn radikálně přestavěl, instaloval Girardovu turbínu, v objektu zřídil papírnu a roku 1907 elektrárnu.[1]
Roku 1919 instaloval další majitel Antonín Ženožička novou Francisovu turbínu. Od roku 1926 vlastnila mlýn Moravská banka, po roce 1930 jej i s elektrárnou koupil Adolf Hynek.[1]
Mlýn i elektrárna byly v provozu i po únoru 1948; elektrárna však pracovala jen pro podnikovou spotřebu. Kapacita mlýna se zvýšila z denních 25 tun na 120 tun obilí a na zahradě vznikla obilní sila. Bývalý majitel pan Hynek se stal vedoucím provozu.[1]
Dne 25. dubna 1981 mlýn vyhořel. Zcela zanikla budova stojící na levém břehu náhonu; zachoval se pouze erb, který se po úpravě nachází v objektu vodního mlýna ve Slupi. Poškozen byl také čtyřpodlažní sklad meliva, mouky a krmných směsí, po opravě je využíván ke skladovacím účelům. Malá vodní elektrárna poničená požárem prošla opravou v roce 1983 a je stále funkční.[1]
Koncem 20. století byla odstraněna obilní sila a na jejich místě postaven průmyslový objekt. Část objektu je pronajímána ke skladovacím účelům.[1]
Popis
Mlýn měl nainstalovanou Girardovu turbínu (zanikla) a v objektu byla i papírna (zanikla). Od roku 1907 zde fungovala elektrárna, která měla v letech 1918–1919 nainstalovánu novou horizontální Francisovu turbínu, posílenou roku 1921 o parní stroj firmy Breitfeld a Daněk o výkonu 250 HP a elektrický generátor firmy Kolben o napětí 3500 V.[1]
Po roce 1930 tvořila mlýn dvojice čtyřpodlažních budov stojících na obou březích náhonu, které byly spojené turbínovým domkem. V budově na pravém břehu byla zřízena restaurace, později umístěná v zahradě.[1]
Výroba elektrické energie zůstala zachována. Plochostropá budova malé vodní elektrárny je opatřena dvěma manipulačními vraty. Uvnitř se nachází dvojčitá Francisova horizontální turbína o hltnosti 4,5 m³/s a výkonu 75 kW pohánějící asynchronní elektromotor, která je vybavena regulátorem otáček od firmy ČKD Blansko.[1][p. 1]
Voda k mlýnu vedla náhonem a do řeky se vracela odtokovým kanálem. Francisova turbína měla k roku 1930 spád 3,3 metru a výkon 154 HP.[1]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Francisova turbína ani regulátor otáček nemají výrobní štítky a nelze proto určit přesný typ zařízení a rok jejich výroby.
Reference
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cacovický mlýn na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“