Cacovický náhon

Cacovický náhon
Cacovický náhon u Cacovického mlýnu
Cacovický náhon u Cacovického mlýnu
Základní informace
Délka toku1,2 km
Plocha povodí1,11 km²
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí4-15-02-1095
Zdrojnice
Svitava na Cacovickém jezu
49°13′36,13″ s. š., 16°38′28,81″ v. d.
~209 m n. m.
Ústí
do Svitavy u Maloměřic
49°13′10,02″ s. š., 16°38′19,73″ v. d.
~206 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Jihomoravský kraj - Brno)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Černé moře, Dunaj, Morava, Dyje, Svratka, Svitava
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cacovický náhon je umělý vodní tok v Brně, tvořící vedlejší rameno řeky Svitavy. Společně s hlavním tokem Svitavy vytváří Cacovický ostrov.

Celou délkou náhonu vedou katastrální hranice. Je tak hraničním tokem pro Obřany a Husovice na západním břehu, a Maloměřice na východním břehu (Cacovický ostrov).

Popis

Ústí Ponávky (vlevo) do Cacovického náhonu

Cacovický náhon je dlouhý přibližně 1,2 km. Na svém počátku je překlenut lávkou pro pěší, jeho tok je také dvakrát přemostěn ulicí Cacovice. V blízkosti jeho ústí do Svitavy byla do Cacovického náhonu v roce 1993 přivedena nová štola s přetrasovaným tokem Ponávky.[1]

Historie

Původně mlýnský náhon je starobylý, mlýn je zde doložen v roce 1170. Je pravděpodobné, že náhon vznikl úpravou jednoho z tehdejších říčních ramen Svitavy.[1] U mlýna stávala také ves Cacovice, která zpustla zřejmě někdy v 15. století.[2] Na Cacovickém náhonu vzniklo několik mlýnů, v roce 1857 zde stály ještě tři. Poslední z nich (Cacovický mlýn) byl koncem 19. století upraven na malou vodní elektrárnu, fungující dodnes.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Cacovický náhon [online]. Druhebrno.smerem.cz, 2016-03-05, rev. 2016-12-11 [cit. 2017-12-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-86223-11-6. S. 316–317. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ústí Ponávky do Svitavy.jpg
Autor: Phoenix CZE, Licence: CC BY-SA 4.0
Ústí Ponávky do Svitavy (Cacovický náhon).