Caesar

Caesar je římské cognomen a v římském císařství titul panovníka („císaře“), který byl odvozen ze jména Gaia Iulia Caesara. Od dob Hadrianových pak byl titul caesar přiřčen designovanému nástupci císaře (augusta). V pozdější době se toto cognomen změnilo dokonce v různých podobách na běžné jméno. V době tetrarchie patřil titul caesar spoluvladaři obou augustů.

Původ slova

Toto jméno nejspíš pochází z latinského slova caesariēs – vlasatý, kštice, Ale podle římského spisovatele Plinia je slovo caesar participium perfekta pasiva slovesa caedere ukrojit, vyříznout; caesus vykrojený, vyříznutý. V kontextu římského práva lex regia nebo lex caesarea označovalo těhotnou ženu, která zemřela při porodu a dítě muselo být z jejího těla „vyříznuto“. Jméno pak lze interpretovat jako „vyříznutý z matčina lůna“. To ovšem nemá nic společného s dnešním císařským řezem, neboť smyslem lex caesarea bylo umožnit, aby mohlo být tělo matky pochováno. Přípona -ar je ovšem mezi římskými cognomina velmi neobvyklá.

Další možností je, že slovo je odvozeno z patricipa perfekta pasiva caesum slovesa caedere (upadnout, zemřít), ale to je spíše nepravděpodobné.

Titul římských panovníků....

Titul caesar coby jedno z přízvisek římských císařů vzniklo ze zobecnění jména Gaia Iulia Caesara a v průběhu následujících staletí se stalo panovnickým titulem. Caesary-císaři se kromě dalších titulů nazývali vládci římského impéria za principátu (prvním byl Claudius). Za dominátu byl jako caesar označován mladší císař, kterého si jako spoluvladaře a případného následníka vybral vládnoucí císař, který používal titulu augustus. Podobně se titulovali také vládci byzantské říšeřecká varianta byla kaisar (později nejvyšší úředník byzantské říše). Z řeckého ekvivalentu vychází německý výraz Kaiser. Poslovanštělý titul car začali používat také někteří slovanští vládci, nejprve v Bulharsku, později v Srbsku a v Rusku.

Významní nositelé jména

Ve starověku

V pozdější době

Pozdější vývoj

Osmanská říše

Mehmed II. a ekumenický patriarcha Konstantinopole Gennadios

„Caesar“ byl titul, který sásánovští Peršané oficiálně používali pro označení římských a byzantských císařů.[pozn. 1][1] Na Blízkém východě Peršané i Arabové nadále označovali římské a byzantské císaře jako „Caesar“ (persky: قیصر روم Qaysar-i Rum, „Caesar Římanů“, ze středoperského kēsar). Po dobytí Konstantinopole v roce 1453 tak vítězný osmanský sultán Mehmed II. jako první z vládců Osmanské říše přijal tento titul (v osmanské turečtině: قیصر روم Kayser-i Rûm).

Po pádu Konstantinopole a dobytí Byzantské říše si Mehmed II. nárokoval titul Kayser-i Rûm, tedy nástupnictví po římském impériu.[2] Tvrdil, že tím, že ovládl hlavní město, se stal císařem – novým panovníkem získávajícím svůj status dobytím, jak tomu bylo dříve například u Herakleia nebo Lva III.[3] Současník, učenec Jiří z Trapezuntu, napsal: „Sídlem římského impéria je Konstantinopol... a ten, kdo je císařem Římanů, je zároveň císařem celého světa.“[4]

Gennadios II., zarytý odpůrce Západu kvůli vyplenění Konstantinopole západními katolíky a teologickým sporům mezi oběma církvemi, byl v roce 1454 dosazen na trůn ekumenického patriarchátu Konstantinopole-Nového Říma. Sultán ho dosadil se všemi ceremoniálními poctami a udělil mu status etnarchy (nebo milletbaşı).[5] Na oplátku Gennadios II. formálně uznal Mehmeda jako nástupce trůnu. Mehmed měl také pokrevní vazby na byzantskou císařskou rodinu – jeho předchůdce, sultán Orhan, si vzal byzantskou princeznu a Mehmed mohl tvrdit, že pochází z rodu Jana Tzelepa Komnéna.[6]

Osmanský sultán však nebyl jediným vládcem, který si nárokoval titul římského císaře. V západní Evropě existovala Svatá říše římská, jejíž císař Fridrich III. odvozoval svůj titul od Karla Velikého, jenž ho získal roku 800 korunovací papežem Lvem III. – i když ho Byzantská říše nikdy neuznala jako právoplatného císaře.

V diplomatických jednáních mezi Osmany a Rakouskem osmanská byrokracie pobouřeně reagovala na užívání titulu Caesar habsburskými císaři, protože Osmané se považovali za pravé nástupce Říma. Když mezi nimi vypukla válka a probíhala mírová jednání, Habsburkové (Svatá říše římská) se v roce 1533 podle Konstantinopolské smlouvy zavázali vzdát se užívání tohoto titulu (i když jej nadále používali až do rozpadu Svaté říše římské v roce 1806). Podobně Rusové, kteří označovali Moskvu za „Třetí Řím“, byli Osmané sankcionováni a Krymský chanát dostal příkaz provádět proti Rusku nájezdy.[7] Osmané si přestali nárokovat politickou nadřazenost nad Svatou říší římskou uzavřením Žitvatorocké smlouvy v roce 1606 a nad Ruským impériem smlouvou z Küçük Kaynarca v roce 1774, kdy poprvé diplomaticky uznali panovníky těchto dvou zemí za sobě rovné.

Odkazy

Poznámky

  1. středopersky: 𐭪𐭩𐭮𐭫𐭩 kysly (nápisové Pahlaví), kysl (Kniha Pahlaví), přepisováno jako kēsar

Reference

  1. HURBANIČ, Martin. The Avar Siege of Constantinople in 626: History and Legend. [s.l.]: Springer, 2019. ISBN 978-3-030-16684-7. S. 234. (anglicky) 
  2. MICHAEL, Michalis N.; KAPPLER, Matthias; GAVRIEL, Eftihios. Archivum Ottomanicum. [s.l.]: Mouton, 2009. Dostupné online. ISBN 978-3447057530. S. 10. 
  3. ISOM-VERHAAREN, Christine; SCHULL, Kent F. Living in the Ottoman Realm: Empire and Identity, 13th to 20th Centuries. [s.l.]: Indiana University Press, 2016. Dostupné online. ISBN 978-0-253-01948-6. S. 38–. 
  4. CROWLEY, Roger. Constantinople: The Last Great Siege, 1453. [s.l.]: Faber & Faber, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-571-25079-0. S. 13–. 
  5. Gennadios II Scholarios. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2025-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. NORWICH, John Julius. Byzantium:The Decline and Fall. New York: Alfred A. Knopf, 1995. ISBN 0-679-41650-1. S. 81–82. 
  7. HALIL, Inançik. Kırım Hanlığı Tarihi Üzerine Araştırmalar 1441–1700: Seçme Eserleri – XI. [s.l.]: [s.n.], 2017. ISBN 978-6052952511. 

Externí odkazy

  • Slovníkové heslo Caesar ve Wikislovníku

Média použitá na této stránce

Gennadios II and Mehmed II.jpg
Mehmed II and Gennadios II A mosaic of Mehmed II, the Ottoman sultan who conquered Istanbul, granting authority to Gennadios II, the first Greek Patriarch of Constantinople under Ottoman rule, his authority. The painting is found in the reception room of the Greek Patriarchate. It is up because Bartholomew, the current patriarch, likes to emphasize the relatively harmonious relationship between the Patriarchate and the Ottoman Empire.
Crown of Savoy.svg
Royal Crown of Savoy