Izraelské obranné síly

Izraelské obranné síly צבא הגנה לישראל
Založeno	26. května 1948
Stát	Izrael
Složky armády	Izraelské pozemní síly Izraelské vojenské námořnictvo Izraelské vojenské letectvo
Velení
Ministr obrany	Jo'av Galant
Náčelník Generálního štábu	Herci Halevi
Stav
Věk odvodu	18 let
Délka odvodu	36 měsíců (muži) 24 měsíců (ženy)
K dispozici pro službu	1 499 186 mužů, věk 17–49 (2000), 1 462 063 žen, věk 17–49 (2000)
Vhodných pro službu	1 226 903 mužů, věk 17–49 (2000), 1 192 319 žen, věk 17–49 (2000)
Roční počet branců	50 348 mužů (2000), 47 996 žen (2000)
Aktivních vojáků	176 500[1] (31. na světě)
Rezervistů	408 000
Výdaje
Rozpočet	13,3 miliard $[2] (2009)
Podíl na HDP	7,4 %
Průmysl
Domácí dodavatelé	Israel Weapon Industries Israel Aerospace Industries Elbit Systems
Související články
Historie	Hagana

Izraelské obranné síly (IOS)^[3] (hebrejsky: צְבָא הַהֲגָנָה לְיִשְׂרָאֵל, Cva ha-hagana le-Jisrael, anglicky: Israel Defense Forces, IDF), v Izraeli běžné známé pod hebrejským akronymem Cahal (hebrejsky: צה״ל), jsou izraelská armáda, sestávající z pozemních sil, vojenského námořnictva a vojenského letectva. Jedná se o jediné vojenské křídlo izraelských bezpečnostních složek a nemá v Izraeli žádnou civilní jurisdikci. V čele IOS stojí náčelník Generálního štábu (Ramatkal), který je podřízený ministru obrany. Od roku 2023 zastává funkci Ramatkala generálporučík Herci Halevi.^[4]

Izraelské obranné síly byly zřízeny 26. května 1948 na příkaz ministra obrany a premiéra Davida Ben Guriona. Vznikly sloučením podzemní vojenské organizace Hagana a militantních skupin Irgun a Lechi. Bránily Izrael ve všech válkách, kterými od svého založení prošel: válkou za nezávislost, sinajskou válkou, šestidenní válkou, opotřebovací válkou, jomkipurskou válkou a první a druhou libanonskou válkou. Zatímco původně IOS operovaly na třech frontách – proti Libanonu a Sýrii na severu, Jordánsku a Iráku na východě a Egyptu na jihu – po podepsání egyptsko-izraelské mírové smlouvy z roku 1979 se její aktivity zaměřily především na jižní Libanon a palestinská území. IOS se rovněž zapojily do první a druhé intifády.

Izraelské obranné síly se od většiny ostatních armád liší v mnoha věcech, mimo jiné v povinné vojenské službě žen, struktuře a v úzkých stycích mezi pozemním vojskem, letectvem a námořnictvem. Od svého založení se IOS snažily být jedinečnou armádou přesně vyhovující specifickým izraelským podmínkám. IOS používají mnohé v Izraeli vyvinuté technologie, z nichž mnoho bylo vyrobeno právě pro specifické potřeby této armády. Patří mezi ně například hlavní bojový tank Merkava, vyspělé hi-tech zbrojní systémy, samopaly Uzi, poloautomatická pistole Desert Eagle, útočné pušky Galil či Tavor. IOS udržují úzké vojenské vztahy se Spojenými státy, a to včetně spolupráci na vývoji zbraní a zbraňových systémů, jmenovitě například letoun F-15I, taktický laserový výkonový systém THEL či systém protiraketové obrany Arrow.

Název Izraelské obranné síly (hebrejsky: צְבָא הַהֲגָנָה לְיִשְׂרָאֵל, Cva ha-hagana le-Jisrael, doslova „obranná armáda Izraele“) byl schválen izraelskou vládou 26. května 1948, tj. ve stejný den, kdy tato armáda z rozkazu Davida Ben Guriona vznikla. Další hlavní navrhovanou alternativou názvu byla Izraelská armáda či Armáda Izraele (hebrejsky: צְבָא יִשְׂרָאֵל, Cva Jisra'el), avšak existovaly i návrhy jako Židovská armáda či Armáda Státu. Současný název byl nakonec vybrán ze dvou důvodů: na jedné straně zdůrazňuje, že účelem armády je pouze obrana a na druhé straně zahrnuje název Hagana, tedy podzemní vojenskou organizaci, z níž IOS vzešla.

K autorství či přispění k názvu se přihlásili nejméně tři lidé. Tehdejší výkonný ředitel ministerstva obrany David Jisra'eli uvedl, že tento název navrhl Levi Eškolovi, který jej dále navrhl vládě. Náčelník Generálního štábu Ja'akov Dori sice netvrdí, že se osobně podílel na vzniku názvu, avšak uvádí, že toto označení převažovalo mezi staršími důstojníky armády, a proto se jednalo o jediný přirozený název. Třetím z nich byl Ben Gurion, který prohlásil: „Já je pojmenoval. Název byl Izraelské obranné síly.“ Mezi hlavními oponenty současného názvu byli tehdejší ministr Chajim-Moše Šapira a strana ha-Cora; oba navrhovali název Izraelská armáda.

IOS vznikly krátce po založení státu Izrael – 26. května 1948, „aby chránily jeho obyvatele a bojovali proti všem formám terorismu ohrožujících každodenní život.“ IOS jsou následnicí Hagany (zejména její elitní úderné jednotky Palmach), jakožto stálá armáda židovského státu. Vstoupili do ní rovněž někteří bývalí příslušníci Židovské brigády, kteří bojovali pod britskou vlajkou během druhé světové války.

Po založení IOS se s ní spojily dvě židovské podzemní organizace – Irgun a Lechi, které mohly v některých oblastech až do konce Války za nezávislost působit samostatně. Po válce byly obě organizace rozpuštěny a jejich členové byli začleněni pod IOS. Moderní IOS se utvářela v letech 1949 až 1956 zkušenostmi z regionálních konfliktů s arabskými sousedy. V letech 1956 až 1966 bylo konfliktů méně a tento čas IOS využila k získání nového vybavení a přerodu z nově vzniklé armády na profesionální armádu. Během tohoto období rovněž došlo ke zrodu izraelského jaderného potenciálu. Během období od vzniku státu se z IOS stala jedna z nejlépe vybavených a bojem prošlých armád světa.^[5][6]

(c) Fars Media Corporation, CC BY 4.0

Armáda čelí několika obviněním z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy proti občanům Palestiny.^[7][8][9]

V červnu 2024 zařadil generální tajemník OSN izraelské ozbrojené a bezpečnostní síly na seznam organizací, které v roce 2023 závažně porušily dětská práva během válečných konfliktů. Jako důvody zařazení uvedl zabíjení a mrzačení dětí a útoky na školy a nemocnice.^[10] Izraelské ozbrojené a bezpečnostní síly jsou první státní aktér demokratického státu, který byl na tento seznam přidán.^[11]

Australský expert na mezinárodní právo Chris Sidoti, člen nezávislé vyšetřovací komise Organizace spojených národů na okupovaných Palestinských územích, v souvislosti s válkou v Gaze označil Izraelské obranné síly jako... jednu z nejzločinnějších armád světa.^[12]

Národní vojenská služba je povinná pro židovské a drúzské muže a židovské ženy starší osmnácti let. Existují výjimky na základě náboženských, fyzických či psychologických příčin a například pro vdané ženy (více Profil 21). Vojenská služba musí být vykonána ještě před nástupem na vysokou školu.

Muži slouží tři roky, zatímco ženy dvacet dva měsíců. IOS umožňují ženám, které se dobrovolně přihlásí do bojových pozic, sloužit tři roky, jelikož výcvik na těchto pozicích trvá delší dobu. Ženy na jiných pozicích, jako jsou programátorky, které rovněž potřebují delší výcvik, mohou také sloužit po tři roky. Ženy v bojových pozicích i po propuštění slouží několik let jako rezervistky.

Někteří vojáci IOS mohou během své povinné vojenské služby sloužit u Hraniční policie (hebrejsky: Mišmar haGvul, znám je akronym Magav), sekce Izraelské policie. Poté, co vojáci projdou základním bojovým výcvikem, musí projít dalším protiteroristickým a pohraničním výcvikem. Následně jsou přiřazeni k některé z pohraničních jednotek.

Jednotky Hraniční policie bojují bok po boku s bojovými jednotkami IOS. Jednotky jsou rovněž odpovědné za bezpečnost silně zalidněných oblastí, jako je Jeruzalém.

Všechny sekce IOS jsou podřízeny Generálnímu štábu. Náčelník Generálního štábu je jediný sloužící důstojník s hodností generálporučík (Rav Aluf). Zodpovídá se přímo ministru obrany a nepřímo pak izraelskému premiérovi a jeho vládě. Náčelník Generálního štábu je na doporučení ministra obrany formálně jmenován vládou na tříleté funkční období, avšak vláda může hlasováním toto funkční období prodloužit na čtyři roky (za vzácných okolností dokonce na pět let). Současným náčelníkem štábu je Gadi Eizenkot, který ve funkci nahradil Benjamina Gance.

Izraelské obranné síly se skládají z následujících sborů (ty, jež mají zastoupení v Generálním štábu jsou uvedeny tučně):

Následující sbory a společnosti s IOS úzce spolupracují, avšak nenáleží (nebo náleží pouze částečně) k jejím formálním strukturám.

Na rozdíl od většiny světových armád jsou hodnosti v IOS společné pro všechny sbory armády, včetně letectva a námořnictva. Poddůstojnické hodnosti jsou udíleny za dobu strávenou ve službě, nikoliv za úspěchy či zásluhy.

(c) IDF Spokesperson's Unit, CC BY-SA 3.0

Vojáci IOS mají tři druhy insignií (jiné než hodnost), podle nichž lze poznat jejich sbor, konkrétní jednotku a pozici.

Sbory je možné rozpoznat podle odznaků na beretách. Vojáky sloužící ve štábech na nižší úrovni než je sbor, lze často rozpoznat podle odznaku jejich nadřazeného sboru, přestože pod něj oficiálně přímo nepatří, či podle odznaku nejbližšího sboru. Noví branci, kteří prochází základním výcvikem, nemají žádný odznak. Barva berety je odvozena od příslušnosti ke sboru, ačkoliv většina nebojových sborů nemá vlastní berety a někdy používají barvu sboru, v jehož základně působí. Jednotlivé jednotky lze identifikovat podle nárameníku připevněného k ramennímu popruhu. Většina jednotek IOS má svůj vlastní štítek.

Zatímco pozice či práce, kterou voják zastává, často nemůže být snadno rozpoznána, existují dva volitelné prvky, které tuto identifikaci mohou usnadnit. Jedná se o barevnou šňůrku připevněnou k levému nárameníku a kapse uniformy a odznak sdělující vojákovo pracovní zaměření (ten voják obvykle obdrží po profesním kurzu). Jiné odznaky mohou sdělovat příslušnost ke sboru či dodatečně absolvované kurzy. Nakonec může voják na uniformě mít odznak (nášivku) sdělující jaké války se účastnil.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Israel Defense Forces na anglické Wikipedii.

• Operace Mojžíš
• Operace Jozue
• Operace Šalamoun
• Sajeret Matkal
• Sajeret
• Hagana
• Gilad Šalit
• Gadna

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Izraelské obranné síly na Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální web IDF
• (anglicky) Video na YouTube