Cameron Norrie

Cameron Norrie
Cameron Norrie na Monte-Carlo Masters 2023
Přezdívka	Noz[1]
Stát	Nový Zéland Nový Zéland (2010–2013) Spojené království Spojené království (2013–)
Datum narození	23. srpna 1995 (28 let)[1]
Místo narození	Johannesburg, Jihoafrická republika[1]
Bydliště	Londýn, Spojené království[1]
Výška	188 cm[1]
Hmotnost	82 kg[1]
Profesionál od	2017[1]
Držení rakety	levou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	10 295 327 USD
Tenisová raketa	Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů	158–112
Tituly	5 ATP, 3 challengery, 3 Futures
Nejvyšší umístění	8. místo (12. září 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (2024)
French Open	3. kolo (2021, 2022, 2023)
Wimbledon	semifinále (2022)
US Open	3. kolo (2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů	základní skupina (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů	32–41
Tituly	1 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění	117. místo (13. června 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2019)
French Open	2. kolo (2019, 2020)
Wimbledon	3. kolo (2021)
US Open	2. kolo (2019)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon	1. kolo (2017)
Týmové soutěže
Davis Cup	čtvrtfinále (2021)
Hopman Cup	základní skupina (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240122a22. ledna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cameron Norrie (* 23. srpna 1995 Johannesburg) je britský profesionální tenista, hrající levou rukou, který v juniorské kategorii mezi lety 2010–2013 reprezentoval Nový Zéland. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál pět turnajů ve dvouhře včetně BNP Paribas Open 2021 z kategorie Masters a jeden ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2022 na 8. místě a ve čtyřhře v červnu téhož roku na 117. místě. Od roku 2017 jej trénují James Trotman a Facundo Lugones.^[1] Dříve tuto roli plnili David Roditi a Devin Bowen.

V britském daviscupovém týmu debutoval v roce 2018 prvním kolem Světové skupiny proti Španělsku, v němž vyhrál páteční dvouhru nad Robertem Bautistou Agutem a poražen odešel z duelu s Albertem Ramosem-Viñolasem. Španělé zvítězili 3:1 na zápasy. Do února 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 7–8 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.^[3]

Spolu s Katie Boulterovou vytvořil britský tým na Hopman Cupu 2019.^[4]

Narodil se roku 1995 v jihoafrickém Johannesburgu do rodiny mikrobiologů, Skota Davida a Velšanky Helen Norrieových.^[5] Má sestru Brownen Norrieovou.^[1] Ve třech letech se s rodiči přestěhoval na Nový Zéland. K tenisu jej přivedla matka, když mu bylo šest let.^[1] V žákovské a po většinu juniorské kategorie nastupoval za Nový Zéland. Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF mu nejvýše patřila 10. příčka. Novozélandský svaz Tennis NZ mu však poskytoval jen omezené dotace, v řadu tisíců dolarů. Na mezinárodní turnaje tak cestoval především díky finanční podpoře rodičů.^[6]

V šestnácti letech odcestoval do Velké Británie, země původu svých rodičů,^[7] částečně i pro lepší finanční zázemí.^[8] Na tři roky se přestěhoval do Londýna, než začal studovat na texaské univerzitě. Trénoval v Národním tenisovém centru v Roehamptonu.

V letech 2015–2017 studoval sociologii na soukromé Texas Christian University (TCU) ve Fort Worth, kde se stal členem univerzitního týmu Horned Frogs. Během tříletého působení vystoupal na vrchol celoamerického univerzitního žebříčku, jakožto první takový tenista z TCU.^[9] Třikrát se stal také členem celoamerického výběru, All-America.^{[10][11][12][13]}

V sezóně 2016–17 se stal jediným neporaženým hráčem v soutěži Big 12 Conference, s celkovou bilancí zápasů 10–0.^[9] Přestože mu patřila první příčka klasifikace, absentoval na závěrečném mistrovství NCAA Championships 2017, když se zaměřil na dokončení studia a možnost začít profesionální kariéru.^[14]

Vůbec první kvalifikační turnaj v mužském tenise odehrál na lednovém Heineken Open 2013 v Aucklandu, kde vypadl ve druhém kvalifikačním kole s Nizozemcem Matwém Middelkoopem. V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v dubnu 2013, když na turnaji v britském Bournemouthu postoupil z kvalifikace. Ve čtvrtfinále singlu podlehl krajanu Danielu Coxovi a v téže fázi dohrál ve čtyřhře po boku Jonnyho O'Mary.^[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl z newyorského Levene Gouldin & Thompson Tennis Challengeru 2017 v Binghamtonu, kde ve finále přehrál australského hráče Jordana Thompsona.^[1][2]

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na červnovém AEGON Championships 2017 v londýnském Queen's Clubu. Na divokou kartu však v úvodním kole podlehl Američanovi Samu Querreymu.^[15] Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl na navazujícím turnaji AEGON International 2017 v Eastbourne, po vyřazení argentinského hráče Horacia Zeballose. Poprvé tak zvítězil nad členem elitní světové padesátky.^[16] Ve druhé fázi soutěž opustil s Gaëlem Monfilsem.^[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledon 2017, do níž získal divokou kartu. Na úvod však nenašel recept na dvanáctého nasazeného Francouze Jo-Wilfrieda Tsongu. První vyhrané utkání na majorech následovalo během US Open 2017, když mu ve druhé sadě prvního kola skrečoval Rus Dmitrij Tursunov.^[17] Ve druhém duelu jej vyřadil Španěl Pablo Carreño Busta.^[18][1][2]

Daviscupový debut v britském týmu zaznamenal v prvním kolem Světové skupiny 2018 proti Španělsku. Do páteční dvouhry nastupoval osm měsíců poté, co se stal profesionálem a z pozice 114. hráče žebříčku. Naposledy předtím odehrál utkání na antuce v sezóně 2013. Duel s antukářem a světovou třiadvacítkou Robertem Bautistou Agutem dovedl do vítězného konce, když otočil jeho průběh ze stavu 0–2 na sety.^[19][20] V neděli pak podlehl Albertu Ramosovi-Viñolasovi a Španělé postoupili do čtvrtfinále po výhře 3:1 na zápasy.^[2]

V rámci série ATP Masters odehrál první zápas na BNP Paribas Open 2018 v Indian Wells po zvládnuté kvalifikaci. V první fázi jej však vyřadil Japonec Taró Daniel.^[21] Navazující Miami Open 2018 v Key Biscayne znamenalo porážku v témže kole od Chilana Nicoláse Jarryho.^[1][2]

Do premiérového finále ATP Tour se probojoval ve čtyřhře Estoril Open 2018, v páru s krajanem Kylem Edmundem. Ve finále zdolali nizozemsko-novozélandskou dvojici Wesley Koolhof a Artem Sitak po dvousetovém průběhu. Jednalo se o jejich premiérový turnaj, do něhož nastoupili společně. Norrie figuroval až na 617. místě deblového žebříčku ATP. Na turnaji odehrál své první kariérní zápasy v deblu na túře ATP.^[22][23] Singlová semifinále si zahrál na dvou navazujících turnajích, BB&T Atlanta Open 2018 a Los Cabos Open 2018. V prvním případě jej zdolal Američan Ryan Harrison a ve druhém pak Ital Fabio Fognini. Člena elitní světové desítky poprvé porazil na Lyon Open 2018, kde postoupil přes desátého muže žebříčku Johna Isnera. Do čtvrtfinále prošel během zářijového ATP Shenzhen Open 2018, kde mu stopku vystavil Japonec Jošihito Nišioka.^[1][2]

První singlovou kariérní trofej na túře ATP vybojoval na červencovém Los Cabos Open 2021, kde ve finále zdolal 19letého Američana Brandona Nakashimu po dvousetovém průběhu. Na cestě za trofejí neztratil žádný set. Výhrou v probíhající sezóně dosáhl na 35. vítězný zápas (35–14), čímž s Djokovićem sdílel třetí místo ve statistice nejvyššího počtu vyhraných utkání.^[24]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	12. ledna 2019	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Tennys Sandgren	4–6, 2–6
Finalista	2.	2. května 2021	Estoril, Portugalsko	antuka	Albert Ramos-Viñolas	6–4, 3–6, 6–7(3–7)
Finalista	3.	23. května 2021	Lyon, Francie	antuka	Stefanos Tsitsipas	3–6, 3–6
Finalista	4.	20. června 2021	Queen's Club, Londýn, Spojené království	tráva	Matteo Berrettini	4–6, 7–6(7–5), 3–6
Vítěz	1.	24. července 2021	Los Cabos, Mexiko	tvrdý	Brandon Nakashima	6–2, 6–2
Finalista	5.	3. října 2021	San Diego, Spojené státy	tvrdý	Casper Ruud	0–6, 2–6
Vítěz	2.	17. října 2021	Indian Wells, Spojené státy	tvrdý	Nikoloz Basilašvili	3–6, 6–4, 6–1
Vítěz	3.	21. února 2022	Delray Beach, Spojené státy	tvrdý	Reilly Opelka	7–6(7–1), 7–6(7–4)
Finalista	6.	26. února 2022	Acapulco, Mexiko	tvrdý	Rafael Nadal	4–6, 4–6
Vítěz	4.	21. května 2022	Lyon, Francie	antuka	Alex Molčan	6–3, 6–7(3–7), 6–1
Finalista	7.	6. srpna 2022	Los Cabos, Mexiko	tvrdý	Daniil Medveděv	5–7, 0–6
Finalista	8.	14. ledna 2023	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Richard Gasquet	6–4, 4–6, 4–6
Finalista	9.	19. února 2023	Buenos Aires, Argentina	antuka	Carlos Alcaraz	3–6, 5–7
Vítěz	5.	26. února 2023	Rio de Janeiro, Brazílie	antuka	Carlos Alcaraz	5–7, 6–4, 7–5

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	6. května 2018	Cascais, Portugalsko	antuka	Kyle Edmund	Wesley Koolhof Artem Sitak	6–4, 6–2

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	20140601ačervna 2014	Herzlija, Izrael	tvrdý	Yannick Jankovits	4–6, 0–2skreč
Vítěz	1.	20151001aříjna 2015	Mansfield, Spojené státy	tvrdý	Alexios Halebian	7–5, 3–6, 6–4
Vítěz	2.	20160601ačervna 2016	Tulsa, Spojené státy	tvrdý	Ryan Haviland	6–1, 6–1
Vítěz	3.	20160701ačervence 2016	Wichita, Spojené státy	tvrdý	Jared Hiltzik	6–3, 6–3
Finalista	1.	srpen 2016	Aptos, Spojené státy	tvrdý	Dan Evans	3–6, 4–6
Vítěz	1.	červenec 2017	Binghamton, Spojené státy	tvrdý	Jordan Thompson	6–4, 0–6, 6–4
Finalista	2.	září 2017	Cary, Spojené státy	tvrdý	Kevin King	4–6, 1–6
Vítěz	2.	říjen 2017	Tiburon, Spojené státy	tvrdý	Tennys Sandgren	6–2, 6–3
Vítěz	3.	říjen 2017	Stockton, Spojené státy	tvrdý	Darian King	6–1, 6–3

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	20130501akvětna 2013	Newcastle, Spojené království	antuka	Luke Bambridge	Scott Clayton Toby Martin	6–0, 4–6, [10–3]
Finalista	1.	listopad 2016	Columbus, Spojené státy	tvrdý (h)	Luke Bambridge	David O'Hare Joe Salisbury	3–6, 4–6

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cameron Norrie na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cameron Norrie na Wikimedia Commons
• Cameron Norrie na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Cameron Norrie na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Cameron Norrie na stránkách Davis Cupu (anglicky)