Canada Masters
Canada Masters | |
---|---|
National Bank Open presented by Rogers | |
Stade IGA v Montréalu | |
Sobeys Stadium v Torontu | |
Založeno | 1881 |
Odehráno | National Bank Open 2023 |
Místo | Montréal a Toronto Kanada |
Dějiště | Stade IGA a Sobeys Stadium |
Souřadnice | 43°40′13″ s. š., 79°23′12″ z. d. |
Povrch | tvrdý – DecoTurf / venku (Montréal) tvrdý – Laykold / venku (Toronto) |
Období | srpen |
Poznámka | první turnaj mimo Velkou Británii |
ATP Tour | |
1972–1975 1978–1989 | Super Series (Grand Prix) Super Series (Grand Prix) |
1990–1995 | Championship Series, Single Week |
1996–1999 | Super 9 |
2000–2008 | Masters Series |
2009– | ATP Tour Masters 1000 |
Soutěže | 56 dvouhra (28 kval.) / 28 čtyřhra |
Dotace | 7 722 925 USD |
WTA Tour | |
1988–1989 | Tier II |
1990–2008 | Tier I |
2009–2020 | WTA Premier 5 |
2021– | WTA 1000 |
Soutěže | 56 dvouhra (32 kval.) / 28 čtyřhra |
Dotace | 2 788 468 USD |
nationalbankopen Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Canada Masters nebo Canadian Open (francouzsky: Tournoi de tennis du Canada), oficiálně National Bank Open presented by Rogers (ženy ve formě Omnium National Bank), je profesionální tenisový turnaj mužů a žen, každoročně pořádaný v Montréalu a Torontu jako součást severoamerické letní sezóny na betonech US Open Series.
Mužská část byla založena v roce 1881 jako jeden z nejstarších profesionálních tenisových turnajů na světě[1][2] a první taková událost mimo Velkou Británii. Ženská polovina měla premiéru v roce 1892. V sezóně 2021 došlo k výměně pozic dvou hlavních partnerů turnaje. Bankovní dům National Bank of Canada se stal titulárním partnerem a kanadská mediální společnost Rogers Communications hlavním zprostředkovatelem marketingových záležitostí.[3]
Soutěž mužů na okruhu ATP Tour představuje jednu z devíti událostí kategorie ATP Tour Masters 1000. Ženská část se v rámci okruhu WTA Tour zařadila do kategorie WTA 1000.[1] Dějištěm se staly areály montréalského Stade IGA a torontského Sobeys Stadium,[1] v nichž se hraje na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem. Mužská a ženská část probíhají souběžně v srpnovém termínu, od roku 1981 s každoroční rotací pořádajících měst mezi muži a ženami. Před sezónou 2011 byly obě poloviny turnaje pořádány odděleně na přelomu července a srpna.
Nejvyšší počet šesti singlových titulů z devíti odehraných finále získal Čechoslovák Ivan Lendl,[4] z toho pěkrát triumfoval v Montréalu.[5] Mezi ženami vybojovala rekordní počet deseti trofejí Kanaďanka Lois Moyesová Bickleová, aktivní v první čtvrtině dvacátého století.[6] Do soutěží dvouher nastupuje padesát šest singlistů a čtyřher se účastní dvacet osm párů.
Historie
První ročník mužského tenisového turnaje proběhl ve druhé polovině července 1881 v Toronto Lawn Tennis Clubu,[7] což z něj učinilo nejstarší turnaj na americkém kontinentu. V tomto ohledu o měsíc předstihl úvodní ročník zářijového majoru U.S. National Championships 1881.[8] Ženská část zaznamenala debut v roce 1892.[1]
Před otevřenou érou datovanou od sezóny 1968 nesl turnaj název Canadian National Championships. Mezi lety 1972–1975 a 1978–1989 se konal na okruhu Grand Prix v rámci kategorie Grand Prix Super Series. Od roku 1990 se zařadil do založeného okruhu ATP Tour, a to série Masters hrané v průběhu let pod různými názvy.[9] Ženská část byla v roce 1988 včleněna do kategorie Tier II na okruhu WTA Tour a po dvou letech postoupila do kvalitativně vyšší úrovně Tier I. Po rekonstrukci kategorií v roce 2009 se zařadila do nově konstituované WTA Premier 5.[1]
Hlavními partnery se staly firmy tabákového průmyslu, za což byli organizátoři kritizováni.[10] V 70. letech se jednalo o Rothmans International, jíž v 80. letech nahradila společnost Player's Limited.[10] Sponzoring probíhal i přesto, že Kanada v roce 1988 zakázala federálním zákonem tradiční formy sponzorství ze strany tabákových firem.[10][11] V roce 1993 vstoupila do turnaje tabáková společnost Matinée Ltd., orientující se na ženský artikl. O rok později uhradila startovné 60 tisíc dolarů Steffi Grafové.[10] V období 1996–2000 událost zaštiťoval producent cigaret du Maurier.[10][11] Kanadský tenisový svaz podepsal 14. srpna 2000 smlouvu s novým generálním partnerem od sezóny 2001, jímž se pro ženskou část stala mediální skupina Rogers Communications (resp. její část AT&T Rogers),[10] která v sezóně 2005 převzala i mužskou polovinu.
Do sezóny 1978 se turnaj hrál na antukových dvorcích,[12] než došlo k přechodu na tvrdý povrch. Do roku 1980[9] probíhaly mužská a ženská část společně v torontském Národním tenisovém centru. V následující sezóně se muži poprvé přestěhovali do areálu Jarry Park Stadium v Montréalu.[5][4] V rámci rotace odehrály turnaj v montréalském klubu roku 1982 premiérově ženy.
V sezóně 2004 vstoupil Canada Masters do vytvořené letní série na severoamerických betonech US Open Series, vrcholící grandslamovým US Open. Srpnové datum konání s navazujícím newyorským majorem vedlo do roku 2008 k opakovanému odhlašovaní předních tenistek včetně Venus a Sereny Williamsových či Marie Šarapovové, které před grandslamem upřednostňovaly odpočinek. Tento přístup omezila nová pravidla z roku 2009, jež členkám první světové desítky v konečném žebříčku předchozí sezóny nařizovala účast alespoň na čtyřech turnajích Premier 5 pod hrozbou trestu a ztráty bodů. Rogers Cupu 2009 se tak zúčastnilo již devatenáct členek z první dvacítky světové klasifikace.[13][2]
V sezóně 2011 došlo ke sloučení mužské a ženské poloviny do téhož hracího týdne, s paralelně hranými koly v jednotlivých dnech.[2]
Vývoj hlavního názvu turnaje
Období | muži | ženy |
---|---|---|
1881–1967 | Canadian Championships | |
1968–1996 | Canadian Open | |
1997–2000 | du Maurier Open | |
2001–2004 | Canada Masters | Rogers AT&T Cup |
2005–2020 | Rogers Cup | |
od 2021 | National Bank Open |
Přehled finále
Mužská dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1881 | Isidore F. Hellmuth | W.H. Young | 6–2, 6–2 |
1882 | Harry D. Gamble | Isidore F. Hellmuth | 6–2, 6–3, 6–2 |
1883 | Charles H. Farnum | Charles Smith Hyman | 6–3, 6–3, 0–6, 6–0 |
1884 | Charles Smith Hyman | Alexander C. Galt | 8–6, 6–8, 4–6, 6–4, 6–2 |
1885 | Joseph S. Clark | Isidore F. Hellmuth | 6–3, 3–6, 6–1, 6–2 |
1886 | Charles Smith Hyman (2) | Isidore F. Hellmuth | 6–4, 6–4, 1–6, 4–6, 6–4 |
1887 | Charles Smith Hyman (3) | Lawrence H. Baldwin | 6–0, 6–3, 6–3 |
1888 | Charles Smith Hyman (4) | R.O.S. Wood | 7–5, 8–6, 6–4 |
1889 | Charles Smith Hyman (5) | Andrew E. Plummer | 6–4, 7–5, 6–4 |
1890 | Edward E. Tanner | Oliver R. Macklem | 6–4, 6–3, 6–2 |
1891 | Fred S. Mansfield | Edward E. Tanner | 6–1, 6–1, 6–1 |
1892 | Fred Hovey | Henry G. Bixby | 6–2, 6–0, 1–6, 6–1 |
1893 | Harry E. Avery | Henry Gordon Mackenzie | 4–6, 4–6, 6–3, 6–1, 6–3 |
1894 | Robert W. Pardo Matthews | Harry E. Avery | 3–6, 6–0, 2–6, 6–4, 6–2 |
1895 | William Larned | Arthur E. Foote | 6–1, 6–4, 6–2 |
1896 | Robert Wrenn | Edwin P. Fischer | 6–1, 6–3, 7–5 |
1897 | Leo Ware | Edwin P. Fischer | 8–6, 6–1, 6–3 |
1898 | Leo Ware (2) | Malcolm D. Whitman | 6–8, 6–2, 6–4, 6–2 |
1899 | Malcolm D. Whitman | Leo Ware | 6–2, 6–3, 6–4 |
1900 | Malcolm D. Whitman (2) | William Larned | 7–5, 3–6, 6–3, 1–6, 7–5 |
1901 | William Larned (2) | Beals Wright | 6–4, 6–4, 6–2 |
1902 | Beals Wright | Irving Wright | 6–3, 6–3, 3–6, 6–1 |
1903 | Beals Wright (2) | Edgar Leonard | 8–6, 6–3, 6–4 |
1904 | Beals Wright (3) | Louis Harry Waidner | 6–1, 6–2, 6–3 |
1905 | nekonáno | ||
1906 | Irving Wright | Edwin P. Fischer | 6–1, 6–3, 6–1 |
1907 | James F. Foulkes | Ralph Burns | 6–3, 6–8, 6–3, 6–4 |
1908 | Thomas Y. Sherwell | James F. Foulkes | 6–4, 6–1, 6–2 |
1909 | James F. Foulkes (2) | ||
1910 | James F. Foulkes (3) | Robert Baird | 2–6, 6–1, 6–2, 4–6, 6–2 |
1911 | Bernhard P. Schwengers | Robert Baird | 13–11, 6–2, 6–4 |
1912 | Bernhard P. Schwengers (2) | Joseph C. Tyler | 6–2, 3–6, 6–3, 7-5 |
1913 | Robert Baird | Ralph Burns | 6–2, 6–0, 4–6, 6–1 |
1914 | Thomas Y. Sherwell (2) | Robert Baird | 4–6, 6–2, 6–3, 6–3 |
1915 | nehráno pro první světovou válku | ||
1916 | |||
1917 | |||
1918 | |||
1919 | Seiičiró Kašio | Walter K. Wesbrook | 3–6, 6–3, 6–1, 11–9 |
1920 | Paul Bennett | William Leroy Rennie | 6–3, 7–5, 6–4 |
1921 | Wallace J. Bates | Edmund Levy | 4–6, 6–4, 6–2, 6–3 |
1922 | Frank Anderson | Robert Baird | 6–3, 6–4, 6–3 |
1923 | William Leroy Rennie | W.H. Richards | 6–2, 6–3, 6–3 |
1924 | George Lott | Cyril Andrewes | 6–3, 7–5, 6–1 |
1925 | Willard F. Crocker | Wallace Scott | 4–6, 9–7, 18–16, 6–2 |
1926 | Leon De Turenne | Wallace Scott | 6–4, 6–3, 6–0 |
1927 | Jack Wright | Leon De Turenne | 7–5, 8–6, 6–3 |
1928 | Wilmer Allison | John Van Ryn | 6–2, 6–4, 6–3 |
1929 | Jack Wright (2) | Frank Shields | 6–4, 6–4, 1–6, 7–5 |
1930 | George Lyttleton-Rogers | Gilbert Nunns | 6–4, 8–6, 6–8, 9–7 |
1931 | Jack Wright (3) | Gilbert Nunns | 6–3, 6–4, 6–2 |
1932 | Frank Parker | George Lott | 2–6, 6–1, 7–5, 6–2 |
1933 | John Murio | Walter Martin | 6–3, 4–6, 4–6, 6–2, 6–2 |
1934 | Marcel Rainville | Harold Surface | 6–4, 7–5, 6–0 |
1935 | Eugene Smith | Richard Bennett | 8–6, 6–2, 7–5 |
1936 | Jack Tidball | John Murio | 8–6, 6–2, 6–2 |
1937 | Walter Senior | Robert Murray | 2–6, 6–2, 6–3, 3–6, 6–2 |
1938 | Frank Parker (2) | Wilmer Allison | 6–2, 6–2, 9–7 |
1939 | P. Morley Lewis | Robert Madden | 6–2, 6–2, 6–3 |
1940 | Donald McDiarmid | Lewis Duff | 6–1, 7–5, 6–2 |
1941 | nehráno pro druhou světovou válku | ||
1942 | |||
1943 | |||
1944 | |||
1945 | |||
1946 | P. Morley Lewis (2) | Donald McDiarmid | 2–6, 8–6, 6–4, 6–4 |
1947 | James Evert | Emery Neale | 2–6, 6–3, 5–7, 6–1, 6–2 |
1948 | William Tully | Henri Rochon | 6–4, 7–5, 6–0 |
1949 | Henri Rochon | Lorne Main | 6–3, 6–4, 4–6, 6–2 |
1950 | Brendan Macken | Henri Rochon | 6–0, 6–0, 6–3 |
1951 | Tony Vincent | Seymour Greenberg | 7–9, 7–5, 7–5, 6–2 |
1952 | Richard Savitt | Kurt Nielsen | 6–1, 6–0, 6–1 |
1953 | Mervyn Rose | Rex Hartwig | 6–3, 6–4, 6–2 |
1954 | Bernard Bartzen | Kosei Kamo | 6–4, 6–0, 6–3 |
1955 | Robert Bédard | Henri Rochon | 8–6, 6–2, 6–1 |
1956 | Noel Brown | Donald Fontana | 6–0, 2–6, 6–3, 6–3 |
1957 | Robert Bédard (2) | Ramanathan Krishnan | 6–1, 1–6, 6–2, 6–4 |
1958 | Robert Bédard (3) | Whitney Reed | 6–0, 6–3, 6–3 |
1959 | Reynaldo Garrido | Orlando H. Garrido | 6–4, 1–6, 6–4, 6–1 |
1960 | Ladislav Legenstein | Warren Woodcock | 6–2, 6–2, 7–5 |
1961 | Whitney Reed | Mike Sangster | 3–6, 6–0, 6–4, 6–2 |
1962 | Juan Manuel Couder | Sean Frost | 6–3, 6–4, 6–3 |
1963 | Whitney Reed (2) | Kyle Carpenter | 6–2, 6–4, 6–4 |
1964 | Roy Emerson | Fred Stolle | 2–6, 4–6, 6–4, 6–3, 6–4 |
1965 | Ronald Holmberg | Lester Sack | 4–6, 4–6, 6–4, 6–2, 6–2 |
1966 | Allen Fox | Allan Stone | 6–4, 6–4, 6–3 |
1967 | Manuel Santana | Roy Emerson | 6–1, 10–8, 6–4 |
1968 | Ramanathan Krišnan | Torben Ulrich | 6–3, 6–0, 7–5 |
1969 | Cliff Richey | Earl Butch Buchholz | 6–4, 5–7, 6–4, 6–0 |
1970 | Rod Laver | Roger Taylor | 6–0, 4–6, 6–3 |
1971 | John Newcombe | Tom Okker | 7–6, 3–6, 6–2, 7–6 |
1972 | Ilie Năstase | Andrew Pattison | 6–4, 6–3 |
1973 | Tom Okker | Manuel Orantes | 6–3, 6–2, 6–1 |
1974 | Guillermo Vilas | Manuel Orantes | 6–4, 6–2, 6–3 |
1975 | Manuel Orantes | Ilie Năstase | 7–6(7–4), 6–0, 6–1 |
1976 | Guillermo Vilas (2) | Wojciech Fibak | 6–4, 7–6, 6–2 |
1977 | Jeff Borowiak | Jaime Fillol | 6–0, 6–1 |
1978 | Eddie Dibbs | José Luis Clerc | 5–7, 6–4, 6–1 |
1979 | Björn Borg | John McEnroe | 6–3, 6–3 |
1980 | Ivan Lendl | Björn Borg | 4–6, 5–4skreč |
1981 | Ivan Lendl (2) | Eliot Teltscher | 6–3, 6–2 |
1982 | Vitas Gerulaitis | Ivan Lendl | 4–6, 6–1, 6–3 |
1983 | Ivan Lendl (3) | Anders Järryd | 6–2, 6–2 |
1984 | John McEnroe | Vitas Gerulaitis | 6–0, 6–3 |
1985 | John McEnroe (2) | Ivan Lendl | 7–5, 6–3 |
1986 | Boris Becker | Stefan Edberg | 6–4, 3–6, 6–3 |
1987 | Ivan Lendl (4) | Stefan Edberg | 6–4, 7–6 |
1988 | Ivan Lendl (5) | Kevin Curren | 7–6, 6–2 |
1989 | Ivan Lendl (6) | John McEnroe | 6–1, 6–3 |
1990 | Michael Chang | Jay Berger | 4–6, 6–3, 7–6(7–2) |
1991 | Andrej Česnokov | Petr Korda | 3–6, 6–4, 6–3 |
1992 | Andre Agassi | Ivan Lendl | 3–6, 6–2, 6–0 |
1993 | Mikael Pernfors | Todd Martin | 2–6, 6–2, 7–5 |
1994 | Andre Agassi (2) | Jason Stoltenberg | 6–4, 6–4 |
1995 | Andre Agassi (3) | Pete Sampras | 3–6, 6–2, 6–3 |
1996 | Wayne Ferreira | Todd Woodbridge | 6–2, 6–4 |
1997 | Chris Woodruff | Gustavo Kuerten | 7–5, 4–6, 6–3 |
1998 | Patrick Rafter | Richard Krajicek | 7–6(7–3), 6–4 |
1999 | Thomas Johansson | Jevgenij Kafelnikov | 1–6, 6–3, 6–3 |
2000 | Marat Safin | Harel Levy | 6–2, 6–3 |
2001 | Andrei Pavel | Patrick Rafter | 7–6(7–3), 2–6, 6–3 |
2002 | Guillermo Cañas | Andy Roddick | 6–4, 7–5 |
2003 | Andy Roddick | David Nalbandian | 6–1, 6–3 |
2004 | Roger Federer | Andy Roddick | 7–5, 6–3 |
2005 | Rafael Nadal | Andre Agassi | 6–3, 4–6, 6–2 |
2006 | Roger Federer (2) | Richard Gasquet | 2–6, 6–3, 6–2 |
2007 | Novak Djoković | Roger Federer | 7–6(7–2), 2–6, 7–6(7–2) |
2008 | Rafael Nadal (2) | Nicolas Kiefer | 6–3, 6–2 |
2009 | Andy Murray | Juan Martín del Potro | 6–7(4–7), 7–6(7–3), 6–1 |
2010 | Andy Murray (2) | Roger Federer | 7–5, 7–5 |
2011 | Novak Djoković (2) | Mardy Fish | 6–2, 3–6, 6–4 |
2012 | Novak Djoković (3) | Richard Gasquet | 6–3, 6–2 |
2013 | Rafael Nadal (3) | Milos Raonic | 6–2, 6–2 |
2014 | Jo-Wilfried Tsonga | Roger Federer | 7–5, 7–6(7–3) |
2015 | Andy Murray (3) | Novak Djoković | 6–4, 4–6, 6–3 |
2016 | Novak Djoković (4) | Kei Nišikori | 6–3, 7–5 |
2017 | Alexander Zverev | Roger Federer | 6–3, 6–4 |
2018 | Rafael Nadal (4) | Stefanos Tsitsipas | 6–2, 7–6(7–4) |
2019 | Rafael Nadal (5) | Daniil Medveděv | 6–3, 6–0 |
2020 | nehráno pro pandemii covidu-19[14] | ||
2021 | Daniil Medveděv | Reilly Opelka | 6–4, 6–3 |
2022 | Pablo Carreño Busta | Hubert Hurkacz | 3–6, 6–3, 6–3 |
2023 | Jannik Sinner | Alex de Minaur | 6–4, 6–1 |
Ženská dvouhra
Rok | vítězka | finalistka | výsledek |
---|---|---|---|
1892 | Maude Delano-Osborneová | Sydney Smithová | 9–7, 7–9, 6–2, 8–6 |
1893 | Maude Delano-Osborneová (2) | Sydney Smithová | 6–8, 6–2, 6–2 |
1894 | Maude Delano-Osborneová (3) | 3–6, 6–2, 6–1 | |
1895 | Sydney Smithová | Maude Delano-Osborneová | 3–6, 6–1, 6–3 |
1896 | Juliette Atkinsonová | Sydney Smithová | 6–1, 6–2 |
1897 | Juliette Atkinsonová (2) | 6–3, 6–1 | |
1898 | Juliette Atkinsonová (3) [15] | Eustace Smithová | 6–4, 6–1 |
1899 | Violet Summerhayesová | 6–2, 9–11, 6–3 | |
1900 | Violet Summerhayesová (2) | Burgessová | 6–8, 6–4, 6–0, 6–4 |
1901 | Violet Summerhayesová (3) | Burgessová | 6–3, 2–6, 6–0, 0–6, 9–7 |
1902 | Hagueová | Violet Summerhayesová | 6–0, 6–1[16][17] |
1903 | Violet Summerhayesová (4) | Burgessová | 1–6, 6–4, 6–2 |
1904 | Violet Summerhayesová (5) | ||
1905 | nekonáno | ||
1906 | Lois Moyes Bickleová | Violet Summerhayesová | 6–3, 6–3 |
1907 | Lois Moyes Bickleová (2) | Hagueová | 3–6, 6–4, 6–3 |
1908 | Lois Moyes Bickleová (3) | Evelyn Clayová | 6–2, 6–1 |
1909 | May Suttonová | Edith Boucher Hannamová | 6–3, 6–3 |
1910 | Lois Moyes Bickleová (4) | Rhea Fairbairnová | 6–4, 6–0 |
1911 | Florence Suttonová | ||
1912 | Birchová | Beckettová | 3–6, 6–3, 7–5 |
1913 | Lois Moyes Bickleová (5) | Florence Bestová | 6–4, 6–4 |
1914 | Lois Moyes Bickleová (6) | Florence Bestová | 6–4, 6–1 |
1915 | nehráno pro první světovou válku | ||
1916 | |||
1917 | |||
1918 | |||
1919 | Marion Zindersteinová | Lois Moyes Bickleová | 8–6, 6–4 |
1920 | Lois Moyes Bickleová (7) | Florence Bestová | |
1921 | Lois Moyes Bickleová (8) | Margaret Groveová | 6–3, 6–3 |
1922 | Lois Moyes Bickleová (9) | Gladys Hutchingsová | 6–4, 6–1 |
1923 | Florence Bestová | M. Brooksová | 6–3, 6–3 |
1924 | Lois Moyes Bickleová (10) | Marjorie Leemingová | 4–6, 6–3, 6–4 |
1925 | Marjorie Leemingová | Mrs H. F. Wrightová | 7–5, 6–4 |
1926 | Marjorie Leemingová (2) | Marjorie Gladmanová | 6–2, 6–0 |
1927 | Caroline Swartzová | Edith Crossová | 6–3, 4–6, 7–5 |
1928 | Marjorie Gladmanová | Mary Greefová | 5–7, 6–1, 6–1 |
1929 | Olive Wadeová | Ruth Rieseová | 6–0, 1–6, 6–1 |
1930 | Olive Wadeová (2) | Marjorie Leemingová | 6–4, 2–6, 6–4 |
1931 | Edith Crossová | Marjorie Leemingová | 6–2, 6–2 |
1932 | Olive Wadeová (3) | Marjorie Leemingová | 4–6, 6–4, 6–1 |
1933 | Gracyn Wheelerová | Mary Campbellová | 4–6, 6–1, 6–3 |
1934 | Caroline Deaconová | Eleanor Youngová | 7–5, 6–3 |
1935 | Margaret Osborne duPontová | Gussie Raegenerová | 6–4, 6–2 |
1936 | Esther Bartoshová | Jean Milneová | 6–1, 3–6, 6–1 |
1937 | Evelyn Dearmanová | Mary Hardwicková | bez boje |
1938 | Rene Bolteová | Ruth Porterová | 6–4, 6–4 |
1939 | Elizabeth Blackmanová | Rene Bolteová | 7–5, 7–5 |
1940 | Eleanor Youngová | Jean Milneová | 7–5, 7–5 |
1941 | nehráno pro druhou světovou válku | ||
1942 | |||
1943 | |||
1944 | |||
1945 | |||
1946 | Baba Lewisová | Noreen Haneyová | 6–1, 6–3 |
1947 | Gracyn Wheeler Kelleherová (2) | Eleanor Youngová | 6–0, 3–6, 6–0 |
1948 | Patricia Mackenová | Elaine Fildesová | 2–6, 8–6, 6–2 |
1949 | Baba Lewisová (2) | Patricia Mackenová | 6–0, 6–1 |
1950 | Doris Poppleová | Barbara Knappová | 8–6, 6–8, 7–5 |
1951 | Lucille Davidsonová | Pat Loweová | 8–6, 6–1 |
1952 | Melita Ramirezová | Lucille Davidsonová | 6–4, 6–3 |
1953 | Melita Ramirezová (2) | Thelma Coyne Longová | 6–1, 6–3 |
1954 | Karol Fagerosová | Ethel Nortonová | 3–6, 7–5, 6–4 |
1955 | Hanna Koželuhová Sladeková | Connie Bowanová | 8–6, 6–0 |
1956 | Jean Lairdová | Linda Vailová | 4–6, 7–5, 8–6 |
1957 | Louise Brownová | Singeline Boecková | 6–4, 6–3 |
1958 | Eleanor Dodgeová | Barbara Browningová | 6–3, 6–4 |
1959 | Mary Martinová | Marta Hernándezová | 6–1, 6–2 |
1960 | Donna Floydová | Ann Barclayová | 7–5, 6–2 |
1961 | Ann Haydonová-Jonesová | Ann Barclayová | 6–4, 6–0 |
1962 | Ann Barclayová | Louise Brownová | 6–3, 6–4 |
1963 | Ann Barclayová (2) | Louise Brownová | 6–0, 6–1 |
1964 | Benita Sennová | Louise Brownová | 6–4, 6–4 |
1965 | Julie Heldmanová | Faye Urbanová | 6–3, 8–6 |
1966 | Rita Bentleyová | Susan Buttová | 6–3, 6–3 |
1967 | Kathleen Harterová | Rita Bentleyová | 6–1, 5–7, 7–5 |
1968 | Jane Bartkowiczová | Faye Urbanová | 6–3, 6–3 |
1969 | Faye Urbanová | Vicki Bernerová | 6–2, 6–0 |
1970 | Margaret Smith Courtová | Rosemary Casalsová | 6–8, 6–4, 6–4 |
1971 | Françoise Dürrová | Evonne Goolagong Cawleyová | 6–4, 6–2 |
1972 | Evonne Goolagong Cawleyová | Virginia Wadeová | 6–3, 6–1 |
1973 | Evonne Goolagong Cawleyová (2) | Helga Masthoffová | 7–6, 6–4 |
1974 | Chris Evertová | Julie Heldmanová | 6–0, 6–3 |
1975 | Marcie Louieová | Laura DuPontová | 6–1, 4–6, 6–4 |
1976 | Mima Jaušovecová | Lesley Huntová | 6–2, 6–0 |
1977 | Regina Maršíková | Marise Krugerová | 6–4, 4–6, 6–2 |
1978 | Regina Maršíková (2) | Virginia Ruziciová | 7–5, 6–7(9–11), 6–2 |
1979 | Laura DuPontová | Brigitte Cuypersová | 6–4, 6–7, 6–1 |
1980 | Chris Evertová (2) | Virginia Ruziciová | 6–3, 6–1 |
1981 | Tracy Austinová | Chris Evertová | 6–1, 6–4 |
1982 | Martina Navrátilová | Andrea Jaegerová | 6–3, 7–5 |
1983 | Martina Navrátilová (2) | Chris Evertová | 6–4, 4–6, 6–1 |
1984 | Chris Evertová (3) | Alycia Moultonová | 6–2, 7–6(7–3) |
1985 | Chris Evertová (4) | Claudia Kohde-Kilschová | 6–2, 6–4 |
1986 | Helena Suková | Pam Shriverová | 6–2, 7–5 |
1987 | Pam Shriverová | Zina Garrisonová | 6–4, 6–1 |
1988 | Gabriela Sabatini | Nataša Zverevová | 6–1, 6–2 |
1989 | Martina Navrátilová (3) | Arantxa Sánchez Vicariová | 6–2, 6–2 |
1990 | Steffi Grafová | Katerina Malejevová | 6–1, 6–7(6–8), 6–3 |
1991 | Jennifer Capriatiová | Katerina Malejevová | 6–2, 6–3 |
1992 | Arantxa Sánchez Vicariová | Monika Selešová | 6–3, 4–6, 6–4 |
1993 | Steffi Grafová (2) | Jennifer Capriatiová | 6–1, 0–6, 6–3 |
1994 | Arantxa Sánchez Vicariová (2) | Steffi Grafová | 7–5, 1–6, 7–6(7–4) |
1995 | Monika Selešová | Amanda Coetzerová | 6–0, 6–1 |
1996 | Monika Selešová (2) | Arantxa Sánchez Vicariová | 6–1, 7–6(7–2) |
1997 | Monika Selešová (3) | Anke Huberová | 6–2, 6–4 |
1998 | Monika Selešová (4) | Arantxa Sánchez Vicariová | 6–3, 6–2 |
1999 | Martina Hingisová | Monika Selešová | 6–4, 6–4 |
2000 | Martina Hingisová (2) | Serena Williamsová | 0–6, 6–3, 3–0skreč |
2001 | Serena Williamsová | Jennifer Capriatiová | 6–1, 6–7(7–9), 6–3 |
2002 | Amélie Mauresmová | Jennifer Capriatiová | 6–4, 6–1 |
2003 | Justine Heninová | Lina Krasnorucká | 6–1, 6–0 |
2004 | Amélie Mauresmová (2) | Jelena Lichovcevová | 6–1, 6–0 |
2005 | Kim Clijstersová | Justine Heninová | 7–5, 6–1 |
2006 | Ana Ivanovićová | Martina Hingisová | 6–2, 6–3 |
2007 | Justine Heninová (2) | Jelena Jankovićová | 7–6(7–3), 7–5 |
2008 | Dinara Safinová | Dominika Cibulková | 6–2, 6–1 |
2009 | Jelena Dementěvová | Maria Šarapovová | 6–4, 6–3 |
2010 | Caroline Wozniacká | Věra Zvonarevová | 6–3, 6–2 |
2011 | Serena Williamsová (2) | Samantha Stosurová | 6–4, 6–2 |
2012 | Petra Kvitová | Li Na | 7–5, 2–6, 6–3 |
2013 | Serena Williamsová (3) | Sorana Cîrsteaová | 6–2, 6–0 |
2014 | Agnieszka Radwańská | Venus Williamsová | 6–4, 6–2 |
2015 | Belinda Bencicová | Simona Halepová | 7–6(7–5), 6–7(4–7), 3–0skreč |
2016 | Simona Halepová | Madison Keysová | 7–6(7–2), 6–3 |
2017 | Elina Svitolinová | Caroline Wozniacká | 6–4, 6–0 |
2018 | Simona Halepová (2) | Sloane Stephensová | 7–6(8–6), 3–6, 6–4 |
2019 | Bianca Andreescuová | Serena Williamsová | 3–1skreč |
2020 | nehráno pro pandemii covidu-19[14] | ||
2021 | Camila Giorgiová | Karolína Plíšková | 6–3, 7–5 |
2022 | Simona Halepová (3) | Beatriz Haddad Maiová | 6–3, 2–6, 6–3 |
2023 | Jessica Pegulaová | Ljudmila Samsonovová | 6–1, 6–0 |
Mužská čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1924 | Samuel Hardy George Lott | Willard Crocker David R. Morrice | 6–?, 6–2, 6–4 |
1925 | Willard Crocker Jack Wright | Wallace Scott Leon Turenne | 6–2, 6–2, 0–6, 6–2 |
1926 | Leon de Turenne John Proctor | Howard Langlie Armand Quilman | 6–1, 6–3, 6–1 |
1927 | Bradshaw Harrison Sherman Lockwood | Stanley Almquist John Risso | 4–6, 6–1, 6–4, 6–2 |
1928 | Wilmer Allison John Van Ryn | Willard Crocker Marcel Rainville | 6–1, 6–3, 6–1 |
1929 | Willard Crocker (2) Jack Wright (2) | Frank Shields Donald Strachan | 6–3, 6–4, 6–0 |
1930 | J. Gilbert Hall Fritz Mercur | Walter Martin Gilbert Nunns | 11–9, 6–2, 6–4 |
1931 | Marcel Rainville Jack Wright (3) | Henry Prusoff Laurason Driscoll | 7–5, 9–7, 7–5 |
1932 | George Lott (2) Marcel Rainville (2) | Walter Martin Gilbert Nunns | 7–5, 6–4, 4–6, 6–1 |
1933 | Martin Kenneally John Murio | Mel Draga Wayne Sabin | 6–8, 6–4, 8–10, 4–6, 6–3 |
1934 | Phil Castlen Harold Surface | Donald Leahong Harry Dayes | 9–11, 6–4, 6–4, 6–2 |
1935 | Worth Oswald Charles Weesner | Ray Casey John Law | 10–9, 6–2, 10–12, 7–9, 9–7 |
1936 | Charles Church Jack Tidball | Verne Hughes Bob Hippenstiel | 4–6, 4–6, 6–1, 14–12, 6–4 |
1937 | David M. Jones Walter Martin | Bobby Murray Laird Watt | 8–6, 9–7, 1–6, 6–2 |
1938 | Wilmer Allison (2) Frank Parker | Bobby Murray Laird Watt | 6–0, 6–4, 6–8, 6–3 |
1939 | Frank Froehling P. Morey Lewis | Bill Pedlar Philip Pearson | 6–4, 2–6, 6–4, 6–2 |
1940 | Philip Pearson Ross Wilson | Don McDiarmid Lewis Duff | 11–9, 6–3, 6–3 |
1941 | nehráno pro druhou světovou válku | ||
1942 | |||
1943 | |||
1944 | |||
1945 | |||
1946 | Brendan Macken Jim Macken | Edgar Murphy P. Morley Lewis | 3–6, 6–1, 6–4, 7–5 |
1947 | James Evert Jerry Evert | Harry Roche James Livingstone | 6–2, 6–3, 9–7 |
1948 | Edgar Lanthier Gordon McNeil | Tony Vincent Severre Lie | 6–2, 4–6, 3–6, 6–4, 6–4 |
1949 | Edgar Lanthier (2) Gordon McNeil (2) | Walter Stohlberg Maine Stohlberg | 6-1, 1-6, 6-3, 6-2 |
1950 | Robert Abdesselam Jean Ducos | George Robinson Henry Rochon | 6–3, 6–3, 6–3 |
1951 | Brendan Macken (2) Lorne Main | Tony Vincent Seymour Greenberg | 6–0, 6–4, 6–1 |
1952 | Kurt Nielsen Dick Savitt | Art Larsen Noel Brown | 6–3, 6–2, 6–3 |
1953 | Rex Hartwig Mervyn Rose | George Worthington Tony Vincent | 7–5, 3–6, 6–3, 6–2 |
1954 | Luis Ayala Lorne Main (2) | Bernard Bartzen Andy Paton | 6–4, 6–4, 6–1 |
1955 | Robert Bédard Donald Fontana | Monterealer Larry Barclay Paul Willey | 6–4, 8–6, 6–4 |
1956 | Earl Baumgardner Noel Brown | Robert Bédard Donald Fontana | 3–6, 6–3, 7–5, 6–4 |
1957 | Robert Bédard (2) Donald Fontana (2) | Armando Vieira Carlos Fernandez | 14–10, 6–3, 12–10 |
1958 | Bob Howe Whitney Reed | Robert Bédard Donald Fontana | 9–7, 7–5, 6–4 |
1959 | Robert Bédard (3) Donald Fontana (3) | Orlando Garrido Eduardo Zuleta | 6–3, 1–6, 6–3, 2–6, 6–1 |
1960 | Ladislav Legenstein Peter Scholl | Warren Woodcock Whitney Reed | 6–4, 6–3, 6–4 |
1961 | Whitney Reed (2) Mike Sangster | Robert Bédard Donald Fontana | 7–5, 13–11, 4–6, 6–4 |
1962 | William Hoogs Jim McManus | Rod Mandelstam Don Russell | 6–1, 3–6, 10–8, 6–2 |
1963 | Marcelo Lara Joaquin Loyo Mayo | Keith Carpenter Tom Brown | 4–6, 7–5, 3–6, 7–5, 10–8 |
1964 | Roy Emerson Fred Stolle | Tony Roche John Newcombe | 3–6, 6–2, 6–2, 6–1 |
1965 | Ron Holmberg Lester Sack | Robert Bédard Donald Fontana | 6–2, 3–6, 1–6, 6–3 |
1966 | Keith Carpenter Michael Carpenter | Robert Potthast Allan Stone | 11–9, 4–6, 6–4, 16–14 |
1967 | Roy Emerson (2) Manuel Santana | Torben Ulrich Jaidip Mukerjea | 4–6, 6–2, 6–3 |
1968 | Harry Fauquier John Sharpe | Marcelo Lara Jasjit Singh | 6–1, 6–3, 4–6, 6–3 |
1969 | Ron Holmberg (2) John Newcombe | Earl Butch Buchholz Raymond Moore | 6–3, 6–4 |
1970 | Bill Bowrey Marty Riessen | Cliff Drysdale Fred Stolle | 6–3, 6–2 |
1971 | Tom Okker Marty Riessen (2) | Arthur Ashe Dennis Ralston | 6–3, 6–3, 6–1 |
1972 | Ilie Năstase Ion Țiriac | Jan Kodeš Jan Kukal | 7–6, 6–3 |
1973 | Rod Laver Ken Rosewall | Owen Davidson John Newcombe | 7–5, 7–6 |
1974 | Manuel Orantes Guillermo Vilas | Jürgen Fassbender Hans-Jürgen Pohmann | 6–1, 2–6, 6–2 |
1975 | Cliff Drysdale Raymond Moore | Jan Kodeš Ilie Năstase | 6–4, 5–7, 7–6 |
1976 | Bob Hewitt Raúl Ramírez | Juan Gisbert Manuel Orantes | 6–2, 6–1 |
1977 | Bob Hewitt (2) Raúl Ramírez (2) | Fred McNair Sherwood Stewart | 6–4, 3–6, 6–2 |
1978 | Wojciech Fibak Tom Okker (2) | Colin Dowdeswell Heinz Günthardt | 6–3, 7–6 |
1979 | Peter Fleming John McEnroe | Heinz Günthardt Bob Hewitt | 6–7, 7–6, 6–1 |
1980 | Bruce Manson Brian Teacher | Heinz Günthardt Sandy Mayer | 6–3, 3–6, 6–4 |
1981 | Raúl Ramírez (3) Ferdi Taygan | Peter Fleming John McEnroe | 2–6, 7–6, 6–4 |
1982 | Steve Denton Mark Edmondson | Peter Fleming John McEnroe | 6–7, 7–5, 6–2 |
1983 | Sandy Mayer Ferdi Taygan (2) | Tim Gullikson Tom Gullikson | 6–3, 6–4 |
1984 | Peter Fleming (2) John McEnroe (2) | John Fitzgerald Kim Warwick | 6–4, 6–2 |
1985 | Ken Flach Robert Seguso | Stefan Edberg Anders Järryd | 5–7, 7–6, 6–3 |
1986 | Chip Hooper Mike Leach | Boris Becker Slobodan Živojinović | 6–7, 6–3, 6–3 |
1987 | Pat Cash Stefan Edberg | Peter Doohan Laurie Warder | 6–7, 6–3, 6–4 |
1988 | Ken Flach (2) Robert Seguso (2) | Andrew Castle Tim Wilkison | 7–6(7–3), 6–3 |
1989 | Kelly Evernden Todd Witsken | Charles Beckman Shelby Cannon | 6–3, 6–3 |
1990 | Paul Annacone David Wheaton | Broderick Dyke Peter Lundgren | 6–1, 7–6 |
1991 | Patrick Galbraith Todd Witsken (2) | Grant Connell Glenn Michibata | 6–4, 3–6, 6–1 |
1992 | Patrick Galbraith (2) Danie Visser | Andre Agassi John McEnroe | 6–4, 6–4 |
1993 | Jim Courier Mark Knowles | Glenn Michibata David Pate | 6–4, 7–6 |
1994 | Byron Black Jonathan Stark | Patrick McEnroe Jared Palmer | 6–4, 6–4 |
1995 | Jevgenij Kafelnikov Andrej Olchovskij | Brian MacPhie Sandon Stolle | 6–2, 6–2 |
1996 | Patrick Galbraith (3) Paul Haarhuis | Mark Knowles Daniel Nestor | 7–6, 6–3 |
1997 | Maheš Bhúpatí Leander Paes | Sébastien Lareau Alex O'Brien | 7–6, 6–3 |
1998 | Martin Damm Jim Grabb | Ellis Ferreira Rick Leach | 6–7, 6–2, 7–6 |
1999 | Jonas Björkman Patrick Rafter | Byron Black Wayne Ferreira | 7–6(7–5), 6–4 |
2000 | Sébastien Lareau Daniel Nestor | Joshua Eagle Andrew Florent | 6–3, 7–6(7–3) |
2001 | Jiří Novák David Rikl | Donald Johnson Jared Palmer | 6–4, 3–6, 6–3 |
2002 | Bob Bryan Mike Bryan | Mark Knowles Daniel Nestor | 4–6, 7–6(7–1), 6–3 |
2003 | Maheš Bhúpatí (2) Max Mirnyj | Jonas Björkman Todd Woodbridge | 6–3, 7–6(7–4) |
2004 | Maheš Bhúpatí (3) Leander Paes (2) | Jonas Björkman Max Mirnyj | 6–4, 6–2 |
2005 | Wayne Black Kevin Ullyett | Jonatan Erlich Andy Ram | 6–7(5–7), 6–3, 6–0 |
2006 | Bob Bryan (2) Mike Bryan (2) | Paul Hanley Kevin Ullyett | 6–3, 7–5 |
2007 | Maheš Bhúpatí (4) Pavel Vízner | Paul Hanley Kevin Ullyett | 6–4, 6–4 |
2008 | Daniel Nestor (2) Nenad Zimonjić | Bob Bryan Mike Bryan | 6–2, 4–6, [10–6] |
2009 | Maheš Bhúpatí (5) Mark Knowles (2) | Max Mirnyj Andy Ram | 6–4, 6–3 |
2010 | Bob Bryan (3) Mike Bryan (3) | Julien Benneteau Michaël Llodra | 7–5, 6–3 |
2011 | Michaël Llodra Nenad Zimonjić (2) | Bob Bryan Mike Bryan | 6–4, 6–7(5–7), [10–5] |
2012 | Bob Bryan (4) Mike Bryan (4) | Marcel Granollers Marc López | 6–1, 4–6, [12–10] |
2013 | Alexander Peya Bruno Soares | Colin Fleming Andy Murray | 6–4, 7–6(7–4) |
2014 | Alexander Peya (2) Bruno Soares (2) | Ivan Dodig Marcelo Melo | 6–4, 6–3 |
2015 | Bob Bryan (5) Mike Bryan (5) | Daniel Nestor Édouard Roger-Vasselin | 7–6(7–5), 3–6, [10–6] |
2016 | Ivan Dodig Marcelo Melo | Jamie Murray Bruno Soares | 6–4, 6–4 |
2017 | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | Rohan Bopanna Ivan Dodig | 6–4, 3–6, [10–6] |
2018 | Henri Kontinen John Peers | Raven Klaasen Michael Venus | 6–2, 6–7(7–9), [10–6] |
2019 | Marcel Granollers Horacio Zeballos | Robin Haase Wesley Koolhof | 7–5, 7–5 |
2020 | nehráno pro pandemii covidu-19[14] | ||
2021 | Rajeev Ram Joe Salisbury | Nikola Mektić Mate Pavić | 6–3, 4–6, [10–3] |
2022 | Wesley Koolhof Neal Skupski | Daniel Evans John Peers | 6–2, 4–6, [10–6] |
2023 | Marcelo Arévalo Jean-Julien Rojer | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–3, 6–1 |
Ženská čtyřhra
Galerie
Reference
- ↑ a b c d e Rogers Cup features deep field, Canadian star, hungry Serena and much more. Toronto Sun [online]. 2019-08-03 [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Men, women combine for Rogers Cup [online]. Sportsnet [cit. 2009-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-17.
- ↑ National Bank becomes title partner of tennis tournaments | National Bank [online]. National Bank, 2021-02-02 [cit. 2021-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-11. (anglicky)
- ↑ a b McEnroe Beaten By Lendl in Final. The New York Times [online]. 1989-08-21 [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ a b 10 Things To Watch In Montreal At The Coupe Rogers, An ATP Masters 1000 event [online]. ATP Tour, Inc., 2019-08-05 [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HALL, M. Ann. The Girl and the Game: A History of Women's Sport in Canada, Second Edition [online]. University of Toronto Press, 2016 [cit. 2020-06-01]. S. 36. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lawn Tennis Tournament. S. 4. Boston Post [online]. [cit. 19-07-2016]. S. 4. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LAKE, J. Robert. A Social History of Tennis in Britain:Volume 5 of Routledge Research in Sports History. Londýn, Velká Británie: Routledge, 2014. ISBN 9781134445578. S. 73.
- ↑ a b Rogers Cup, Toronto - ATP Tournaments [online]. Grand Slam History [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Airspace Action on Smoking and Health - Canadian Open Tennis Hall of Shame [online]. Airspace Action on Smoking and Health, 2004-12-15 [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Rob Cunningham. Smoke & Mirrors: The Canadian Tobacco War [online]. International Development Research Centre. S. 97–100. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Canadian Open (14 Aug 1978 - 20 Aug 1978) - Singles - Main Draw - (Clay - Outdoor) [online]. International Tennis Federation [cit. 2020-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. (anglicky)
- ↑ MCGRAN. Stacey Allaster enjoying life at the top of tennis. The Star [online]. [cit. 16-08-2009]. Dostupné online.
- ↑ a b c d CANADA, Tennis. TENNIS CANADA ANNOUNCES THE POSTPONEMENT OF ROGERS CUP PRESENTED BY NATIONAL BANK IN MONTREAL TO 2021. www.couperogers.com. TENNIS CANADA, 11 April 2020. Dostupné online [cit. 11 April 2020]. (anglicky)
- ↑ Miss Juliette Atkinson of Brooklyn retains her Championship. The New York Times. July 17, 1898. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wright & Ditson Officially Adopted Lawn Tennis Guide. [s.l.]: [s.n.], 1903. (anglicky)
- ↑ Spalding's Tennis Annual. [s.l.]: [s.n.], 1903. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Canada Masters na Wikimedia Commons
- Canada Masters – oficiální stránky (anglicky), (francouzsky)
- Canada Masters na ATP Tour (anglicky)
- Canada Masters na WTA Tour (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Variant version of a flag of Japan, used between January 27, 1870 and August 13, 1999 (aspect ratio 7:10).
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.The Canadian Red Ensign, the national flag of Canada from 1957 to 1965. (see: the Canadian Red Ensign on the Register of Arms, Flags and Badges)
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
Flag of Rhodesia (11 November 1968 – 31 May 1979) and of Zimbabwe Rhodesia (1 June 1979 – 1 September 1979).
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
US Flag with 45 stars. In use 4 July 1896–3 July 1908. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain. This flag was used during the Spanish-American War.
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Jamaica. “The sunshine, the land is green, and the people are strong and bold” is the symbolism of the colours of the flag. GOLD represents the natural wealth and beauty of sunlight; GREEN represents hope and agricultural resources; BLACK represents the strength and creativity of the people. The original symbolism, however, was "Hardships there are, but the land is green, and the sun shineth", where BLACK represented the hardships being faced.
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
Finská vlajka
bendera Indonesia
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
US Flag with 38 stars. In use 4 July 1877–3 July 1890. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
Autor: Sorin Nechita, Licence: CC BY-SA 2.0
Uniprix Stadium.
Rogers Cup - Montreal Aug 15, 2009
Semifinal: Jo-Wilfried Tsonga - Andy Murray (Winner)Autor: Jp Valery jpvalery, Licence: CC0
Uniprix Stadium, Montreal, Canada
Autor: johnwnguyen, Licence: CC BY 2.0
Andy Murray hitting a backhand against Rafa Nadal, in the semifinal of the Rogers Cup.
The Canadian Red Ensign, the national flag of Canada from 1957 to 1965. (see: the Canadian Red Ensign on the Register of Arms, Flags and Badges)
Autor: Ratazana, Licence: CC BY-SA 3.0
Martina Hingis practicing with doubles partner Daniella Hantuchova at the 2013 Rogers Cup in Toronto
Autor: johnwnguyen, Licence: CC BY 2.0
Champion, Andy Murray (left) with runner up, Roger Federer (right), in Toronto.
Variant version of a flag of Japan, used between January 27, 1870 and August 13, 1999 (aspect ratio 7:10).
Autor: lam_chihang, Licence: CC BY 2.0
Novak Djokovic up close during practice session
Autor: ataelw, Licence: CC BY 2.0
Rafael Nadal holding the 2008 Rogers Cup trophy
Autor: Bill Mitchell, Licence: CC BY 1.0
Monica Seles Canadian Open 2001
Flag of Mexico (1934-1968)
Autor: Thomasbellooficial, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of the Republic of Venezuela 1954-2006.
Autor: Laslovarga, Licence: CC BY-SA 3.0
Rexall Centre York University Toronto (until 2014); Aviva Centre since 2015
Autor: ataelw, Licence: CC BY 2.0
Radek Stepanek practising at the 2008 Rogers Cup