Cantatorium

Cantatorium (latinsky cantare = „zpívat“) byly sólově přednášené zpěvy mešní liturgie, tedy výňatek z graduále, zapsané asi od konce 7., resp. počátku 8. do 13. století ve zpěvníku. V pozdním středověku obsahoval také tropy a sekvence a také mimobiblické církevní zpěvy. Mezi nejslavnější příklady cantatorií patří Svatohavelský kodex 359 (Codex Sangallensis 359) z 10. století, uložený v knihovně svatohavelského kláštera.

Z počátku 11. století pocházejí cantatoria sepsaná v klášteře sv. Emmerama v Řezně, jež jsou dnes uchována v Bavorské státní knihovně v Mnichově pod označením clm 14083 a clm 14322.^[1]

Jako Cantatorium (S. Huberti) se označuje také kronika od svatého Huberta (Chronicon monasterii Andaginensis).^[2]

Literatura

• Dietmar von Huebner: Cantatorium. In: Lexikon des Mittelalters (LexMA). Sv 2., Artemis & Winkler, München/Zürich 1983, ISBN 3-7608-8902-6, Sp. 1447.

Externí odkazy

• Veröffentlichungen zum Cantatorium im Opac der Regesta Imperii
• Cantatorium Archivováno 4. 10. 2015 na Wayback Machine. im Universal-Lexikon Online (mit weiteren Links)
• Digitalizace rukopisu clm 14083 Bavorskou státní knihovnou (nelze zobrazit barevně, pouze čb.); Katalogové popisy od Elisabeth Wunderle, 1995.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cantatorium na německé Wikipedii.