Carl Auer von Welsbach

Carl Auer von Welsbach
Narození	1. září 1858 Vídeň
Úmrtí	4. srpna 1929 (ve věku 70 let) Mölbling
Alma mater	Univerzita Heidelberg
Pracoviště	Univerzita Heidelberg
Obory	chemie, Ferocér, gas mantle, neodym, didymium a praseodym
Ocenění	medaile Elliotta Cressona (1900) Prsten Wernera von Siemense (1920) medaile Wilhelma Exnera (1921) National Inventors Hall of Fame
Rodiče	Alois Auer von Welsbach
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Auer von Welsbach (1. září 1858, Vídeň – 4. srpna 1929, Mölbling) byl rakouský chemik a podnikatel.

Objevil čtyři chemické prvky: neodym, praseodym, ytterbium a lutecium a vynalezl žíhací punčochu pro plynové osvětlení, použití kovového vlákna v žárovce a materiál na výrobu kamínků do zapalovačů. Založil společnosti Treibacher Industrie a Auer-Gesellschaft v Berlíně, a je autorem značky OSRAM.

Život a práce

Původ

Jeho otec Alois Auer von Welsbach pocházel ze skromných poměrů a vyučil se knihtiskařem. V letech 1841 až 1864 řídil Dvorní a státní tiskárnu ve Vídni. Pod jeho vedením získala tiskárna věhlas a bylo zavedeno několik nových výrobních postupů, které sám vynalezl. Za své zásluhy byl dva roky po narození syna povýšen do šlechtického stavu.^[1]

Kariéra

Auer studoval chemii ve Vídni a v Heidelbergu. Zde, v laboratoři profesora Adolfa Liebena, začal s výzkumem kovů vzácných zemin. Po ukončení studia, v květnu 1882, se vrátil do Vídně, kde ve své práci pokračoval. Opakovanou frakční krystalizicí v roce 1885 rozpoznal, že didym, do té doby považovaný za samostatný prvek, je sloučeninou neodymu a praseodymu.

Po dalších pokusech s kovy vzácných zemin si nechal patentovat Auerovu punčošku pro plynové lampy, která významně zlepšila jejich osvětlovací vlastnosti. Následně se zabýval vylepšením žárovky s uhlíkovým vláknem, které nahradil kovovým – z osmia.

V roce 1903 vynalezl ferrocerium, slitinu do křesacího kamínku (původně tvořenou ze 70 % cerem a z 30 % železem). Od roku 1907 se používá v zapalovačích.

V roce 1905 – nezávisle na Urbainovi – objevil ytterbium a lutecium.

10. března 1906 přihlásil Welsbach značku OSRAM pro elektrické žárovky a obloukové lampy u císařského patentového úřadu v Berlíně.

Soukromý život

V roce 1899 se oženil s Marií Nimpferovou, se kterou měl čtyři děti. V roce 1893 koupil od herečky Marie Geistingerové zámek Rastenfeld (dnes zámek Welsbach) v Mölblingu a po smrti Bunsena získal jeho knihovnu.

Ocenění

• 1901, František Josef I. mu udělil titul barona
• 1920, Siemens-Ring
• 1921, Wilhelm-Exner-Medaille

• jeho portrét je zobrazen na 25-šilinkové stříbrné minci, 20-šilinkové bankovce z roku 1956 a na 1,50-šilinkové poštovní známce
• od roku 2008 vypisuje vídeňská univerzita Auer von Welsbachóvo stipendium^[2]
• ve Vídni je po něm v 15. okrsku pojmenován Auer-Welsbach-Park a ve 23. ulice Auer-Welsbach-Straße
• v roce 2010 byl po něm pojmenován velký přednáškový sál Chemického institutu vídeňské univerzity

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Auer von Welsbach na německé Wikipedii.

Literatura

• Elmayer von Vestenbrugg: Mehr Licht! Zsolnay, Hamburk, Vídeň 1958.
• Heinrich Kellermann: Die Ceritmetalle und ihre pyrophoren Legierungen. Knapp, Halle (Saale) 1912.
• Kurt Peters: Carl Auer von Welsbach. v: Blätter für Technikgeschichte. 20. sešit. Springer, Vídeň 1958.
• Franz Sedlacek: Auer von Welsbach. v: Blätter für Geschichte der Technik. Springer, Vídeń 1934.
• Gerd Löffler: Pionier der seltenen Erden. v: Nachrichten aus der Chemie. 9/2008, S. 889.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Auer von Welsbach na Wikimedia Commons
• Carl Auer von Welsbach na austria-lexikon.at
• Ecce Homo - Carl Auer, svobodný pán von Welsbach na rozhlas.cz^{[nedostupný zdroj]}
• Auer von Welsbachovo muzeum