Carl Gotthard Langhans

Carl Gotthard Langhans
Narození	15. prosince 1732 Kamienna Góra
Úmrtí	1. října 1808 (ve věku 75 let) Dąbie
Místo pohřbení	Vratislav
Alma mater	Univerzita Martina Luthera
Povolání	architekt
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Gotthard Langhans (15. prosince 1732, Landeshut ve Slezsku, Habsburská monarchie – 1. října 1808, Grüneiche u Vratislavi, Prusko), byl pruský klasicistní stavitel a architekt. Jeho díla patří mezi nejstarší stavby klasicismu v Německu. Jeho nejznámějším dílem je Braniborská brána v Berlíně.

Biografie

Langhans se narodil v Landeshutu, ve Slezsku (nyní Kamienna Góra v Polsku). Od roku 1753 do roku 1757 studoval v Halle právo a poté matematiku a jazyky; později se začal zabývat stavitelstvím a architekturou. Zaměřil se na studium textů teoterika římské architektury Vitruvia a teoretika klasicistického hnutí Johanna Joachima Winckelmanna.

Jeho první návrh "zum Schifflein Christi" pro protestantské církve v roce 1764 v Groß-Glogau vysloužil svou první uznání jako architekt, a ve stejném roce, jmenování jako stavební inspektor pro hraběte z Hatzfeld, jehož válkou sužované palác ho přestavěl do svého vlastního návrhu mezi 1766 a 1774. Díky zásahu hraběte z Hatzfeld, on také se stal známý v královském dvoře v Berlíně. Jako jeho první práci ve službách královské rodiny, postavil v roce 1766 na schodišti a Muschelsaal v zámku Rheinsberg .

Jeho návrhy byly použity při stavbě knížecí bažantnice v Porembě u Pštiny.

V roce 1775 byl jmenován vojenským a vrchním stavitelským radou ve Vratislavi, kde postavil Hatzfeldský palác, kostel 11 000 panen a burzu, potom byl v roce 1785 jmenován tajným vojenským radou a ředitelem vrchního dvorního stavebního úřadu v Berlíně, kde postavil Braniborskou bránu podle vzoru aténských Propylejí a poprvé uvedl do Německa řecký stavební sloh.

Zemřel v Grüneiche (Dąbie po roce 1945 a části Śródmieście městské části Vratislavi) poblíž Vratislavi .

V roce 1771 si Langhans vzal Annu Elisabeth Jaeckel, dceru právníka v Breslau. Měli pět dětí: dcery Louise Amalie a Juliane Vilemína, syn, divadelní architekt Carl Ferdinand , stejně jako další dvě děti, které zemřely brzy po narození.

Od roku 1782 žil se svou rodinou v domě jeho v-práva "na Albrechtstrasse 18 v Breslau, a v roce 1788 se přestěhoval do Berlína , kde žil v ulici Charlottenstraße 48, na rohu Behrensstraße.

Ke konci 18. století a počátku 19. století, byl velkým snem pro každého umělce podstoupit cestu do Itálie, aby mohli studovat antické budovy na vlastní oči. Tento sen si nesplnil pouze Goethe a Schinkel, ale i Langhans si také mohl dovolit výlet v roce 1768 a 1769 díky podpoře hraběte z Hatzfeld. Když byl později přidělen jako vůdce Breslau války a nadvlády komory, navštívil země v Anglii, Holandsku, Belgii a Francii jménem a na účet krále.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Gotthard Langhans na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Gotthard Langhans na Wikimedia Commons