Carl Jonas Love Almqvist

Carl Jonas Love Almqvist
Almqvist kolem roku 1835 na obraze Carla Petera Mazera
Narození	28. listopadu 1793 farnost Adolfa Fridricha, Stockholm
Úmrtí	26. září 1866 (ve věku 72 let) Brémy
Místo pohřbení	Stockholmský Severní hřbitov v Solně
Pseudonym	Lewis Gustavi, Louise Gustave, Carl Westermann
Povolání	spisovatel, hudební skladatel, básník, novinář, romanopisec, školní učitel, dramatik, aktivista za práva žen a kněz
Stát	Švédsko Švédsko
Alma mater	Uppsalská univerzita (1808–1815)
Témata	literatura, hudba a divadlo
Významná díla	Kniha šípkové růže, Jde to
Manžel(ka)	Anna Maria Andersdotter Lundströmová a Emma Nugentová (bigamie)
Děti	Ludvig Carl Wilhelm Almquist Maria Lovisa Almquist
Rodiče	Carl Gustaf Almquist[1] a Birgitta Lovisa Gjörwell
Příbuzní	Gustaf Fridolf Almquist a Erik Viktor Almquist (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Jonas Love Almqvist (28. listopadu 1793, farnost Adolfa Fridricha, Stockholm – 26. září 1866, Brémy) byl švédský prozaik, básník a dramatik, školní učitel , hudební skladatel, kněz, feminista a sociální kritik. Některé jeho názory mohou být považovány za překvapivě moderní, např. jeho myšlenky o rovnosti žen a mužů se mohou považovat za radikální i podle současných měřítek. Ve svém literárním díle zpočátku vystupoval jako typický revoluční romantik, později se stal liberálem a jedním z průkopníku realismu ve švédské literatuře.^[2][3][4]

Narodil se v rodině válečného komisaře. Již v mládí projevoval velký zájem o studia, v čemž jej podporoval jeho dědeček z matčiny strany publicista Carl Christoffer Gjörwell starší. Roku 1808 začal studovat na Uppsalské univerzitě a roku 1815 získal titul doktora filozofie. Zde se také seznámil s myšlenkami herrnhutismu, rousseauismu a Swedenborgova mysticismu, které ovlivnily jeho raná díla, díky kterým se stal významným představitelem romantismu. Některé své texty dokonce sám zhudebnil.^[3][4]

Po skončení studií pracoval jako úředník v církevním úřadu ve Stockholmu, V roce 1823 však na svou funcki rezignoval a na začátku následujícího roku se přestěhoval do severního Värmlandu, nejprve do Skillingsfors a pak do Gravsundu ve farnosti Köla, kde s některými přáteli, inspirován Jeanem-Jacquesem Rousseauem, zamýšlel žít idealizovaným rolnickým životem, který harmonicky spojuje rozjímání s manuální prací v přírodě. Zde se také roku 1824 oženil s dcerou sládka Annou Marií Andersdotter Lundströmovou, se kterou měl dvě děti. Experiment se nezdařil, takže se již roku 1826 vrátil zpět do Stockholmu a díky přátelům získal místo učitele na vojenské akademii na zámku Karlberg. Roku 1828 se stal učitelem na experimentální škole Nya Elementar (Nová základní škola) a v letech 1829 až 1841 byl jejím ředitelem. Stal se také autorem několika učebnic. Roku 1837 se nechal vysvětit na kněze, protože doufal ve jmenování pastorem. Koncem třicátých let se rovněž obrátil proti romantismu a začal psát poměrně realisticky.^[5]

Velkým zlom v jeho životě mu přineslo vydání románu Det går an (Jde to) v roce 1839, který byl vlastně útokem na manželství. Objevuje se v něm myšlenka zrušení majetkového společenství mezi manžely a finanční osvobození vdané ženy od mužského poručnictví nad kapitálovým i pracovním příjmem. V románu také autor odmítal „náboženský podpis“ na lásce s poukazem na to, jak ženám zničilo život připoutání ke zlým mužům. Román vyvolal velké pobouření dokonce i u několika představitelů uppsalského romantismu. Byl obviněn z kázání nemravnosti, jeho společenské postavení bylo podkopáno, byl donucen podat rezignaci na místo ředitele v Nya Elementar a nezískal žádné církevní povýšení. Živil se pak jako novinář, především v Aftonbladet (Večerní noviny), a jako autor senzačních dobrodružných a strašidelných románů ve stylu Alexandra Dumase a Eugéna Suea, aby získal pro svá díla masové publikum a vydělal tak peníze. Znovu začal také psát hudbu. Jeho finanční situace se nezlepšila a Almqvist se zapletl s lichváři. To nakonec vedlo k tomu, že v červnu roku 1851 uprchl ze Stockholmu do USA, aby se vyhnul stíhání pro silné podezření z falšování směnek a z pokusu otrávit starého lichváře arsenem. Byl souzen v nepřítomnosti a zbaven kněžského úřadu.^[5]

V Severní Americe žil Almqvist pod různými jmény, například jako Louis Gustave nebo Lewis Gustavi. Hodně cestoval, živil se, jak se dalo a žil v nuzných, omezených a nanejvýš potupných podmínkách. Po usazení ve Filadelfii se dopustil bigamie, protože se oženil se starší vdovou Emmou Nugentovou, majitelkou pensionátu. V roce 1865 se pokusil vrátit do vlasti. Pod jménem profesor Carl Westermann se usadil v Brémách, kde roku 1866 zchudlý zemřel. Pochován byl v Brémách na Heerdenthors Friedhof, ale roku 1901 byly jeho ostaky převezeny do vlasti a pochovány v rodinném hrobě Gjörwellových na stockholmském Severním hřbitově v Solně.^[5]

Almqist vstoupil na literární scénu jako radikální romantik. Jeho díla se vyznačovala krajní subjektivitou, dekadencí, erotikou a tendenci k intelektuální a morální anarchii. Jeho tvorba tohoto období je nesmírně bohatá a pestrá: divadelní hry, historické romány, snová a neobyčejně intenzívní intimní lyrika, nebo satirické alegorie kritizující konvenční společenskou morálku.^[4]

Unaven každodenní vysilující prací ve škole a neúspěšnými pokusy získat profesuru Almqist koncem třicátých let postupně opouštěl bizarní fantastický svět svých romantických děl a vytvořil si střízlivý, realistický a sociálně uvědomělý literární program, který pak rozvíjel v esejích analyzujících společenské poměry a v sociálně zabarvených povídkách z lidového života a v realistických novelách. Kromě toho byl také žurnalista a autor učebnic. Velkou část svých prací soustředil Almqist v rozsáhlém čtrnáctidílném cyklu Törnrosens bok (1833-1851, Kniha šípkové růže).^[4]

• Amorina (1822, znovu 1839), román,
• Törnrosens bok (1832-1851, Kniha šípkové růže), čtrnáctidílný cyklus spojující na pozadí jednoho příběhu různé žánry (próza, drama, eseje). Práce byla publikována ve dvou vydáních zčásti současně a s částečně se překrývajícím obsahem, pojmenovaných podle jejich formátu: menší (duodesupplagen (1832-1842) a větší (imperialoktavupplagan) (1839-1851).
• Ormus och Ariman (1839, Ormus a Ariman), novela, ve které se autor vysmál byrokratům a byrokratismu ve švédském životě
• Det går an (1839, Jde to), novela řešící otázky nového, modernějšího vztahu mezi mužem a ženou,
• Grimstahamns nybygge (1839, Grimstahamnská novina), novela líčíčí švédský venkov a jeho život,
• Om poesi i sak (1839), esej,
• Det går an (1839), román,
• Tre fruar i Småland (1842-1843, Tři paní ze Smålandu), dobrodružný román,
• Songes (1849), písně, hudební práce

• Jde to, SNKLU, Praha 1965, přeložil Josef Vohryzek, svazek obsahuje tři autorovy novely Ormus a Ariman, Jde to a Grimstahamnská novina.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Jonas Love Almqvist na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Carl Jonas Love Almqvist
• (švédsky) http://runeberg.org/svlihist/almqvist.html