Carl Spitteler

Carl Spitteler
Rodné jméno	Carl Friedrich Georg Spitteler
Narození	24. dubna 1845 Liestal
Úmrtí	29. prosince 1924 (ve věku 79 let) Lucern
Místo pohřbení	Friedhof Friedental
Pseudonym	Carl Felix Tandem
Povolání	básník, spisovatel a teolog
Alma mater	Curyšská univerzita
Žánr	poezie, próza a divadelní hra
Významná díla	Unser Schweizer Standpunkt Olympischer Frühling
Ocenění	Nobelova cena za literaturu (1919) Velká Schillerova cena (1920)
Manžel(ka)	Marie op der Hoffová
Rodiče	Karl Spitteler
Příbuzní	Adolf Spitteler (bratr)
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Friederich Georg Spitteler (24. dubna 1845, Liestal – 29. prosince 1924, Lucern)^[1] byl německy píšící švýcarský básník, prozaik, dramatik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1919.^[2]

Spitteler pocházel z rodiny státního úředníka, mládí prožil v Bernu. Studoval práva v Basileji a teologii v Curychu a v Heidelbergu^[3], ačkoliv byl ateista.^[4][5] V letech 1871-1879 byl soukromým učitelem a učitelem na střední škole, později působil v Basileji a v Curychu jako novinář. Roku 1883 se oženil s Marií op den Hooff von Amsterdam.^[6] Od roku 1892 se zcela věnoval literatuře.

Spitteler byl ve své tvorbě do značné míry ovlivněn německou filozofií Nietzscheho a Schopenhauera. V jeho díle se odráží antické pojetí života s tragickými prvky životního boje o lidskou existenci a snaha o spojení antických a biblických motivů s moderní dobou. Za tímto účelem oživil Spitteler žánr eposu v šestistopých jambech (Prométheus a Epimetheus, Olympské jaro).

Nobelovu cenu za literaturu dostal Spitteler po určitém váhání, zapříčiněném nejspíše rolí Německa v první světové válce. V roce 1918 cena udělena nebyla, za rok 1919 byla Spittelerovi přiřčena teprve v roce 1920 „…se zvláštním oceněním jeho mohutného eposu Olympské jaro“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).^[7]

• Prometheus und Epimetheus (1880-1881, Prométheus a Epimétheus), mytologický epos vydaný pod pseudonymem Carl Felix Tandem.
• Extramundana (1883), epické zpracování sedmi mýtů vytvořených podle vlastního námětu, vydáno pod pseudonymem Carl Felix Tandem.

  

• Schmetterlinge (1889, Motýli), básnická sbírka,
• Balladen (1896), sbírka balad,
• Gras- und Glockenlieder (1906, Zvonkové písně), básnická sbírka
• Olympischer Frühling (1900-1906, definitivní verze 1910, Olympské jaro), mytologický epos skládající se ze čtyř částí: Die Auffahrt (Předehra), Hera die Braut (Hera nevěsta), Die Hohe Zeit (Velká doba) a Ende und Wende (Konec a proměna).
• Prometheus der Dulder (1924, Prométheus mučedník), přepracovaná verze eposu z roku 1881.

• Der Parlamentär (1889, Parlamentář), komedie,
• Der Ehrgeizige (1892, Ctižádostivec), komedie.

• 

  Gustav (1892), novela,
• Litterarische Gleichnisse (1892, Literární paraely), eseje,
• Lachende Wahrheiten (1898, Úsměvné pravdy), eseje,
• Conrad der Leutnant (1898, Poručík Konrád), novela, naturalistickým stylem popsaný generační konflikt otce a syna.
• Imago (1906), novela ovlivněná psychoanalýzou líčící vnitřní konflikt mezi tvůrčím nadáním a hodnotami měšťácké střední třídy.
• Die Mädchenfeinde (1907), novela,
• Meine frühesten Erlebnisse (1914, Moje příhody z nejútlejšího mládí), autobiografie,
• Rede über Gottfried Keller (1919, Řeč o Gottfriedovi Kellerovi), esej.

• Poručík Konrád, Leichter, Praha 1921, překlad Josef V. Kavka,
• Moje příhody z nejútlejšího mládí, Vlastmil Vokolek, Pardubice 1926, překlad Josef V. Kavka,
• Gustav, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, překlad Otto Pick.
• Prométheus, Přestupní stanice, Praha 2022, překlad Petr Babka

• Seznam švýcarských spisovatelů
• Švýcarská kultura

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Spitteler na Wikimedia Commons
• Osoba Carl Spitteler ve Wikicitátech
• Autor Carl Spitteler ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Carl Spitteler
• Carl Spitteler v Databázi knih
• Nobel Prize bio
• http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1919/spitteler-autobio.html Archivováno 11. 10. 2007 na Wayback Machine.