Carl Wurzbach-Tannenberg

Carl Wurzbach-Tannenberg
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1861 – 1865
Poslanec Kraňského zemského sněmu
Ve funkci: 1861 – 1871
Zemský hejtman Kraňska
Ve funkci: 15. listopadu 1866 – 1871
Zemský prezident Kraňska
Ve funkci: 19. května 1871 – 27. června 1872
Stranická příslušnost
Členství	Ústavní strana
Narození	28. října 1809 Lublaň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	16. května 1886 Lublaň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Rodiče	Maximilian von Wurzbach-Tannenberg a Josefina Wurzbachová z Tannenbergu
Příbuzní	Constantin von Wurzbach, Erasmus von Wurzbach-Tannenberg, August von Wurzbach-Tannenberg, Julius von Wurzbach-Tannenberg, Maria von Wurzbach-Tannenberg, Maximilian von Wurzbach-Tannenberg junior a Samuel von Wurzbach-Tannenberg (sourozenci)
Alma mater	Vídeňská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Carl Wurzbach-Tannenberg (28. října 1809 Lublaň – 16. května 1886 Lublaň^[1]) byl rakouský politik z Kraňska, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady, zemský hejtman Kraňska, později kraňský zemský prezident.

Biografie

Jeho otec byl právník Maxmilian Wurzbach-Tannenberg, matkou byla Josefa Pinterová. Vystudoval v letech 1820–1825 gymnázium a v letech 1826–1827 filozofii v Lublani. Pak studoval na Vídeňské univerzitě, kde 4. prosince 1832 získal doktorát z filozofie a 29. července 1833 i titul doktora práv. Od 2. května 1833 dlouhodobě působil v Zemědělské společnosti v Lublani (v letech 1869–1886 byl jejím předsedou). Jako statkář se zasazoval o rozvoj zemědělství. Od roku 1852 byl rovněž členem kraňské spořitelny. V důsledku zrušení poddanství během revolučního roku 1848 byl následně v roce 1849 jmenován do státní komise pro reformu daní, v níž zasedal do prosince 1853. I později byl opakovaně členem různých odborných komisí zaměřených na systém pozemkových daní.^[1][2]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil i do politiky. Od roku 1861 byl poslancem Kraňského zemského sněmu za velkostatkářskou kurii.^[1] Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Kraňsko (kurie velkostatkářská).^[3] K roku 1861 se uvádí jako náměstek zemského hejtmana a statkář, bytem v Lublani.^[4] 9. dubna 1864 na mandát rezignoval, ale již 13. dubna 1864 byl za velkostatkáře opětovně do parlamentu delegován. Zůstal tam pak do konce funkčního období.^[2] V Říšské radě se přiklonil k německým liberálům (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik). V roce 1863 ovšem přiznal, že jeho mateřštinou byla slovinština a na zemském sněmu v některých otázkách podporoval slovinské jazykové požadavky.^[1]

Od 3. dubna 1861 do roku 1866 vykonával funkci náměstka zemského hejtmana a od 15. listopadu 1866 do roku 1871 byl zemským hejtmanem Kraňska (předseda zemského sněmu a nejvyšší představitel zemské samosprávy). Pak opustil zemský sněm a 19. května 1871 byl jmenován zemským prezidentem Kraňska (nejvyšší představitel státní správy, v jiných korunních zemích tento post byl nazýván místodržícím). Tento post zastával do roku 1872, kdy rezignoval ze zdravotních důvodů. Rezignaci bylo vyhověno 27. června 1872. Získal zároveň titul barona a opustil aktivní politiku.^[2] Coby zemský hejtman i prezident se snažil vyrovnávat s národnostní polarizací v Kraňsku.^[2]

Po odchodu z politických funkcí se věnoval správě svého statku^[2] a dobročinným aktivitám. Již roku 1866 věnoval takto 6000 zlatých na péči o válečné invalidy.^[1] V roce 1862 mu lublaňská obecní rada vydala děkovný list, získal i čestné občanství některých kraňských měst. Odmítal slavizaci a podporoval německé školství a kulturu. V roce 1868 mu byl udělen Císařský rakouský řád Leopoldův.^[2]

Jeho bratrem byl encyklopedista Constantin von Wurzbach.^[2]

Odkazy

Reference