Carles Puigdemont

Carles Puigdemont
Carles Puigdemont
130. předseda vlády Katalánska
Ve funkci: 12. ledna 2016 – 27. října 2017
Panovník	Juan Carlos I. Filip VI.
Předseda asociace místních samospráv pro nezávislost
Ve funkci: 17. července 2015 – 30. listopadu 2016
Předchůdce	Josep Maria Vila d'Abadal i Serra
Nástupce	Josep Andreu i Domingo
Primátor Girony
Ve funkci: 19. března 2011 – 15. března 2013
Poslanec Parlamentu Katalánska
Ve funkci: 10. listopadu 2016 – 27. října 2017 (parlament rozpuštěn)
Stranická příslušnost
Členství	Partit Demòcrata Europeu Català (Katalánská evropská demokratická strana)
Narození	29. prosince 1962 (61 let) Amer, Španělsko
Choť	Marcela Toporová (od 2000)
Děti	Magali a Maria
Sídlo	Girona
Alma mater	Universitat de Girona Facultat de Lietres
Profese	politický aktivista, novinář a politik
Náboženství	Christian atheism
Podpis
Commons	Carles Puigdemont
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carles Puigdemont i Casamajó (* 29. prosince 1962, Amer) je katalánský politik, někdejší publicista a novinář. Do svého sesazení Senátem byl předsedou katalánské vlády, přesněji prezident katalánské Generalitat.

Život

Puidgemont se narodil v městečku Amer, v katalánské provincii Girona (tj. v Katalánském autonomním společenství) v pekařské rodině. Studoval katalánskou filologii na univerzitě v Gironě (UdG), avšak studium nedokončil.^[1] V roce 1982 začal pracovat v deníku El Punt, nejprve jako korektor, později jako redaktor a deník nakonec opouštěl jako jeho výkonný šéfredaktor. V roce 1993 si vzal rok volna a procestoval takřka celou Evropu. Své zkušenosti z cest později zúročil v mnoha reportážích, a zároveň tak načerpal inspiraci k publikování své první knihy Cata...què? (1994), v niž se věnuje zahraničnímu pokrytí katalanismu v průběhu 20. století. V letech 1999–2002 byl vůbec prvním šéfem katalánské tiskové kanceláře Agència Catalana de Notícies a roku 2004 stál u zrodu magazínu Catalonia Today, který od té doby přináší všechny zásadní zprávy z Katalánska v angličtině. Carles Puigdemont se během své novinářské dráhy také velmi zajímal o použití nových technologií v komunikaci a později, už jako politik, byl též jedním z průkopníků komunikace skrze sociální sítě.^[2]

Politická dráha

Vzdal se novinářské dráhy, když přijal v roce 2006 kandidaturu za stranu Convergència i Unió (CiU), které byl členem již od roku 1983, aby se později spolupodílel na založení ofenzivnější platformy: Katalánské evropské demokratické strany (Partit Demòcrata Europeu Català). V letech 2011–2016 byl starostou města Girona, jako první starosta města, který nebyl z socialistické strany Katalánska po třiceti letech.^[3] Poté zastával také i post předsedy Asociace katalánských obcí pro nezávislost.^[2]

V katalánských volbách v roce 2015 kandidoval na post poslance v katalánském parlamentu, kam byl zvolen. Dne 12. ledna 2016 byl zvolen prezidentem Generalitat Katalánska,^[4] což je běžně interpretováno jako funkce ministerského předsedy. Jako první představitel tohoto autonomního společenství nesložil přísahu na španělskou ústavu a krále Filipa VI. Následně rezignoval na úřad starosty Girony.

Katalánská krize

Vyhlášení nezávislosti a trestní stíhání

Přední představitelé ústřední vlády Španělska pohrozili opakovaně v září 2017 Puigdemontovi trestním stíháním za přípravu protiústavního referenda o nezávislosti Katalánska připravovanému k. 1. říjnu 2017.^[5][6] Dle španělské prokuratury mu hrozí až 30 let pobytu za mřížemi za vzpouru.^[7] Po vyhlášení nezávislosti Katalánska parlamentem tohoto španělského autonomního regionu dne 27. října 2017 na základě výsledků výše zmíněného referenda vyzval veřejnost, aby hájila tento stav nenásilně, ale vytrvale.^[8]

Sám však koncem října roku 2017 odjel ze země, pobývá v belgickém Bruselu, kde prohlásil, že se bude bránit vydání do vlasti.^[9] Španělský soud následně na něj a na čtyři další bývalé ministry, kteří se odmítli vrátit z Bruselu, vydal evropský zatykač.^[10] V neděli 5. listopadu se dobrovolně přihlásil belgické policii.^[11] Vyšetřující soudce po líčení trvajícím 10 hodin rozhodl o jeho propuštění z vazby za podmínky, že nesmí opustit území Belgii bez svolení soudu.^[12]

5. prosince však španělský Nejvyšší soud evropský zatýkací rozkaz zrušil. Jako důvod uvedl, že vzhledem k tomu, že Puigdemont kandiduje ve volbách do katalánského parlamentu, plánuje se s vysokou pravděpodobností do Španělska vrátit. Dále uvedl, že se tím snaží vyrovnat postavení členů katalánské vlády, kteří se nacházejí v Belgii, s postavením těch, kteří zůstali ve Španělsku.^[13] Řízení v Belgii bylo ukončeno o 9 dní později.^[14] Španělská prokuratura se snažila evropský zatýkací rozkaz obnovit v souvislosti s Puigdemontovou cestou do Dánska dne 22. ledna 2018, španělský Nejvyšší soud však tuto žádost zamítl. Podle některých španělských médií je pravým důvodem, proč byl evropský zatykač stažen a nebyl obnoven, fakt, že ani v Belgii, ani v Dánsku není vzpoura trestným činem. Podle zásady oboustranné trestnosti by tedy oba státy mohly katalánského politika vydat jen ke stíhání dalších trestných činů, z nichž je viněn (např. zpronevěra veřejných prostředků), nikoli však za samotné vyhlášení nezávislosti.^[15]

Evropský zatykač byl obnoven 23. března 2018, kdy byl Puigdemont na návštěvě Finska. Zadržen byl nakonec o dva dny později, 25. března, na zpáteční cestě autem zpět do Belgie, a to v Německu po překročení dánsko-německé státní hranice.^[16] Podle sdělení svého právníka krátce po uvalení vazby zvažoval možnost podání žádosti o politický azyl v Německu.^[17] Po necelých dvou týdnech vazby, 6. dubna, byl z vazby propuštěn na kauci. Soud zároveň rozhodl, že ho není možné do Španělska vydat pro trestný čin vzpoury.^[18] Ohledně trestného činu zpronevěry veřejných prostředků německý soud rozhodl, že podmínky pro vydání Carlese Puigdemonta jsou splněny. Španělsko však 19. července evropský zatýkací rozkaz stáhlo a k samotnému vydání tedy nedošlo.^[19]

Španělský soud evropský zatýkací rozkaz obnovil 14. října 2019, tentokrát však pouze pro trestný čin zpronevěry veřejných prostředků. Stalo se tak v návaznosti na odsouzení ostatních katalánských politiků, kteří se separatistického hnutí účastnili.^[20]

Na konci března 2018 podal stížnost k Radě pro lidská práva OSN. Namítal v ní, že Španělsko porušilo jeho práva vyplývající z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, konkrétně právo být volen, svobodu projevu a svobodu sdružování.^[21]

Opětovná kandidatura

V reakci na vyhlášení samostatnosti španělská vláda rozpustila katalánský parlament, předčasné volby se konaly 21. prosince 2017. V těchto volbách sice na prvním místě neumístila žádná separatistická strana, separatisté strany ale získaly většinu v parlamentu.^[22] V polovině ledna 2018 se dvě největší separatistické strany, Junts per Catalunya (Společně pro Katalánsko) a Esquerra Republicana de Catalunya (Katalánská republikánská levice), dohodly na Carlesi Puigdemontovi jako společném kandidátovi na předsedu katalánské vlády.^[23] Sám Puigdemont v rozhovoru pro Catalunya Radio o několik dní později uvedl, že je připraven vést zemi ze zahraničí. Tuto možnost označil jako lepší pro Katalánsko; kdyby se vrátil do Španělska, byl by zatčen a nemohl by tedy svou funkci řádně vykonávat. Španělská vláda přitom již dříve prohlásila, že bude-li Puigdemont opět zvolen katalánským premiérem a nevrátí-li se do Španělska, zůstane Katalánsko pod její přímou správou, kterou na toto území uvalila po vyhlášení nezávislosti.^[24]

Aby se mohl stát opět katalánským premiérem, bude se však Puigdemont muset podle španělských předpisů zúčastnit své volby v katalánském parlamentu. Jako nejpravděpodobnější se jeví řešení, že se schůze zúčastní pomocí telekonference; tato možnost však dle právního oddělení katalánského parlamentu odporuje předpisům a jeho volba by pak nebyla platná. Osobně se však volby zúčastnit nemůže, neboť na španělském území je na něj v současnosti (leden 2018) stále vypsán zatykač. Španělský ministr vnitra prohlásil na konci ledna 2018, že je španělská vláda připravena Puigdemontovi zabránit, aby se jakkoliv dostal nepozorovaně do budovy parlamentu.^[25] O několik dní později, 26. ledna, podala k Ústavnímu soudu návrh na posouzení ústavnosti Puigdemontovy kandidatury.^[26] Ten již druhého dne rozhodl, že kandidát na katalánského premiéra musí být osobně účasten své volby a že tuto účast nelze zařídit pomocí technických prostředků. Volbu, plánovanou původně na 30. ledna 2018, zrušil; Puigdemontovu kandidaturu však prozatím ponechal v platnosti.^[27] Nakonec se však sám rozhodl svou kandidaturu stáhnout.^[28]

Carles Puigdemont roku 2019 kandidoval do Evropského parlamentu. Jeho kandidatura byla původně španělskými úřady zamítnuta, toto rozhodnutí však bylo zrušeno soudem.^[29] Ve volbách byl zvolen. K tomu, aby se stal poslancem, však bylo třeba, aby ve španělském hlavním městě složil slib. Vzhledem k tomu, že na něj byl na španělském území stále vypsán zatýkací rozkaz, znamenalo by to, že by byl zatčen. Poslancem se tedy stát nemohl.^[30] Začátkem ledna 2020 byl Evropským parlamentem uznán za legálně zvoleného poslance s platností od začátku mandátu. 9. března 2021 zbavil Evropský parlament Puigdemonta spolu se dvěma dalšími separatistickými politiky poslanecké imunity. Belgické úřady tak mohou zahájit řízení o jejich vydání do Španělska.^[31]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carles Puigdemont na Wikimedia Commons
• Osoba Carles Puigdemont ve Wikicitátech