Carlo Maria Martini

Jeho Eminence Carlo Maria Martini
emeritní milánský arcibiskup
Znak
Osobní údaje
Datum narození	15. února 1927
Místo narození	Turín
Datum úmrtí	31. srpna 2012 (ve věku 85 let)
Místo úmrtí	Gallarate
Příčina úmrtí	Parkinsonova nemoc
Místo pohřbení	Katedrála Narození Panny Marie v Miláně
Povolání	teolog, spisovatel, vysokoškolský učitel, katolický kněz, biblista a katolický jáhen
Alma mater	Papežská univerzita Gregoriana Papežský biblický institut Sociale Turínská univerzita
Podpis
Řády a ocenění	Cena kněžny asturské za sociální vědy rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carlo Maria kardinál Martini (15. února 1927 Turín – 31. srpna 2012 Gallarate) byl italský kardinál a milánský arcibiskup (1979–2002), jezuita.

Kněz

Do řádu jezuitů vstoupil v roce 1944, řádovou formací prošel v Cuneo, následně studoval teologii v Gallarate, Chieri a Římě. Věčné sliby v řádu jezuitů složil 2. února 1962. Doktorát teologie získal na Papežské univerzitě Gregoriana. Kněžské svěcení přijal 13. července 1952. Řadu let působil na Papežském biblickém institutu, byl zde mj. děkanem i rektorem (v roce 1969). V roce 2000 byl jmenován čestným členem Papežské akademie věd.

Biskup

Arcibiskupem Milána byl jmenován 29. prosince 1979, 6. ledna 1980 přijal biskupské svěcení z rukou papeže Jana Pavla II. Tentýž papež ho povýšil 2. února 1983 do kardinálské hodnosti. V letech 1987 až 1993 byl prezidentem Rady evropských biskupských konferencí, v této funkci ho vystřídal tehdejší pražský arcibiskup Miloslav Vlk. Kardinál Martini se účastnil několika zasedání synodu biskupů. Byl mimořádným vyslancem Jana Pavla II. na oslavách 100 let evangelizace Zambie (v roce 1991) nebo 900 let smrti svatého Bruna, zakladatele řádu kartuziánů (v roce 2001). V roce 1999 navštívil Prahu, kde měl promluvu k českým a moravským kněžím na téma Kněží ve službě nové evangelizace v církvi uprostřed sekularizovaného světa ^[1] V roce 2004 vedl postní exercicie pro české a moravské biskupy v Mariazell. ^[2]

Názory

Martini se během svého působení ve vysokých církevních kruzích proslavil liberálním postojem k mnohým kontroverzním otázkám. Ve svém posledním rozhovoru se svěřil s obavami o zvyšující se nedůvěru věřících v církev. Ačkoli zmírnila svůj radikální přístup k rozvedeným věřícím, bude podle něj v budoucnu ztrácet věrnost a oddanost mladé generace. Pomohou jen radikální změny počínající papežem a jeho biskupy, soudil Martini, podle nějž by k radikálním změnám církev měly donutit také skandály se sexuálním obtěžováním dětí. Současná podoba církve je podle něj 200 let pozadu za reálným vývojem.^[3]

Po odstoupení z funkce

Po dosažení kanonického věku 75 let rezignoval na funkci milánského arcibiskupa (v červenci 2002)^[4] a odešel do Svaté země do jezuitského řádového domu. ^{[5] [6]} Kvůli svému zdravotnímu stavu (trpěl Parkinsonovou nemocí) se v roce 2005 vrátil zpět do Itálie. ^[7] Během prázdnin 2012 se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. Zemřel v jezuitském domě na severu Itálie. ^[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carlo_Maria_Martini na polské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carlo Maria Martini na Wikimedia Commons
• Osoba Carlo Maria Martini ve Wikicitátech

Související články

• Seznam kardinálů jmenovaných Janem Pavlem II.
• Seznam kardinálů zemřelých ve 21. století