Carlo Porta

Carlo Porta
Narození	15. června 1775 Milán
Úmrtí	5. ledna 1821 (ve věku 45 let) Milán
Příčina úmrtí	dna
Místo pohřbení	hřbitov San Gregorio v Miláně
Povolání	básník a úředník
Národnost	italská
Literární hnutí	romantismus
Manžel(ka)	Vincenza Prevostiová (1778–1860)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carlo Antonio Melchiore Filippo Porta (15. června 1775, Milán – 5. ledna 1821, tamtéž) byl nejvýznamnější italský romantický nářeční básník, píšící v milánském dialektu, vycházejícím z lombardštiny.^[1]

Život

Pocházel z úřednické rodiny, studoval v semináři v Monze a pak v Miláně. Protože byl jeho otec byl velkým příznivcem habsburské monarchie, donutilo ho roku 1798 francouzské tažení do Itálie přerušit studium a přestěhovat se k bratrovi do Benátek, které připadly Rakouskému císařství, a pracoval zde jako úředník finanční správy. Roku 1799 se ale vrátil do Milána a následně zde pracoval jako úředník. Roku 1806 se oženil s Vincenzou Prevostiovou, zámožnou vdovou po bývalém ministrovi Cisalpinské republiky, a měl s ní dva syny a dvě dcery.^[2]

Studium v semináři mu zajistilo kvalitní vzdělání, ale zároveň v něm vyvolalo sklon k antiklerikalismu a silné sociální cítění. První verše začal psát v roce 1790, ale jen málo z nich vyšlo před rokem 1810. Ve svém vrcholném období psal veršované novely s realistickými lidovými typy a ostré satiry na šlechtu a klér.^[1] S mimořádnou pozorovatelskou vlohou a biedermeierskou poetikou v nich líčí život aristokracie a jejího služebnictva, drobného kněžstva i prostého lidu a kritizuje pověry a náboženské pokrytectví.^[3] Pro jeho dílo si ho vážili a k jeho přátelům patřili mnozí jeho současnicí (například Ugo Foscolo, Alessandro Manzoni, Tommaso Grossi nebo Stendhal).^[1]

Zemřel při záchvatu dny a byl pochován na milánském hřbitově San Gregorio. Hrob byl při likvidaci hřitova ztracen, ale jeho náhrobní deska je zachována v kryptě kostela.^[2]

Dílo

• Brindes de Meneghin all'Ostaria (1810).
• Dormiven dò tosann tutt dò attaccaa (1810).
• La mia povera nonna la gh'aveva (1810).
• Epitaffi per on can d'ona sciora marchesa (1810).
• E daj con sto chez-nous, ma sanguanon (1811).
• Desgrazzi de Giovannin Bongee (1812, Trampoty Giovannina Bongeeho).
• Quand vedessev on pubblegh funzionari (1812).
• I paroll d'on lenguagg, car sur Gorell (1812).
• On Miracol (1813).
• Fraa Zenever (1813, Bratr Zenever).
• Fraa Diodatt (1814, Bratr Diodatt).
• Olter desgrazzi de Giovannin Bongee (1814, Další trampoty Giovannina Bongeeho).
• Paracar che scappee de Lombardia (1814).
• Marcanagg i politegh secca ball (1815).
• La Ninetta del Verzee (1815, Ninetta z Verziere), žalostný příběh prostitutky.
• El lament del Marchionn di gamb'avert (1816, Nářek Marchionna s křivýma nohama).
• El viagg de Fraa Condutt (1816, Cesta bratra Condutta), satira.
• El sarà vera fors quell ch'el dis lu (1817).
• La nomina del Cappellan (1819, Jmenování kaplana), satira.
• El Romanticismo (1819, Romantismus), polemická báseň s představiteli klasicismu.
• La guerra di pret (1820, Válka kněží), satira.
• Offerta a Dio (1820).
• Meneghin biroeu di ex monegh (1820).
• Poesie (1821, Básně), soubormé vydání.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carlo Porta na Wikimedia Commons
• Autor Carlo Porta ve Wikizdrojích (italsky)
• (italsky) Porta, Carlo nell'Enciclopedia Treccani
• (anglicky) Carlo Porta in Catholic Encyclopedia