Carlos Gorostriza

Carlos Gorostiza
Narození	7. června 1920 Palermo
Úmrtí	19. července 2016 (ve věku 96 let) Buenos Aires
Povolání	vysokoškolský učitel, spisovatel, scenárista, filmový režisér, básník, dramatik a politik
Témata	literatura, poezie, drama, filmová scenáristika a politika
Ocenění	Cena Konexu (1984)
Příbuzní	Analía Gadé (sourozenec)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carlos Gorostiza Rodríguez (7. června 1920, Palermo, Buenos Aires – 19. července 2016, Buenos Aires) byl argentinský dramaturg, spisovatel a režisér, bratr herečky Analia Gadé a představitel realismu^[1].

Životopis

Carlos Gorostiza Rodríguez pocházel z baskické rodiny. Narodil se v přístavní čtvrti Palerma, v Buenos Aires, v červnu 1920.

Již od svých teenagerských let začal psát hry pro loutkové divadlo. Jeho první publikace, která byla zveřejněna v roce 1943 s názvem Zakletý klíč, obsahuje několik těchto malých děl.

V těch letech nastoupil jako herec v nezávislém divadle La Máscara v Buenos Aires. V roce 1949 debutoval s jeho prvním dramatickým dílem El puente, který také režíroval. Tato dílo shledalo výjimečný úspěch. Díky tomu je Rodríguez považován za iniciátora moderního argentinského divadla.

V následujících letech mělo premiéru několik jeho děl. V roce 1958 produkoval svojí druhou úspěšnou hru s názvem Chléb šílenství, která vyhrála několik cen.

V roce 1960 byl pozván výjimečnou herečkou Juana Sujo na adresu v Caracasu kde stálo první divadlo ve Venezuele – "Los Caobos" – a připojit se jako profesor na Národní Škole Dramatického Umění Venezuely. Tam představil několik her: Chléb šílenství; Volpone, Ben Johson , Šest znaků při hledání autora; Pirandello; Inspektor z Priestley, a další.

Zpátky ve své zemi, po nepřítomnosti dvou let, byl začleněn jako profesor na Národní Škole Scénického Umění v Buenos Aires, která byla odstraněna v roce 1976 vojenskou diktaturou, která vládla Argentině v průběhu let 1976–1983. Před tím měl v roce 1962 premiéru děl Ti ostatní a Celá jedna historie, obě byla oceněna Martínem Fierrem. V divadle San Telmo režíroval další hru Žháři od Maxe Frische. Byl ředitelem v tomto divadle až do roku 1970, kdy požár změnil v popel divadlo San Telmo. Během tohoto období, v roce 1966, byl pozván, aby vedl semináře na různých univerzitách ve Spojených státech a tam představil svou práci Sousedé na Universitě v Indianě. Kromě toho, v roce 1970, režíroval v Ciudad de México tuto a další díla po dobu několika měsíců.

Během posledních let vojenské diktatury byla jeho práce zakázána, stejně jako práce mnohých demokratických umělců a spisovatelů. V roce 1981 to je jeden z hlavních propagátorů "Teatro Abierto", hnutí kulturního odporu, vytvořeného divadelníky zakázanými diktaturou a které vyvolalo zájem lidu. V roce 1984 byl jmenován ministrem kultury v první demokratické vládě, v čele s Raúlem Alfonsínem.

V roce 1986 odchází z úřadu a zcela se věnuje psaní úspěšných románů a divadelních her. Podílel se na dokumentárním filmu Uzavřená země, otevřené divadlo , uvedeného v roce 1990. Jeho poslední výtvory byly uvedeny v roce 2011: Let do Capistrana a Vzduch řeky.

V roce 2012 vydal O válkách a láskách – 1940–1945, soubor básní z jeho raného mládí.

Carlos Gorostiza zemřel v Buenos Aires 19. července roku 2016 ve věku 96 let.^[2]

Ocenění a vyznamenání

• Národní ocenění za divadlo – 1967 – za Sousedé
• Národní ocenění za novelu – 1978 – za Temné místnosti
• Obecné ocenění za divadlo – 1959 – za Chléb šílenství
• Obecné ocenění za novelu – 1976 – za Temné místnosti
• Stříbrná cena nadace Konex – 1984 – kategorie Divadlo
• Světové ocenění za novelu – 1999 – za Létající holubice
• Navíc mnoho dalších ocenění udělených kulturními organizacemi.

Speciální ocenění

• Cenu Konex – Zvláštní uznání za Cestu (2014)
• Pověřený Člen čestné Asociace Autorů Divadla Španělska. (2005)
• "Commandeur De LOrdre des Arts et des Lettres" udělené vládou Francie. (1988)
• "Ocenění zásluh za spolupráci s venezuelským divadlem," udělené vládou Venezuely. (1982)

Díla

• Zakletý klíč, práce pro loutky, 1943
• Most, který měl premiéru v Divadle Maska Buenos Aires v roce 1949. Viz také: Most (film, 1950).
• Chléb šílenství, drama, premiéra z roku 1958
• Sousedé, divadlo, premiéra 1966
• Co budeme hrát? premiéra 1968
• Místo, divadlo, světová premiéra v roce 1970
• Temné místnosti, román, 1976
• Bratři milí, divadlo, světová premiéra 1978
• Doprovod, divadlo, světová premiéra 1981. Viz také: Doprovod, film založený na práci Gorostiza.
• Přítomná těla, příběhy, 1981.
• Zabít čas, divadlo, světová premiéra v roce 1982
• Tam je to, že uhasit oheň, divadlo, světová premiéra v roce 1982
• Stránky Carlose Gorostizy, 1984, redakční Gedisa
• Skládky, krátký román, 1988, redakční Sudamericana
• Letadla, divadlo, světová premiéra 1990
• Divadlo 1, výběr zveřejněna v roce 1991 Ediciones de La Flor, zahrnuje díla Letadla, Červený frak, Tati, Je třeba uhasit oheň a Doprovod
• Divadlo 2, výběr v roce 1992 zveřejnil Ediciones de La Flor, zahrnuje díla Zabíjení času, bratři milí, Juana a Pedro, Pět smyslů kapitál a místo
• Divadlo 3, výběr v roce 1992 zveřejnil Ediciones de La Flor, zahrnuje díla , Co budeme hrát?, Sousedé, Chléb šílenství, Případ muže s černou taškou, a Most
• Na dvorku je měl premiéru v Buenos Aires v roce 1994 a vydával stejný rok Džbán Vydavatelů
• Divadelní 4, 1996, zahrnuje Zadní dvorek
• Divadelní 5, 1998, zahrnuje Další role, Za účelem času a Dvojitá historie lásky
• Létají holubice, román, 1999
• Dobří lidé, román, 2001
• Maskovaný tulák, vzpomínky, 2004
• Neklidná země,  román, 2008

Beletrie

Romány

• "Tmavé Místnosti" – 1976
• "Přítomná těla" – 1981
• "Skládky"– 1988
• "Dobří lidé" – 2001
• "Neklidná země" – 2008

Vzpomínky

• "Stránky Carlose Gorostizy" (výběr
  Editorial Gedisa) – 1984
• "Maskovaný tulák" – (autobiografie) 2004
• "O válkách a láskách" – 2012 – (básně z mládí a jiné spisy)

Film

• Most – Script (1950)
• Marta Ferrari – Script (l956)
• Doprovod – Film založený na práci CG – (1991)
• Uzavřená země, Otevřené Divadlo (jako rozhovor) – (1990)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carlos Gorostiza na španělské Wikipedii.

Externí odkazy

• Životopis v Audiovideotecaba.gov.ar