Carmina Burana

Titulní list rukopisu Carmina burana, souboru básní z 11. - 13. století

Carmina Burana je soubor 254 středověkých náboženských, satirických, moralistických, milostných, pijáckých aj. básní a písní, pocházející z 11.-13. století, sepsaný kolem roku 1230. Básně známe z rukopisu nalezeného v benediktinském klášteře v Benediktbeuern, v malé vesnici, ležící na úpatí bavorských Alp. Rukopis je nyní uložen ve Státní bavorské knihovně.

Název

Latinský název Carmina Burana vytvořil Johann Andreas Schmeller, německý lingvista, v roce 1847. Odkazuje na hornoněmecké Bur (připomínající německý název Bavorska: Bayern). Carmina Burana tedy znamená spíše než „buranské písně“ „písně z Bavorska“.

Jazyky

Největší počet z asi dvou set básní je psán ve středověké latině, další jsou v tzv. horní němčině, či dialektech francouzštiny. Zajímavé je, že některé z nich jsou v tzv. makarónštině, což je kombinace několika jazyků v jednom textu (zde latina a horní němčina nebo francouzština).

Básně nejsou psané v klasických latinských metrech hexametru či pentametru, většinou je použit nepravidelný rytmus, ale verše se obvykle rýmují obkročným či střídavým rýmem.

Části rukopisu

Rukopis je rozdělen do šesti části:

  • Carmina ecclesiastica (náboženská témata)
  • Carmina moralia et satirica (satirické a moralistické písně)
  • Carmina amatoria (milostné písně a písně oslavující jaro)
  • Carmina potoria (pijácké písně)
  • Ludi (náboženské hry)
  • Supplementum (doplňky - obsahují např. jiné varianty starších písní)

Ukázky

Veris laeta facies

mundo propinquatur.
Hiemalis acies
victa iam fugatur.
in vestitu vario
Flora principatur,
nemorum dulcisono
quae cantu celebratur.

Florae fusus gremio
Phoebus novo more
risum dat, hoc vario
iam stipatae flore.
Zephyrus nectareo
spirans it odore.
certatim pro bravio
curramus in amore.

Cytharizat cantico
dulcis Philomena.
flore rident vario
prata iam serena.
salit coetus avium
silvae per amoena.
chorus promit virginum
iam gaudia millena.

Přibližný český překlad

Příjemná tvář jara se přibližuje světu, již prchá přemožené vojsko zimy, Flora (Květena) v rozličném šatě dostává přednost, libé zvuky z hájů ji sladkým zvukem oslavují. Foibos (bůh slunce) rozložený v trávě se znovu směje, obklopen již tak rozmanitými květy. Zefyros (mírný vánek) přichází vydechujíc vůni nektaru. V závodu lásky o překot utíkáme. Sladká Filomena zpívá za doprovodu citery, louky jsou již světlé a smějí se různými květy, shromáždění ptáků poskakuje po příjemných místech v lese. Rej dívek již ukazuje tisíce radostí.

O Fortuna

O Fortuna,
velut Luna
statu variabilis,
semper crescis
aut decrescis
vita detestabilis

Nunc obdurat
et tunc curat
ludo mentis aciem,
egestatem,
potestatem,
dissolvit ut glaciem.

Sors immanis
et inanis,
rota tu volubilis,
status malus,
vana salus
semper dissolubilis

Obumbrata
et velata
mihi quoque niteris
nunc per ludum
dorsum nudum
fero tui sceleris.

Sors salutis
et virtutis
mihi nunc contraria
est affectus
et defectus
semper in angaria.

Hac in hora
sine mora
cordae pulsum tangite!
Guod per sortem
sternit fortem,
mecum omnes plangite!

Přibližný český překlad

Ó štěstěno, jak luna v neustálé změně vždy ubýváš a dorůstáš; nenávistný život je tu krutý, tu rozmazluje naše city ve víru této hry; bída či moc v tobě tají jako led.

Surový a prázdný osude, ty jsi tím otáčejícím kolem, tvé stanovisko je nejisté; přízní tvou jest ležet ladem a ve vhodné chvíli zmizet, zahalen do stínů a zastřen snášíš i mne; teď jsou má bedra obnažena na odiv tvé podlosti.

Není mi dáno doufat v zkvět a ctnost, ať již vědomě či ve skrytu duše; člověk je vždy vystaven osivům štěstěny. V této hodině bez odkladu taháš za nitky, neb skrze štěstí demotivuješ statečné. Připojte se k mému truchlení.

Zhudebnění textu

Text byl mnohokrát zhudebněn, nejznámější je bezesporu od Carla Orffa z roku 1937, který použil 24 básní.
K nejnovějším zhudebněním (2005) patří popová kantáta Carmina Burana 2: O lidské duši od českého skladatele Zdeňka Krále.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce