Casimir Pulaski

Casimir Pulaski
Narození	4. března 1745, 6. března 1748 nebo březen 1745 Varšava
Úmrtí	11. října 1779 Savannah
Místo pohřbení	Savannah
Alma mater	Collegium Nobilium
Povolání	důstojník, odbojář, advokát a voják
Ocenění	čestné občanství USA (2009)
Rodiče	Józef Pułaski
Rod	Pułaski family
Funkce	polský volitel
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Casimir Pulaski, původním jménem Kazimierz Michał Władysław Wiktor Pułaski (6. března 1745^? Varšava – 11. říjen 1779 Savannah, Georgie) byl polský šlechtic, účastník americké války za nezávislost. Měl přezdívku „otec americké kavalerie“.

Život

Šlechtická rodina Pułaských měla pozemky ve Winiarách nedaleko Warki v Mazovském vojvodství. Právě tam Kazimierz prožil dětství. Střední školu studoval ve Varšavě. V 17 letech se stal pážetem polského prince a knížete kuronského a zemgalského Karla Kristiána. V jeho vojsku se pak roku 1763 zúčastnil bojů s Rusy o Jelgavu.

V roce 1768, ve 22 letech, patřil k zakladatelům a klíčovým osobnostem tzv. barské konfederace, tedy vojenského spolku polské šlechty, který chtěl bojovat s rostoucím ruským vlivem v Polsku a s reformami krále Stanislava II. Augusta Poniatowského, jenž byl podle šlechtické opozice stále více závislý na ruské podpoře. Patřil k nejúspěšnějším velitelům vojsk barské konfederace, několik týdnů se bránil ruské přesile u berdičevského kláštera (na území dnešní Ukrajiny), v bitvě pod Orzechowem se pak utkal s ruským vojskem vedeným slavným Alexandrem Suvorovem. V boji ztratil bratra Franciszka Ksaweryho, sám byl dvakrát raněn. Slavnou se stala rovněž jeho obrana kláštera v Čenstochové proti oddílům ruského plukovníka Ivana Dreviče, známého svou krutostí a hrabivostí (popsáno v polské lidové písni Piosenka o Drewiczu), z Pulaskiho se tak stal nový symbol národního odporu. Celé povstání nakonec zkrachovalo, když Polsko ztratilo podporu Rakouska i Pruska, které cítily šanci ukousnout si také z polského území.

Americké období

Kazimierz Pułaski se po porážce Barské konfederace ocitl v prekérní situaci. Rusové ho v nepřítomnosti odsoudili k trestu smrti a na jeho dopadení byla vypsána vysoká odměna. Přes osmanské území na Balkáně uprchl ze země, nejprve do Rakouska, a poté do Franice. Protože si evropské vlády nechtěly Rusko pohněvat, hrozilo mu vydání a nebyl nikde v bezpečí. Ve Francii se doslechl o povstání amerických kolonistů proti anglické nadvládě. Připojil se tedy k výpravě francouzských dobrovolníků vedené markýzem La Fayettem, kteří se vydali americké revoluci na pomoc.

Jeho jméno nebylo v Americe neznámé. Sám Benjamin Franklin dobře znal jeho zásluhy v polském povstání a doporučil generálu Georgi Washingtonovi, aby Pulaskiho, jak si jeho jméno upravili Američané, postavil do čela kavalerie, tedy jízdního oddílu. S jízdou totiž američtí osadníci neměli dosud zkušenosti, zatímco Poláci byli pokládáni za nejlepší jízdní vojáky celé Evropy. V září 1777 se Pulaski zúčastnil bitvy u Brandywinu. Jeho odvážný útok zachránil ustupující americké oddíly. Washington ho za hrdinský čin povýšil do hodnosti brigádního generála, a to rovnou na bojišti.

Pulaski se vyznamenal i v bitvě u Charlestonu 10. května 1779. Ještě téhož roku však byl při obléhání přístavu Savannah v Georgii zraněn kartáčovou střelou, dva dny poté zraněním podlehl. Podle některých údajů byl pak pohřben na místní plantáži, odkud byly ostatky následně přeneseny a uloženy v kovové schránce pod jeho pomníkem na savannažském náměstí.^[1][2]

Výzkum ostatků

Po dvou staletích byly Pulaského ostatky v 90. letech 20. století vyzvednuty k vědeckému prozkoumání. Forenzní antropolog z Arizonské státní univerzity Charles Merbs uvedl, že kosti nesly jednoznačně ženské rysy. Výškou postavy a věkem však Pulaskému odpovídaly a možnosti, že by došlo k záměně těla, odporovalo opotřebení kostí odpovídající jízdě na koni i stopy zranění z bitev. Došlo k porovnání DNA se vzorky odebranými Pulaského praneteři, výsledky však nebyly průkazné. Nový vědecký tým později provedl opětovnou analýzu s novějšími technologiemi a potvrdil příbuznost. Podle Virginie Hutton Estabrookové Pulaski užíval mužský gender, tělesně byl však patrně intersexuální.^{[1][2][3][4][5]} Případně se jednalo o transgender muže.^[6]

Odkaz

V USA je dnes národním hrdinou a je po něm nazváno 18 měst. Roku 2009 mu bylo uděleno čestné občanství Spojených států amerických, což je pocta, jíž se krom něj v celé historii dostalo jen sedmi dalším osobnostem: Winstonu Churchillovi (1963), Raoulu Wallenbergovi (1981), zakladateli Pensylvánie Williamu Pennovi a jeho ženě (1984), Matce Tereze (1996), generálu La Fayettovi a Bernardu de Gálvezovi.^[7]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Pułaski v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Casimir Pulaski na Wikimedia Commons