Casper Ruud

Casper Ruud
Casper Ruud na French Open 2022, kde si zahrál první grandslamové finále
Stát	Norsko Norsko
Datum narození	22. prosince 1998 (25 let)
Místo narození	Oslo, Norsko[1]
Bydliště	Oslo, Norsko[1]
Výška	183 cm[1]
Hmotnost	81 kg[1]
Profesionál od	2015[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	18 242 534 USD
Tenisová raketa	Yonex
Dvouhra
Poměr zápasů	220–118
Tituly	12 ATP, 1 challenger, 2 Futures
Nejvyšší umístění	2. místo (12. září 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (2021)
French Open	finále (2022, 2023)
Wimbledon	2. kolo (2022, 2023, 2024)
US Open	finále (2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů	finále (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů	22–31
Nejvyšší umístění	133. místo (12. července 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2021)
French Open	2. kolo (2019)
Wimbledon	čtvrtfinále (2021)
US Open	3. kolo (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240525a25. května 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Casper Ruud (* 22. prosince 1998 Oslo) je norský profesionální tenista, grandslamový finalista na French Open 2022 i 2023 a US Open 2022. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvanáct singlových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal tři tituly ve dvouhře. Jako první Nor ovládl turnaj ATP Tour, postoupil do finále grandslamu, Turnaje mistrů i turnaje v sérii Masters a zakončil sezónu v první světové desítce i trojce.^[2][3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2022 na 2. místě a ve čtyřhře v červenci 2021 roku 133. místě. Trénují ho otec Christian Ruud a Pedro Clar.^[1]

V norském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Arménii, v němž vyhrál dvouhru nad Michajlem Chačatrjanem. Norové zvítězili 3:0 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke patnácti mezistátním utkáním s bilancí 19–4 ve dvouhře a 6–5 ve čtyřhře.^[4]

Narodil se roku 1998 v norské metropoli Oslu do rodiny profesionálního tenisty Christiana Ruuda, jemuž nejvýše patřila 39. příčka světové klasifikace. Otec si zahrál finále bastadského Swedish Open 1995 či osmifinále Australian Open 1997. Má dvě sestry Caroline a Charlotte Ruudovy. Tenis začal hrát ve čtyřech letech. Roku 2017 dokončil středoškolské vzdělání.^[1]

Za preferovaný povrch uvedl antuku a jako silný úder označil forhend. Vedle Osla také trénuje na dvorcích španělského Alicante.^[1][5]

V juniorském tenisu se probojoval do třetího kola dvouhry French Open 2015, v němž podlehl Corentinu Denollymu. Třetí fázi si zahrál také na US Open 2015 a druhé kolo se stalo jeho maximem ve Wimbledonu 2015.

V juniorské čtyřhře s Miomirem Kecmanovićem postoupili do semifinále Wimbledonu 2015, kde nestačili na pozdější vítěznou dvojici Lý Hoàng Nam a Sumit Nagal. Se stejným spoluhráčem skončil opět v semifinálové fázi na French Open 2016, než je zastavil pár Youssef Hossam a Džurabek Karimov.

Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF se stal první norskou světovou jedničkou, když na 1. místě figuroval v lednu 2016.^[6]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v červnu 2014, když na turnaj v chorvatském Bolu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Australanu Jaku Eamesovi.^[3] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl ze zářijového Copa Sevilla 2016 s dotací 75 tisíc dolarů v Seville. Ve finále přehrál japonského hráče Tara Daniela po dvousetovém průběhu. Na turnaji postoupil z kvalifikace. Po Changovi, Gasquetovi a Starkovi se tak stal čtvrtým nejmladším vítězem challengerů, který získal první trofej při svém debutu na ATP Challenger Tour.^[5][1][3]

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na prvním ročníku zářijového Chengdu Open 2016 v Čcheng-tu, kam obdržel divokou kartu. V úvodním kole jej vyřadil šestý nasazený Srb Viktor Troicki ve dvou sadách.^[1] Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl v rámci debutového startu turnaje z kategorie ATP 500, brazilském Rio Open 2017, na němž startoval opět na divokou kartu. Cestou pavoukem na jeho raketě zůstali Rogério Dutra da Silva, Roberto Carballés Baena a Thiago Monteiro. V prvním semifinále kariéry pak podlehl Španělu Pablu Carreñu Bustovi. Stal se tak nejmladším semifinalistou události ATP 500 od Borny Ćoriće na Swiss Indoors 2014. Po turnaji poprvé pronikl mezi dvě stě nejlepších tenistů, když se 27. února 2017 posunul na 133. příčku žebříčku. V rámci série ATP Masters debutoval březnovým Miami Open 2017, kde mu do hlavní soutěže organizátoři udělili divokou kartu. Na úvod jej vyřadil tchajwanský tenista Lu Jan-sun.^[1]

Debut v nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v kvalifikaci mužské dvouhry Australian Open 2017, v níž přehrál Rusa Teimuraze Gabašviliho i Francouze Jonathana Eysserica, aby jej v kvalifikačním kole do hlavní soutěže nepustil Američan Reilly Opelka.^[1]

Do premiérového finále túry ATP postoupil na dubnovém U.S. Men's Clay Court Championships 2019 v Houstonu po výhře nad americkou turnajovou osmičkou Samem Querreym. V boji o titul však podlehl 22letému Chilanu Cristianu Garínovi po třísetovém průběhu. Oba se střetli již v semifinále březnového Brasil Open 2019, z něhož vyšel vítězně také Garín. Ruud se probojoval do finále turnaje ATP jako druhý Nor, když navázal na výkon svého otce Christiana Ruuda z Båstadu 1995.^[7]

Debutovou trofej ATP si odvezl z únorového Argentina Open 2020 po finálovém vítězství nad portugalským kvalifikantem Pedrou Sousou. Stal se tak prvním Norem, který vyhrál turnaj na okruhu ATP Tour. Bodový zisk jej premiérově posunul na 34. místo žebříčku, čímž překonal otcovo kariérní maximum, 39. příčku z roku 1995. Ve 21 letech a jednom měsíci věku se rovněž stal nejmladším šampionem Argentina Open.^[8] O dva týdny později odešel poražen z finále Chile Open 2020, v němž nestačil na 182. hráčce klasifikace Thiaga Seybotha Wilda z Brazílie, kterému organizátoři udělili divokou kartu.^[9] Na zářijovém Internazionali BNL d'Italia 2020 v Římě na jeho raketě dohráli jedenáctý nasazený Rus Karen Chačanov, Ital Lorenzo Sonego, Chorvat Marin Čilić a ve čtvrtfinále italská turnajová čtyřka Matteo Berrettini. Stal se tak prvním Norem v semifinále mastersu, čímž překonal čtvrtfinálové maximum svého otce Christiana Ruuda z Monte-Carlo Masters 1997. Mezi posledními osmi hráči jej vyřadila světová jednička Novak Djoković.^[10][11]

Po Rome Masters 2020 postoupil do semifinále série Masters také na Monte-Carlo Rolex Masters 2021 a Mutua Madrid Open 2021, kde podlehl Andreji Rubljovovi, respektive Matteu Berrettinimu.

Výhrou ve třetím kole nad Američanem Marcose Gironen na Rolex Paris Masters 2021 si vůbec jako první norský tenista v historii zajistil účast na závěrečném Turnaji mistrů.^[12] V úvodním utkání základní skupiny ho porazila světová jednička Novak Djoković, následně ale porazila náhradníka Camerona Norrieho a v přímém souboji o postupové místo Rusa Andreje Rubljova v rozhodujícím tiebreaku třetího setu.^[13] V semifinále ho porazil Daniil Medveděv.

Finále tisícového turnaje si poprvé zahrál na Miami Open 2022, kde se v rámci série Masters stal prvním Norem v přímém boji o titul.^[14] Ve dvou setech však podlehl španělskému teenageru Carlosi Alcarazovi.

Na French Open 2022 vstupoval jako osmý nasazený. Na úvod „ukončil“ profesionální kariéru Francouzovi Jo-Wilfriedu Tsongovi.^[15] Ve třetim kole porazil italskou turnajovou třiadvacítku Lorenza Sonega a podruhé v kariéře postoupil do druhého týdne majoru. V něm porazil Poláka Huberta Hurkacze a stal se prvním norským mužem ve čtvrtfinále jakéhokoli grandslamu, když zároveň překonal svého otce z Australian Open 1997.^[16] Mezi osmičkou nejlepších se utkal s dalším Skandinávcem, Holgerem Runem z Dánska, kterého dokázal přehrát ve čtyřech setech. Jednalo se o první pařížské čtvrtfinále dvou Skandinávců a první takové na grandslamu od Australian Open 2002.^[17] Semifinálovou výhrou nad Marinem Čilićem se stal prvním norským mužem ve finále dvouhry grandslamu a druhým Norem v této fázi po Molle Bjurstedtové.^[2] Ve finále nestačil na španělskou turnajovou pětku Rafaela Nadala, když od stavu 3–1 ve druhém setu prohrál zbylých jedenáct her.^[18]

Přes Mattea Berrettiniho a Karena Chačanova postoupil do druhého grandslamového finále, newyorského US Open 2022. Jako první norský muž ve finále Flushing Meadows se ve 23 letech stal nejmladším vícenásobným finalistou grandslamu od Andyho Murrayho v roce 2010. V něm však podlehl 19leté španělské světové čtyřce Carlosi Alcarazovi ve čtyřech setech. Jednalo se o první finále v historii, kde oba soupeři hráli o premiérový grandslamový titul a současně o post světové jedničky.^[19] Bodový zisk jej premiérově posunul na 2. místo světové klasifikace.^[20] Druhý rok v řadě se kvalifikoval na Turnaj mistrů, turínský ATP Finals 2022. Z pozice čtvrtého hráče žebříčku vyhrál základní skupinu, kde porazil Félixe Augera-Aliassimeho i Taylora Fritze. S jistotou postupu pak nestačil na světovou dvojku Rafaela Nadala. Do finále prošel po dvousetové výhře nad sedmým mužem klasifikace Andrejem Rubljovem. V závěrečném boji ani počtvrté nestačil na Srba Novaka Djokoviće, který ve vzájemných duelech neztratil ani jeden z osmi odehraných setů. Do finále Turnaje mistrů postoupil jako první Seveřan od Stefana Edberga v roce 1990. Sezónu zakončil na 3. místě jako první Skandinávec v první světové trojce od Edbergovy druhé příčky z roku 1992.^[21][22]

Do druhého finále Mastersu postoupil na antukovém Monte-Carlo Rolex Masters 2024. Ve čtvrtfinále vyřadil francouzskou jedničku Uga Humberta a v semifinále Srba Novaka Djokoviće. V předchozích pěti duelech přitom se Srbem neuhrál žádný set. Stal se tak prvním Norem v historii žebříčku ATP, zavedeném v roce 1973, který porazil úřadující světovou jedničku. Jeho zápasová bilance proti členům z první světové trojky do té doby činila 0–11.^[23] V souboji o titul však podlehl dvanáctému muži klasifikace, Řekovi Stefanosi Tsitsipasovi, když neproměnil ani jeden z osmi brejkbolů. Nevyužil tak příležitost stát se prvním skandinávským vítězem Mastersu od Magnuse Normana na Rome Masters 2000. Po skončení se posunul na 6. příčku, znamenající nejvyšší umístění od září 2023.^[24][25] O týden později získal jedenáctou trofej na Barcelona Open 2024. Do finále postoupil přes Mattea Arnaldiho a Tomáse Martína Etcheverryho. V souboji o titul oplatil týden starou porážku Tsitsipasovi a připsal si debutovou trofej v kategorii ATP 500, když všechny předchozí dosáhl v úrovni ATP 250. V probíhajícím ročníku představoval čtvrtého šampiona, jenž prošel soutěží bez ztráty setu, rovněž tak prvního hráče se čtyřmi finále a dvaceti devíti vyhranými zápasy. V Barceloně se stal prvním skandinávským vítězem od Švéda Kenta Carlssona v roce 1988 a pátým ve 21. století, který nepocházel ze Španělska. Se 103 vyhranými zápasy na antuce od sezóny 2020 představoval v tomto období nejlepšího antukáře na okruhu.^[26][27]

Stav	rok	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	2022	French Open	antuka	Rafael Nadal	3–6, 3–6, 0–6
Finalista	2022	US Open	tvrdý	Carlos Alcaraz	4–6, 6–2, 6–7(1–7), 3–6
Finalista	2023	French Open	antuka	Novak Djoković	6–7(1–7), 3–6, 5–7

Stav	rok	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	2022	Turín, Itálie	tvrdý (h)	Novak Djoković	5–7, 3–6

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	14. dubna 2019	Houston, Spojené státy	antuka	Cristian Garín	6–7(4–7), 6–4, 3–6
Vítěz	1.	16. února 2020	Buenos Aires, Argentina	antuka	Pedro Sousa	6–1, 6–4
Finalista	2.	1. března 2020	Santiago, Chile	antuka	Thiago Seyboth Wild	5–7, 6–4, 3–6
Vítěz	2.	22. května 2021	Ženeva, Švýcarsko	antuka	Denis Shapovalov	7–6(8–6), 6–4
Vítěz	3.	18. července 2021	Båstad, Švédsko	antuka	Federico Coria	6–3, 6–3
Vítěz	4.	25. července 2021	Gstaad, Švýcarsko	antuka	Hugo Gaston	6–3, 6–2
Vítěz	5.	31. července 2021	Kitzbühel, Rakousko	antuka	Pedro Martínez	6–1, 4–6, 6–3
Vítěz	6.	3. října 2021	San Diego, Spojené státy	tvrdý	Cameron Norrie	6–0, 6–2
Vítěz	7.	13. února 2022	Buenos Aires, Argentina	antuka	Diego Schwartzman	5–7, 6–2, 6–3
Finalista	3.	3. dubna 2022	Miami, Spojené státy	tvrdý	Carlos Alcaraz	5–7, 4–6
Vítěz	8.	21. května 2022	Ženeva, Švýcarsko (2)	antuka	João Sousa	7–6(7–3), 4–6, 7–6(7–1)
Finalista	4.	5. června 2022	French Open, Paříž, Francie	antuka	Rafael Nadal	3–6, 3–6, 0–6
Vítěz	9.	24. července 2022	Gstaad, Švýcarsko (2)	antuka	Matteo Berrettini	4–6, 7–6(7–4), 6–2
Finalista	5.	11. září 2022	US Open, New York, Spojené státy	tvrdý	Carlos Alcaraz	4–6, 6–2, 6–7(1–7), 3–6
Finalista	6.	20. listopadu 2022	Turnaj mistrů, Turín, Itálie	tvrdý (h)	Novak Djoković	5–7, 3–6
Vítěz	10.	9. dubna 2023	Estoril, Portugalsko	antuka	Miomir Kecmanović	6–2, 7–6(7–3)
Finalista	7.	11. června 2023	French Open, Paříž, Francie	antuka	Novak Djoković	6–7(1–7), 3–6, 5–7
Finalista	8.	23. července 2023	Båstad, Švédsko	antuka	Andrej Rubljov	6–7(3–7), 0–6
Finalista	9.	24. února 2024	Los Cabos, Mexiko	tvrdý	Jordan Thompson	3–6, 6–7(4–7)
Finalista	10.	2. března 2024	Acapulco, Mexiko	tvrdý	Alex de Minaur	4–6, 4–6
Finalista	11.	14. dubna 2024	Monte Carlo, Monako	antuka	Stefanos Tsitsipas	1–6, 4–6
Vítěz	11.	21. dubna 2024	Barcelona, Španělsko	antuka	Stefanos Tsitsipas	7–5, 6–3
Vítěz	12.	25. května 2024	Ženeva, Švýcarsko (3)	antuka	Tomáš Macháč	7–5, 6–3

Stav	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	20160214a14. února 2016	Paguera, Španělsko	antuka	Carlos Taberner	2–6, 7–6(13–11), 6–0
Finalista	20160320a20. března 2016	Bakersfield, Spojené státy	tvrdý	Michael Mmoh	4–6, 7–6(7–5), 1–6
Finalista	20160514a14. května 2016	Pula, Itálie	antuka	Stefanos Tsitsipas	3–6, 7–6(7–2), 6–7(2–7)
Finalista	20160724a24. července 2016	Knokke, Belgie	antuka	Daniel Altmaier	7–6(7–3), 1–6, 6–7(3–7)
Vítěz	20160807a7. srpna 2016	Kaarina, Finsko	antuka	Mikael Torpegaard	6–3, 4–6, 6–0
Vítěz	20160910a10. září 2016	Sevilla, Španělsko	antuka	Taró Daniel	6–3, 6–4
Finalista	20161105a5. listopadu 2016	Oslo, Norsko	tvrdý	Gianluigi Quinzi	4–6, 1–6
Finalista	20180429a29. dubna 2018	Francavilla al Mare, Itálie	antuka	Gianluigi Quinzi	4–6, 1–6
Finalista	20180513a13. května 2018	Braga, Portugalsko	antuka	Pedro Sousa	0–6, 6–3, 3–6

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Casper Ruud na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Casper Ruud na Wikimedia Commons
• Casper Ruud – oficiální stránky (anglicky) (norsky)
• Casper Ruud na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Casper Ruud na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Casper Ruud na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Casper Ruud na Facebooku
• Casper Ruud na X (dříve Twitteru)
• Casper Ruud na Instagramu

Žebříček ATP	Žebříček WTA
Mužská dvouhra – 20240701a1. července 2024 Poř. tenista body posun 1.  Jannik Sinner (ITA) 9 890 ▬ 2.  Novak Djoković (SRB) 8 360 ▬ 3.  Carlos Alcaraz (ESP) 8 130 ▬ 4.  Alexander Zverev (GER) 6 905 ▬ 5.   Daniil Medveděv 6 445 ▬ 6.   Andrej Rubljov 4 420 ▬ 7.  Hubert Hurkacz (POL) 4 235 ▬ 8.  Casper Ruud (NOR) 4 025 ▬ 9.  Alex de Minaur (AUS) 3 830 ▬ 10.  Grigor Dimitrov (BUL) 3 750 ▬	Ženská dvouhra – 20240701a1. července 2024 Poř. tenistka body posun 1.  Iga Świąteková (POL) 11 585 ▬ 2.  Coco Gauffová (USA) 7 943 ▬ 3.   Aryna Sabalenková 7 841 ▬ 4.  Jelena Rybakinová (KAZ) 6 026 ▬ 5.  Jessica Pegulaová (USA) 5 025 ▬ 6.  Markéta Vondroušová (CZE) 4 463 ▬ 7.  Jasmine Paoliniová (ITA) 4 228 ▬ 8.  Čeng Čchin-wen (CHN) 4 055 ▬ 9.  Maria Sakkariová (GRE) 3 805 ▬ 10.  Ons Džabúrová (TUN) 3 801 ▬
Mužská čtyřhra – 20240701a1. července 2024 Poř. tenista body posun 1.  Matthew Ebden (AUS) 8 125 ▬ 2.  Marcel Granollers (ESP) 7 980 ▬  Horacio Zeballos (ARG) 7 980 ▬ 4.  Rohan Bopanna (IND) 7 840 ▬ 5.  Joe Salisbury (GBR) 6 470 ▬ 6.  Rajeev Ram (USA) 6 425 ▬ 7.  Marcelo Arévalo (ESA) 6 080 ▬ 8.  Wesley Koolhof (NED) 5 660 ▬ 9.  Mate Pavić (CRO) 5 410 ▬ 10.  Andrea Vavassori (ITA) 5 075 ▬	Ženská čtyřhra – 20240701a1. července 2024 Poř. tenistka body posun 1.  Elise Mertensová (BEL) 7 850 ▬ 2.  Sie Šu-wej (TPE) 7 313 ▬ 3.  Erin Routliffeová (NZL) 7 285 ▬ 4.  Gabriela Dabrowská (CAN) 6 395 ▬ 5.  Kateřina Siniaková (CZE) 6 348 ▬ 6.  Storm Hunterová (AUS) 6 305 ▬ 7.  Laura Siegemundová (GER) 6 255 ▬ 8.   Věra Zvonarevová 5 280 ▬ 9.  Nicole Melichar-Martinezová (USA) 4 930 ▬  Ellen Perezová (AUS) 4 930 ▬