Kasuár

Kasuár
Mozaika tří recentních druhů (zleva doprava): kasuár přílbový, severní, malý
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	běžci (Paleognathae)
Řád	kasuáři a emuové (Casuariiformes)
Čeleď	kasuárovití (Casuariidae)
Rod	kasuár (Casuarius) Brisson, 1760
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kasuár (Casuarius) je rod velkých nelétavých ptáků z čeledi kasuárovitých (Casuariidae), jehož zástupci se vyskytují v tropických deštných pralesích na Nové Guineji, severní a východní Austrálii.

S kasuáry se člověk potýkal odedávna a podle některých archeologických nálezů možná dávní obyvatelé Nové Guiney tyto ptáky mohli lovit a dokonce i odchovávat z ukořistěných vajec.^[1]

Druhy kasuárů

Jsou známy celkem tři druhy z rodu Casuarius:
Kasuár přílbový (Casuarius casuarius) žije v Austrálii a na Nové Guineji.
Kasuár severní (Casuarius unappendiculatus) žije na Nové Guineji a na Nové Británii.^[2]
Kasuár malý (Casuarius bennetti) je nejmenší z těchto tří druhů. Žije pouze na Nové Guineji. Váží až 25 kg a je až 1 m vysoký.

• 
  Oblast výskytu kasuára přílbového
• 
  Oblast výskytu kasuára severního
• 
  Oblast výskytu kasuára malého

Popis

Kasuár přílbový je největší suchozemský tvor v Austrálii, druhý nejtěžší po pštrosovi a třetí nejvyšší pták na světě po pštrosovi a emu.^[3] Samice jsou větší a jsou pestrobarevnější než samci. Dospělý kasuár přílbový má na výšku 1,5 až 1,8 m, výjimečně mohou mít některé samice i přes dva metry. Váží asi 70 kg.^[3] Mají červené, modré, fialové a žluté krky. Kasuárovi přílbovému visí na krku dva laloky volné kůže, kasuárovi severnímu jeden a kasuárovi malému žádný.

Kasuárové mají tři prsty na každé noze a na každém z nich je jeden velice ostrý dráp. Dráp na prostředním prstu může měřit až 120 mm a slouží jako zbraň. Útoky kasuárů na lidi jsou vcelku časté, nicméně poslední smrtelný útok je datován do roku 1926.^[4][5] Chovatelé kasuárů dobře vědí, že tito velcí nelétaví ptáci jsou velmi agresivní a útočí často i bez zjevného důvodu.^[6] Kasuáři mohou vyvinout rychlost až 50 km/h, mohou vyskočit až 1,5 m vysoko a umějí dobře plavat.^[7]

Samec sedí po dobu dvou měsíců na třech až osmi světle modrozelených vejcích, která váží až 600 gramů, přesto jsou menší než vejce pštrosa a emu. Samec se o mladé stará po celou dobu sám, včetně sezení na vejcích, bez přispění samice. Kuřata mají na těle po devět měsíců hnědé proužky. Samice partnery obměňují, každý rok se páří se dvěma nebo třemi ptáky.

V roce 2018 byl poprvé zachycen kasuár ve výskoku na filmovou kameru. O kopech ve výskoku, kterými se tito ptáci brání, se vědělo již dříve, dosud ale chyběl přímý filmový záznam takové aktivity.^[8]

Casque (hřebínek)

Všechny tři typy kasuárů mají na lebce zvláštní keratinový výběžek, tzv. casque.^[9] Existuje několik teorií a hypotéz o účelu a původu casque, tady je výčet jen několika z nich:

• může sloužit k rozhrnování hustých větví v pralese,
• může fungovat jako zbraň v boji proti jiným kasuárům (jako např. parohy u jelenů),
• může fungovat jako prasečí rypák, kasuáři tím prohrabávají zemi a hledají potravu,
• může sloužit k ochraně, aby si moc nepoškodili hlavu, pokud narazí do stromu.^[10]
• může se také jednat o prostředek termoregulace^[11]

Biolog Andrew Mack kasuáry pozoroval a s mnoha z těchto tvrzení nesouhlasil.^[10][12] Myslel si, že casque hraje roli v kasuářím sluchu a komunikaci. Zjistil, že kasuár malý a přílbový vydávají velmi nízký zvuk, je to nejnižší známý ptačí zvuk, který mohou lidé slyšet.^[13] Ptáci nežijí v hejnech, jsou samotáři, takže tento zvuk by mohl být způsob, jak spolu mohou komunikovat na velkou vzdálenost v hustých pralesích.^[12] Vědci se domnívají, že spolu podobně komunikovali dinosauři.^[13] Novějším názorem na funkci hřebínku je, že šlo o útvar pomáhající při termoregulaci.^[14]

Tvar a asymetričnost hřebínku jsou vnitrodruhově (morfologicky) variabilní.^[15]

Potrava a ohrožení

Hlavní složkou jejich potravy je ovoce, ale například i bezobratlí šneci, houby, kapradiny a květiny. Patří mezi důležité roznašeče semen.^[16] Všechny tři druhy kasuárů se vyskytují na ploše asi 700 ha, takže je přenáší na relativně velkou vzdálenost. Nejméně 70 druhů rostlin potřebuje na přenos semen právě kasuáry, jejich semena jsou totiž na ostatní zvířata moc velká nebo jsou pro ně jedovatá.^[17]

Podle australské vlády je kasuár přílbový ohrožený. Vědci se domnívají, že v Austrálii žije cca 1200 až 1500 jedinců. Mnoho oblastí, kde žili, se pro ně stalo neobyvatelnými z důvodu zemědělství apod. Kasuár severní je také na Nové Guineji zranitelný, počet jedinců se zde odhaduje na 2500 až 10000.^[18]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Cassowary na anglické (zjednodušené) Wikipedii a Cassowarry na anglické Wikipedii.

Literatura

• Chad M. Eliason and Julia A. Clarke (2020). Cassowary gloss and a novel form of structural color in birds. Science Advances. 6(20): eaba0187. doi: 10.1126/sciadv.aba0187
• Todd L. Green and Paul M. Gignac (2023). Osteological comparison of casque ontogeny in palaeognathous and neognathous birds: insights for selecting modern analogues in the study of cranial ornaments from extinct archosaurs. Zoological Journal of the Linnean Society. zlad016. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlad016

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kasuár na Wikimedia Commons
• Galerie kasuár na Wikimedia Commons
• Taxon Casuarius ve Wikidruzích
• Článek o kasuárech na webu Australian Geographic (anglicky)