Catherine Harrisonová
| Catherine Harrisonová | |
|---|---|
_(52191189488).jpg) Catherine Harrisonová ve Wimbledonu 2022 | |
| Stát |  Spojené státy americké |
| Datum narození | 9. dubna 1994 (30 let) |
| Místo narození | Memphis, Tennessee, Spojené státy americké |
| Bydliště | Germantown, Tennessee, Spojené státy americké |
| Výška | 165 cm |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 467 967 USD |
| Tenisová raketa | Prince |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 199–151 |
| Tituly | 0 WTA, 4 ITF |
| Nejvyšší umístění | 214. místo (12. září 2022) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Wimbledon | 2. kolo (2022) |
| US Open | 1. kolo (2022) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 151–103 |
| Tituly | 1 WTA, 13 ITF |
| Nejvyšší umístění | 69. místo (11. července 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2023, 2024) |
| French Open | 2. kolo (2022) |
| Wimbledon | 2. kolo (2022) |
| US Open | 2. kolo (2022, 2024) |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| US Open | 1. kolo (2022) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 4. září 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Catherine Elizabeth Frances Harrisonová (* 9. dubna 1994 Memphis, Tennessee) je americká profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden deblový turnaj. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2022 na 214. místě a ve čtyřhře v červenci téhož roku na 69. místě.[2]
Soukromý život
Narodila se roku 1994 v tennesseeském největším městě Memphisu do rodiny Kenta a Jan Harrisonových. Po ukončení distanční střední školy Laurel Springs Online High School v Kalifornii, vystudovala v letech 2012–2016 bakalářský obor antropologie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, za níž hrála univerzitní tenis. Po skončení se stala profesionálkou.[3][4]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v květnu 2010, když na turnaji v pensylvánském Landisville, dotovaném 10 tisíci dolary, postoupila z kvalifikace. V prvním kole dvouhry podlehla Rusce Angelině Gabujevové ze sedmé světové stovky.[1] Na okruhu WTA Tour pak debutovala únorovým Cellular South Cup 2011 na dvorcích memphiského Racquet Clubu, kam získala divokou kartu. Na úvod uhrála jen čtyři gamy na rumunskou tenistku Soranu Cîrsteaovou z konce první stovky žebříčku.[5]
Do premiérového finále na okruhu WTA Tour postoupila ve čtyřhře Monterrey Open 2022, kde se její spoluhráčkou stala krajanka Sabrina Santamariová. Ve finále zdolaly čínsko-ruskou dvojici Chan Sin-jün a Jana Sizikovová až po zvládnutém supertiebreaku. Body za první titul ji poprvé posunuly do elitní světové stovky deblového žebříčku, na 86. místo.[6] Debut v hlavní soutěži grandslamové kategorie zaznamenala o měsíc později v ženské čtyřhře French Open 2022, do níž nastoupila s Norkou Ulrikkou Eikeriovou. Ve druhé fázi však nenašly recept na japonsko-australský pár Misaki Doiová a Ajla Tomljanovićová. Do dvouhry grandslamu se probojovala ve Wimbledonu 2022 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V jejím závěru přehrála Číňanku Jüan Jüe. V úvodním kole londýnské dvouhry porazila Nizozemku Arantxu Rusovou, než ji vyřadila Ajla Tomljanovićová.[5][1]
Finále na okruhu WTA Tour
| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| Grand Slam (0) | |
| Turnaj mistryň (0) | |
| WTA 1000 (0) | |
| WTA 500 (0) | |
| WTA 250 (1–0 Č) | |
Čtyřhra: 1 (1–0)
| Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | březen 2022 | Monterrey, Mexiko | WTA 250 | tvrdý | Sabrina Santamariová |  Chan Sin-jün Jana Sizikovová | 1–6, 7–5, [10–6] |
Tituly na okruhu ITF
| Legenda | |
|---|---|
| Turnaje W100 | Turnaje W80 |
| Turnaje W75/W60 | Turnaje W50 |
| Turnaje W35/W25 | Turnaje W15/W10 |
Dvouhra (4 tituly)
| Č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | poražená finalistka | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | srpen 2019 | Fort Worth, Spojené státy | W25 | tvrdý | Chanelle Van Nguyenová | 6–4, 6–0 |
| 2. | říjen 2021 | Redding, Spojené státy | W25 | tvrdý |  Dalila Jakupovićová | 6–1, 6–1 |
| 3. | březen 2024 | Brossard, Kanada | W15 | tvrdý (h) | Jessie Aneyová | 4–6, 6–1, 6–3 |
| 4. | březen 2024 | Kófu, Japonsko | W50 | tvrdý |  Lee Ja-süan | 6–7(8), 6–1, 6–1 |
Čtyřhra (13 titulů)
| Č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | červenec 2014 | Austin, Spojené státy | W10 | tvrdý | Mary Weatherholtová | Alexandra Cerconeová Alexa Guarachiová | 6–2, 7–5 |
| 2. | červenec 2016 | Austin, Spojené státy | W10 | tvrdý | Lorraine Guillermová | Madison Harrisonová Stephanie Nautová | 6–3, 6–3 |
| 3. | září 2016 | Lubbock, Spojené státy | W25 | tvrdý | Emina Bektasová |  Ema Burgić Bucková  Renata Zarazúová | 6–3, 6–4 |
| 4. | listopad 2016 | Nashville, Spojené státy | W25 | tvrdý | Madeleine Kobeltová | Melissa Kopinská Felicity Maltbyová | 6–3, 6–0 |
| 5. | březen 2018 | Antayla, Turecko | W15 | antuka | Sarah Leeová |  Amina Anšbová  Melis Sezerová | 6–4, 6–3 |
| 6. | únor 2020 | Nicholasville, Spojené státy | W100 | tvrdý (h) | Quinn Gleasonová | Whitney Osuigweová Hailey Baptisteová | 7–5, 6–2 |
| 7. | květen 2021 | Naples, Spojené státy | W25 | antuka |  Ulrikke Eikeriová |  Erina Hajašiová Kanako Morisakiová | 6–2, 3–6, [10–2] |
| 8. | červen 2021 | Sumter, Spojené státy | W25 | tvrdý | Emina Bektasová |  Paige Houriganová  Aldila Sutjiadiová | 7–5, 6–4 |
| 9. | říjen 2021 | Macon, Spojené státy | W80 | tvrdý | Quinn Gleasonová | Alycia Parksová Alana Smithová | 6–2, 6–2 |
| 10. | únor 2022 | Glasgow, Velká Británie | W25 | tvrdý (h) | Quinn Gleasonová |  Justina Mikulskytė Valeria Savinychová | 6–4, 6–1 |
| 11. | duben 2022 | Orlando, Spojené státy | W25 | antuka | Maegan Manasseová | Sie Jü-ťie Sü Ťie-jü | 6–1, 6–0 |
| 12. | listopad 2022 | Calgary, Kanada | W60 | tvrdý (h) | Sabrina Santamariová |  Kayla Crossová Marina Stakusicová | 7–6(2), 6–4 |
| 13. | květen 2024 | Lopota, Gruzie | W50 | tvrdý |  Elysia Boltonová | Anastasija Zolotarevová Rada Zolotarevová | 6–4, 6–2 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catherine Harrison (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Catherine Harrisonová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 6. srpna 2023
- ↑ Catherine Harrisonová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 6. srpna 2023
- ↑ Catherine Harrison - Women's Tennis. UCLA [online]. 2022 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-19. (anglicky)
- ↑ RAPP, Austin. MyTennisHQ Interviews: Catherine Harrison. My Tennis HQ [online]. 2020-04-28 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-19. (anglicky)
- ↑ a b Catherine Harrison Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VÁZQUEZ, Fernanda. Harrison y Santamaria debutan como campeonas en Monterrey. El Economista [online]. 2022-03-06 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. (španělsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Catherine Harrisonová na Wikimedia Commons - Catherine Harrisonová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Catherine Harrisonová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Catherine Harrisonová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
bendera Indonesia
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Harrison Ca. WMQ22 (20)