Cavrianiové

Cavrianiové
Erb hrabat z Cavriani, podoba z roku 1643
ZeměItálie, Habsburská monarchie
Titulyříšská hrabata
Rok založení12. století
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cavrianiové, respektive hrabata z Cavriani (původně italsky Capriani) je původně starý italský šlechtický rod, který se později směl zařadit i mezi rakouskou vysokou šlechtu, jejíž členové zasedali v panské sněmovně Rakouského císařství.

Dějiny rodu

Původ

Konstance (Costanza) Cavrianiová, rozená de Salis Salla

Rod Cavrianiů pochází z pozdějšího Mantovského vévodstvíLombardii a objevuje se od 12. století. Původní název rodu zněl Capriani, který je zřejmě odvozen od obce Cavriany, místa původu rodu.

Conradinus byl roku 1359 Karlem IV. povýšen na svobodného pána. O sto let později v roce 1452 byl císařem Bedřichem III. do stavu svobodných pánů povýšen také jistý Jan (Giovanni) Cavriani. Za panování dynsatie Gonzagů dosáhl rod Cavrianiů významného postavení. Galeazzo Cavriani (1444–1466) byl jedním z mantovských biskupů.

Bedřich (Frederico) (* 1518 v Mantově-1. října 1566), syn Jana (Giovanni) (*1477 - 11. července 1552) a Konstancie (Costanza) de Salis Salla, se v roce 1548 stal císařským místrodržitelemPiombinském knížectví, a císař Ferdinand I. potvrdil panský stav pro jeho rod a polepšil rodový erb o dvojhlavého císařského orla. Byl ženatý od roku 1561 s Cornelií Copiniovou (22. května 1540 - 19. května 1579).[1]

Česká větev

Průčelí pražského Caretto-Millesimovského, původně Cavrianiovského paláce.

Kryštof hrabě z Cavriani, svobodný pán na Unterwaltersdorfu (1. dubna 1715 na zámku Pragstein - 4.9.1783 v Kostelci nad Orlicí čp. 1), majitel panství Kostelec nad Orlicí, nejmladší syn Leopolda Karla, byl c. k. komorníkem, a následně skutečným tajným radou, a v letech 1764 až 1779 vrchním zemským sudímDolních Rakousích. V roce 1744 se oženil s Marií Alžbětou hraběnkou Jarubovou z Hustrčan (13. listopadu 1717–1781), která jako manželské věno přinesla panství Přestavlky v Čechách.

V Čechách a na Moravě vlastnil později rod Cavrianiů také panství Veselá u Častrova, Kostelec nad Orlicí a Přestavlky, dále Letohrad, Osvračín a ves Kavriánov, pojmenovanou po moravském guberniálním radovi. V Praze rod vlastnil barokní palácCeletné ulici č. 597/13. Na budově je umístěna pamětní deska s nápisem:

CARETTO-MILLESIMOVSKÝ PALÁC
DO DNEŠNÍ BAROKNÍ PODOBY PŘESTAVĚN R. 1750 S POUŽITÍM GOTICKÝCH DOMŮ PRO RODINU CAVRIANIŮ. V ZÁPADNÍ ČÁSTI DOCHOVÁNO ROMÁNSKÉ JÁDRO DVORCE. V 19. STOLETÍ BYLO V TOMTO PALÁCI ŠLECHTICKÉ KASINO

Příslušníci hraběcího rodu Cavrianiů poté sloužili i ve vysokých vojenských a správních funkcích. Od založení panské sněmovna, horní komory rakouské říšské rady v roce 1861, získali Cavrianiové jako zástupci jednoho ze tří markraběcích rodů, dědičné křeslo.

Osobnosti rodu

Kryštof Cavriani se svým synem Františkem
  • Jan Alois hrabě z Cavriani († 1693), nejmladší syn Bedřicha (1597–1662), byl císařský komoří, 27. dubna 1692 povýšen na generála-polního vachmistra, majitel jízdního pluku.[2] Podle Wissgrilla měl být povýšen dokonce do hodnosti generálplukovníka-polního maršála.
  • František Karel hrabě z Cavriani (1707–1788) byl císařský komoří, 29. července 1745 povýšen na generála-polního vachmistra, 18. ledna 1758 se stal polním maršálem-poručíkem a roku 1766 odešel na odpočinek.[2] Byl dočasně též ředitelem c.k. vojenské akademie.
  • Ludvík hrabě z Cavriani (1739–1799), svobodný pán z Unterwaltersdorfu, mj. moravský místodržitel a moravský zemský hejtman, poté nejvyšší purkrabí a místodržitel Českého království.
  • Karel hrabě z Cavriani (8. července 1803 v Seibersdorfu - 23. července 1870 tamtéž), vnuk Leopolda Karla, od 27. ledna 1849 generálmajorem, 13. ledna 1852 povýšen na polního maršála-poručíka 11. dragounského pluku. 22. listopadu 1855 odešel na odpočinek.[3] 24. května 1837 se ve Vídni oženil s Terézií Rózou princeznou Esterházyovou z Galanty (12. července 1815 ve Vídni - 28. února 1894 tamtéž), dámou Řádu hvězdového kříže, a v témže roce se stal majitelem dědičných panství Unterwaltersdorf a Schöngrabern po svém otci, Maxmiliánovi hraběti z Cavriani (1773–1837). Se svou manželkou měl sedm dětí. Po zrušením panství v roce 1848 přišel rod Cavriani také o majetky Unterwaltersdorf a Schöngrabern.[4]

Odkazy

Reference

  1. Prof. Dr. Ernst Heinrich Kneschke: Deutsche Grafenhäuser der Gegenwart: in heraldischer, historischer und genealogischer Beziehung. 1. Band, A-K, Verlag T. O. Weigel, Leipzig 1852, S. 152 f.
  2. a b Antonio Schmidt-Brentano: Kaiserliche und c.k. Generale (1618–1815), Österreichisches Staatsarchiv/A. Schmidt-Brentano 2006, S. 19
  3. Antonio Schmidt-Brentano: Die c.k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Österreichisches Staatsarchiv, 1907, S. 26
  4. agso.uni-graz.at. agso.uni-graz.at [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ritratto di Costanza Cavrian.jpg
Ritratto di Costanza Cavriani
Celetná palác Caretto-Millesimo erb 1.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Millesimovský palác, Celetná
Cavriani.jpg
Autor: Tomas.urban, Licence: CC BY 3.0
Znak rodu Cavriani
Christoph Cavriani Litho.jpg
Christoph Graf Cavriani (1780-1857) mit seinem Sohn Franz (1825-1866).