Cchaj Čchang

Cchaj Čchang
Narození	14. května 1900 Shuangfeng County
Úmrtí	11. září 1990 (ve věku 90 let) Peking
Místo pohřbení	Papaošanský revoluční hřbitov
Alma mater	Komunistická univerzita pracujících východu Shuangfeng County No. 1 High School
Povolání	politička a školní učitelka
Politická strana	Komunistická strana Číny
Choť	Li Fu-čchun
Rodiče	Ge Jianhao
Příbuzní	Cchaj Che-sen (sourozenec) Siang Ťing-jü (bratrova manželka)
Funkce	poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cchaj Čchang (čínsky pchin-jinem Cài Chàng, znaky zjednodušené 蔡畅, tradiční 蔡暢; 14. května 1900 – 11. září 1990) byla čínská komunistická politička, předsedkyně Všečínského svazu žen (1949–1978) a místopředsedkyně stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, 1975–1980), dlouholetá členka ústředního výboru Komunistické strany Číny (1945–1982).

Cchaj Čchang se narodila 14. května 1900 v okrese Siang-jang v centrální části provincie Chu-nan. Navštěvoval místní dívčí základní školu, odmítla manželství domluvené jí otcem a odešla na dívčí střední školu v Čchang-ša. Po jejím absolvování roku 1916 vyučovala na základní škole.^[1] V zimě 1917–1918 se stala jednou z prvních žen, které se připojily k Nové lidové studijní společnosti Mao Ce-tunga a Cchaj Che-sena, jejího bratra. Koncem roku 1919 odjela s matkou, Cchaj Che-senem a jeho budoucí ženou Siang Ťing-jü do Francie kde studovala anarchismus, marxismus a leninismus spolu s dalšími čínskými socialistickými feministkami, částečně pracovala v továrně. Roku 1922 vstoupila do Socialistického svazu mládeže Číny a vdala se za Li Fu-čchuna, později jednoho z vůdců Komunistické strany Číny. Do Komunistické strany Číny vstoupila roku 1923. Začátkem roku 1924 se jí narodila dcera, její jediné dítě. Dceru předala do opatrování své matce a odjela s manželem do Moskvy, kde studovali na Komunistické univerzitě pracujících Východu. Na podzim 1924 se manželé vrátili do Číny.^[1]

V Číně se v Kantonu neprodleně zapojila do politické práce, působila v ženském výboru tamní provinční organizace KS Číny a v ženském oddělení Kuomintangu, přičemž se soustředila na zlepšování pracovních podmínek žen a jejich zrovnoprávnění s muži.^[1] S úspěchem Severního pochodu se s manželem přesunuli do Nan-čchangu v provincii Ťiang-si, kde řídila ženské byro provinčního výboru KS Číny a oddělení propagandy provinční organizace Kuomintangu. Po rozpadu aliance komunistů s Kuomintangem působila v ilegalitě jako komunistická aktivistka ve Wu-chanu, Šanghaji a Hongkongu, v létě 1928 se účastnila VI. sjezdu KS Číny v Moskvě.^[1] Koncem roku 1931 byla přeložena do centrální sovětské oblasti v Ťiang-si, kde vyučovala sociální historii ve škole Rudé armády, vedla ženské (a přechodně i organizační) oddělení provinčního výboru KS Číny. Zúčastnila se Dlouhého pochodu. Poté v komunisty ovládaných regionech severozápadní Číny vedla ženské hnutí, stála v čele ženského oddělení ústředního výboru. V letech 1938–1940 byla na studijním a léčebném pobytu v Moskvě.^[1]

Roku 1945 byla na VII. sjezdu KS Číny zvolena členkou ústředního výboru (znovuzvolena na následujících sjezdech v letech 1956, 1969, 1973 a 1977, v ústředním výboru zůstala do roku 1982) a stanula v čele přípravného výboru Všečínského svazu žen^[1]. Organizovala hnutí žen na osvobozených územích, roku 1949 byla na I. sjezdu svazu žen zvolena jeho předsedkyní (znovuzvolena na následujících sjezdech roku 1953 a 1957, předsedkyní zůstala do IV. sjezdu roku 1978). Po roce 1949 zaujímala vysoké prestižní posty v orgánech Čínské lidové republiky, v letech 1949–1954 byla jedinou ženou v ústřední lidové vládě Čínské lidové republiky, roku 1949 se účastnila jednání Čínského lidového politického poradního shromáždění, v letech 1949–1957 řídila ženské oddělení Všečínské federace odborů, byla členkou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1954–1980) a v letech 1975–1980 i jeho místopředsedkyní.^[1]

V 50. letech byla aktivní a viditelná v ženském hnutí v Číně i na mezinárodní scéně, v 60. letech se stáhla z veřejných akcí. Koncem 70. let byla opět uznána a oslavována jako vzorová revolucionářka.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cchaj Čchang na Wikimedia Commons