Cechy v Třebíči

Budova staré továrny Budischowského, tj. cechu výrobců obuvi

Cechy v Třebíči je článek, který pojednává o cechovních podmínkách v Třebíči, největšími cechy byly cech koželužnický a soukenický, z těchto cechů se vyvinuly i největší třebíčské společnosti jako byly Budischowsky & Söhne, Carl Budischowsky & Söhne, Subakova koželužna a Fundulusova fabrika.

1. Pečeť městská z r. 1867, 4. Pečeť městská z r. 1571, 2. Pečeť cechu bednářského, 3. cechu ševcovského, 5. cechu krejčovského, 6. cechu jirchářského (všechny 4 z novější doby)

Historie

Již v 17. století se v Třebíči silně rozvíjely cechy, v přehledu cechů z roku 1763 se již začíná projevovat větší počet zástupců soukenického cechu, bylo rozhodnuto, že Karel Josef z Valdštejna založí manufakturní výrobu.[1] K tomu nakonec nedošlo a místní soukeníci nedokázali konkurovat větším dílnám s manufakturním provozem v Brně, Liberci nebo Olomouci. V polovině 19. století již bylo v Třebíči několik větších dílen koželužnického cechu, byly to dílny Karla Budischowského, jeho bratra Františka Budischowského, dílna Martina Hasska a Subakova továrna, tyto měly podle srovnání Jindřicha Chylíka v roce 1841 vyrábět dohromady 90 000 kůží ročně, brněnská největší továrna, továrna Karla Ignáce Lettmayera, v tomto srovnání má za rok v tuto dobu vyrobit 12 000 kůží za rok.[1] V roce 1906 prosperovala i obuvnická továrna Cinkajzlova (v matrikách se uvádí i Zinkeiselova).[2]

V dokumentech třebíčského soukenického cechu se zjevuje jedno z nejstarších vyobrazení tzv. smajlíka.[3]

Společenstva a spolky

Společenstvo hostinských a výčepníků soudního okresu třebíčského

Společenstvo bylo založeno živnostníky hostinskými v Třebíči, prvním předsedou byl Václav Weigner. Založeno bylo 3. května 1895. Členy byly majitelé hostinců, kaváren a hotelů (např. U tří knížat na Karlově náměstí, Hotel Podlipný u vlakové zastávky. Společenstvo se mimo jiné zabývalo založením a spravováním fondu pro zestárlé a zchudlé členy či regulováním prodejů. Bylo uvedeno, že po roce 1926 byla živnost v krizi. Členů k roku 1935 mělo být 156, z toho 60 v Třebíči.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b CHYLÍK, Jindřich. Vývoj moravského koželužství do poloviny XIX. století. 1. vyd. Třebíč: Technická hlídka koželužská 23, 1949. S. 278. 
  2. ↑ Mikrofilm 10960, MZA
  3. ↑ JAKUBCOVÁ, Hana; BÁRTA, Jiří. Náš smajlík je starší. Archiváři rozjeli hitparádu emotikonů. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-03-18 [cit. 2017-03-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ Městská rada v Třebíči. Třebíč: Město a okres. Brno: Národohospodářská propagace ČR, 1935. 131 s. Kapitola Společenstvo hostinských a výčepníků soudního okresu třebíčského, s. 122. 

Literatura

  • FIŠER, Rudolf; NOVÁČKOVÁ, Eva; UHLÍŘ, Jiří. Třebíč - Dějiny města. Ilustrace J. Kremláček, B. Kremláčková; fot. J. Šťáva. 1. vyd. Brno: Blok, 1978. 210 s., bibliografie. (česky) 

Média použitá na této stránce

Old photo of Budischowsky factory in Stařečka 87, Třebíč.jpg
Stará fotografie Budišovského továrny na Stařečce 87, Třebíč.
Obr. 30. 1. Pečeť městská z r. 1867. 4. Pečeť městská z r. 1571. 2. Pečeť cechu bednářského, 3. cechu ševcovského, 5. cechu krejčovského, 6. cechu jirchářského (všechny 4 z novéjši doby).jpg
Obr. 30. 1. Pečeť městská z r. 1867. 4. Pečeť městská z r. 1571. 2. Pečeť cechu bednářského, 3. cechu ševcovského, 5. cechu krejčovského, 6. cechu jirchářského (všechny 4 z novéjši doby).