Cecil Burney

Admirál Sir Cecil Burney
Velitel v Portsmouthu
Ve funkci:
1919 – 1921
PředchůdceSir Stanley Colville
NástupceSir Somerset Gough-Calthorpe
Druhý námořní lord
Ve funkci:
1916 – 1917
PředchůdceSir Somerset Gough-Calthorpe
NástupceSir Rosslyn Wemyss
Velitel 1. bitevní eskadry Grand Fleet
Ve funkci:
1914 – 1916
PředchůdceSir Lewis Bayly
NástupceSir Charles Madden
Vojenská služba
SlužbaVlajka Spojeného království Spojené království
SložkaVojenské loďstvo Royal Navy
Hodnostvelkoadmirál 1920, admirál 1916, viceadmirál 1912, kontradmirál 1907

Narození15. května 1858
Saint Saviour
Úmrtí5. června 1929 (ve věku 71 let)
Upham
Místo pohřbeníBrookwoodský hřbitov
Titulbaronet 1921
ChoťLucinda Marion Burnett (od 1884)
RodičeCharles Burney a Catherine Elizabeth Jones
DětiSybil Neville Rolfe
Dennistoun Burney
Violet Hazel Burney
PříbuzníHelen Aurea Neville-Rolfe[1] a Eustace Burney Neville-Rolfe[1] (vnoučata)
Profesenámořní důstojník
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
CommonsCecil Burney
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Cecil Burney, 1. baronet (anglicky Sir Cecil Burney, 1st Baronet of Preston Candover) (15. května 1858 Saint Saviour, Jersey, Anglie5. června 1929 Upham, Hampshire, Anglie) byl britský admirál. U Royal Navy sloužil od roku 1871, v mládí vynikl v koloniálních válkách a rychle postupoval v hodnostech. Za první světové války se jako velitel 1. bitevní eskadry Grand Fleet zúčastnil bitvy u Jutska (1916). Poté působil v Londýně jako náčelník námořního štábu (druhý námořní lord 1916–1917) a svou kariéru zakončil jako velitel přístavu Portsmouth (1919–1921). V roce 1920 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála.

Životopis

Portrét admirála Cecila Burneye z roku 1917

Pocházel z rodiny s tradiční službou u námořnictva, narodil se na ostrově Jersey jako jediný syn kapitána Charlese Burneye (1825–1887). Studoval na námořní akademii v Gosportu a jako kadet nastoupil v roce 1871 na výcvikovou loď HMS Britannia. Aktivní službu na moři zahájil jako praporčík v Tichém oceánu a v roce 1879 dosáhl hodnosti poručíka. Zúčastnil se války s Egyptem a poté bojoval v Súdánu proti Mahdího povstání. V roce 1884 se vrátil do Anglie a doplnil si vzdělání v oboru dělostřelectva. Jako dělostřelecký důstojník sloužil od roku 1887 v severní Americe a v roce 1892 byl přeložen do Lamanšského průlivu. V roce 1893 byl povýšen na komandéra, poté působil jako pedagog na výcvikových lodích a v roce 1896 dosáhl hodnosti kapitána. Jako velící důstojník sloužil u Mysu Dobré naděje a zúčastnil se búrské války, v letech 1906–1907 zastával funkci námořního pobočníka krále Eduarda VII.

V roce 1907 dosáhl hodnosti kontradmirála a byl přidělen k Home Fleet, poté se stal vrchním velitelem Atlantické flotily (1911–1913) a v roce 1912 byl povýšen na viceadmirála. Během druhé balkánské války operoval jako velitel mezinárodní flotily ve Středozemním moři a zajistil předání pevnosti Skadar nově vzniklému státu Albánie. Za zásluhy byl dekorován Řádem lázně a Řádem sv. Michala a sv. Jiří (1913).

První světová válka a závěr kariéry

Bitevní loď HMS Marlborough, vlajková loď viceadmirála Burneye v bitvě u Jutska

Na začátku první světové války převzal velení 1. bitevní eskadry a byl přičleněn k loďstvu Grand Fleet. Se svou vlajkovou lodí HMS Marlborough se zúčastnil bitvy u Jutska (1916). Následně byl povýšen na admirála a obdržel velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří (1916). V listopadu 1916 byl jmenován druhým námořním lordem, tj. náčelníkem námořního štábu. Z této funkce byl odvolán na nátlak ministra námořnictva Erica Geddese, který prosazoval někoho mladšího. Burney pak v letech 1917–1919 zastával méně významnou funkci velitele u pobřeží Skotska (Commander-in-Chief, Coast of Scotland). Ještě během první světové války obdržel řadu zahraničních vyznamenání, byl velkodůstojníkem francouzské Čestné legie (1916) a francouzského Válečného kříže (1920), nositelem ruského Řádu sv. Vladimíra (1917), italského Řádu sv. Mořice a Lazara (1917), japonského Řádu vycházejícího slunce (1917) a belgického Leopoldova řádu (1918).

V letech 1919–1920 byl vrchním velitelem v Portsmouthu a svou vlajku tehdy vztyčil na slavné lodi HMS Victory. V roce 1920 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet). V roce 1921 získal šlechtický titul baroneta a stal se nositelem velkokříže Řádu lázně (1922). Formálně byl penzionován v roce 1925 a zemřel o tři roky později.

Se svou manželkou Lucindou Burnett (1860–1944) měl dvě děti. Dědicem titulu baroneta byl syn Denniston Burney (1888–1968), který proslul jako vynálezce a letecký inženýr, v letech 1922–1929 byl také poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu.

Odkazy

Reference

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura

  • HEATHCOTE, Tony: The British Admirals of the Fleet 1734–1795. A Biographical Dictionary; Londýn, 2002; 320 s. ISBN 0-85052-835-6 dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vice Admiral Cecil Burney (7307714298).jpg
Vice Admiral Cecil Burney was Deputy Commander in Chief of the Grand Fleet and the Flag Officer Commanding the First Battle Squadron at the Battle of Jutland, 31 May 1916.
Admiral Sir Cecil Burney Gcmg Kcb- 1917 Art.IWMART1724.jpg
Admiral Sir Cecil Burney Gcmg Kcb- 1917
image: a three quarter length portrait of Admiral Sir Cecil Burney in uniform, sitting on a chair with his legs crossed and his hands in his lap.