Celerina/Schlarigna

Celerina/Schlarigna
Pohled na obec v zimě
znak
Poloha
Souřadnice	46°30′43″ s. š., 9°51′36″ v. d.
Nadmořská výška	1714 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Kanton	Graubünden
Okres	Maloja
Celerina Celerina, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	24,02 km²
Počet obyvatel	1 502 (2018)[1]
Hustota zalidnění	62,5 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.gemeinde-celerina.ch
PSČ	7505
Označení vozidel	GR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Celerina/Schlarigna (německy a italsky Celerina, rétorománsky Schlarigna) je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Maloja. Nachází se v údolí Engadin, asi 3 kilometry severovýchodně od Svatého Mořice v nadmořské výšce 1714 metrů. Žije zde přibližně 1 500^[1] obyvatel.

Celerina se nachází v Horním Engadinu (Oberengadin). Sousedními obcemi jsou Svatý Mořic na jihozápadě, Samedan na severovýchodě a Pontresina na jihovýchodě. Díky k tomu, že je údolí u Celeriny otevřené do tří světových stran a výrazně rozšířené, Celerina má více hodin slunečního svitu než okolní vesnice. Celerina se proslavila především bobovou dráhou a blízkostí letoviska Svatý Mořic. Na území Celeriny se nachází náhorní plošina Las Trais Fluors.

V roce 1895 byl na území obce nalezen hrot kopí z doby železné. Východně od Punt Muragl byly objeveny pozůstatky hradu Chastlatsch. První dokument z roku 1320 se zabývá povodněmi na potoce Flaz.^[2] Románská věž kostela Santa Maria in Crasta byla postavena ve 14. století. V roce 1478 byl nad kaplí v údolí Innu, pocházející z roku 1000, postaven bývalý farní jednolodní kostel San Gian s malovaným dřevěným stropem a významnými freskami. Celerina byla v roce 1577 poslední obcí Horního Engadinu, kde byla zavedena reformace. Požár vesnice v roce 1631 zničil 43 domů. V roce 1669 byl v barokním stylu postaven velký chrám Bel Taimpel (německy Schöner Tempel). V roce 1631 zničil požár vesnice 43 domů. V roce 1682 zasáhl velkou kostelní věž kostela San Gian blesk, její špička včetně střechy vyhořela a nebyla obnovena. U mostu přes Inn stál ještě kolem roku 1800 kostel Nejsvětější Trojice z roku 1000.^[2]

Od roku 1860 se začal rozvíjet cestovní ruch a byly postaveny první hotely. V roce 1903 byla na pozemku Celeriny postavena cílová stanice bobové a skeletonové dráhy ve Svatém Mořici, která byla otevřena 1. ledna 1904. V letech 1891 až 1968 byl v Celerině nejvýše položený pivovar v Evropě. Roku 1903 byla do obce přivedena železnice – světoznámá Albulská dráha, o rok později prodloužená až do Svatého Mořice. Ve 20. století byly potoky Flaz a Schlattain přehrazeny, aby se zabránilo opakovaným záplavám a z nich plynoucím škodám. Katolický kostel sv. Antonína byl postaven až v roce 1939. Od roku 1958 umožňuje lanovka na Saluver přístup do lyžařské oblasti. Od té doby zde vznikla řada rekreačních domů, v důsledku čehož se zvýšil počet italsky a německy mluvících přistěhovalců a snížil počet místních obyvatel rétorománského původu.^[2]

Jak i název obce napovídá, Celerina/Schlarigna je jednou z jazykově smíšených obcí kantonu Graubünden. Až do začátku turistického ruchu mluvili všichni obyvatelé jazykem putér, hornoengadinským dialektem rétorománštiny. Zatímco v roce 1860 uvedlo 96 % a v roce 1880 76,9 % obyvatel rétorománštinu jako svůj mateřský jazyk, v roce 1900 tento podíl klesl na 68 % a v roce 1941 na 50 %. Úpadek pokračoval i po druhé světové válce. Nicméně v roce 1990 se ještě 41 % obyvatel rétorománsky dokázalo dorozumět a v roce 2000 podíl těchto obyvatel činil stále 35 %. Jediným úředním jazykem obce je však němčina. Vývoj v posledních desetiletích ukazuje následující tabulka:

Z 1 353 obyvatel na konci roku 2005 bylo 950 (71 %) švýcarských státních příslušníků.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Celerina/Schlarigna na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Celerina/Schlarigna na Wikimedia Commons
• (německy) [1] – oficiální stránky