Cementárna Maloměřice

Cementárna Maloměřice se nacházela v Brně-Maloměřicích, na jižním okraji Moravského krasu a byla součástí společnosti Českomoravský cement, a.s. Do roku 1998 byla Maloměřická cementárna součástí akciové společnosti Cementárny a vápenky Mokrá.^[1]

V roce 1906 dala obec Maloměřice do nájmu pozemky firmě Leo Czech a spol, která zahájila v roce 1907 výstavbu cementárny a v roce 1908 byl zahájen provoz. Projekt a výstavbu provedla dánská firma F. L. Smidth & Co., Kodaň. Výroba slínku činila až 100 tun denně s 150 dělníky. Pohon strojů zabezpečoval dvouválcový parní stroj s výkonem 1000 HP. V roce 1911 byla cementárna modernizována a rozšířená o dvě rotační pece, kolové mlýny drtič vápence a pro uskladnění cementu postaveno pět železobetonových sil. Výroba se zvýšila na 320 tun vypáleného slínku denně při 320 zaměstnancích (z toho 110 pracovalo v lomu). V roce 1928 byla zahájená výstavba dalších 24 železobetonových sil na 430 tun (každé) cementu a postavena balírna cementu firmou Bates Wien. V roce 1925 byla zahájená výstavba páté rotační pece, tří kotlů na odpadní teplo s odprašovacím zařízením firmy Oski, nového komína (75 m vysoký) a strojovny pro parní turbíny. V roce 1929 byla uvedena do provozu šestá rotační pec.^[2] Výrobu cementu zajišťovalo na 450 dělníků a 50 techniků.^[3]

V roce 1939 byla firma zrušena, majetek zkonfiskován a uvalena nucená zpráva německými okupačními úřady. V roce 1941 byla zřízená nová firma Zement und Kalkwerke Malmeritz, A. G.., Brünn - Malmeritz. Německá firma závod začala rozšiřovat. V roce 1945 po ukončení druhé světové války byla ustanovena národní rada a dne 1. ledna 1946 vytvořen národní podnik Moravskoslezské cementárny a vápenice. Dne 9. července 1949 byl zřízen národní podnik Maloměřická cementárna a vápenice se sídlem v Brně - Maloměřicích, který zahrnoval mimo jiné vápenky a vápenice v okolí Brna. V roce 1958 pro výpal slínku na všech pecích byl používán zemní plyn. Národní podnik Maloměřická cementárna a vápenice byl zrušen 31. prosince 1978. dnem 1. ledna 1980 vznikl koncernový podnik Cementárny a vápenky Mokrá, který se stal v lednu 1990 státním podnikem. Dne 1. ledna 1991 byl státní podnik přeměněn na akciovou společnost a dnem 19. prosince 1991 privatizován s majoritním podílem belgické společnosti CBR^{[p. 1]}.^[4] V roce 1990 byla zahájená demolice expedice cementu a další objektů závodu. V roce 1998 Cement Bohemia Praha, a.s. se sloučila se společností Cementárny a vápenky Mokrá, a.s. a vytvořily nový podnik Českomoravský cement, a.s.^[5] Ke dni 31. prosince 1998 byla výroba cementu v maloměřické cementárně zastavena.^[6]

Ze stanice Brno-Obřany byla zavedena vlečka do cementárny Maloměřice. K rozvozu vagónů byla používána parní lokomotiva a k posunu jednotlivého vagonu k vykládce nebo nakládce spilové zařízení a posuvna vagonů.^[3] V současné době obsluhuje teplárnu v Brně-Maloměřicích. Provoz vlečky je řízen ze stanice Brno-Maloměřice.^[7]

Vápenec pro výrobu cementu byl zabezpečován z lomu Džungle, nacházel se na západní straně Hádů. Pro jeho přepravu byla postavena lanová dráha. Vápenec byl těžen ručně asi devadesáti dělníky, od roku 1911 byly zavedeny pneumatické vrtačky. V roce 1928 byla v lomu postavena drtírna dodána firmou První brněnská strojírna. V roce 1929 byla zrušena lanová dráha. V roce 1966 byla v lomu postavena nová drtírna a v roce 1984 byla modernizována. V roce 1996 byl lom uzavřen a provedena rekultivace. Je zde provozováno Lamacentrum Hády, kde funguje ekocentrum a infocentrum ČSOP a minizoo s chovem lam alpak, ovcí a zakrslých koz.

byl otevřen v roce 1925, těžba byla prováděna pneumatickými kladivy firmy Vítkovice. Doprava vápence byla zabezpečena úzkokolejnou dráhou. Mezi lomy Džungle a Růženín byly proraženy dva tunely.

V blízkosti Velké Klajdovky po ukončení druhé světové války byl otevřen lom pro těžbu vysokoprocentního vápence. Surovina byla dovážená do Růženína lomu auty k dalšímu zpracování. Z důvodů vysokých nákladů na dopravu byl lom uzavřen a těžba převedena do Lesního lomu.

Lesní lom v Líšni zabezpečoval vysokokvalitní vápenec. Jeho dopravu zabezpečovala lanovka firmy Bleichert Trasportanlagen Leipzig o výkonu 100 tun za hodinu, postavena v roce 1947. V roce 1966 byly stará lanová dráha nahrazena novou o výkonu 150 tun za hodinu dodanou firmou Transporta Chrudim. v roce1970 byl uveden do provozu rozrývač Caterpillar a nakladač téže firmy. V roce 1984 Byla lanová dráha zrušena. Těžený vápenec byl na lom Džungle dopravován velkotonážními auty.

V lomech byla k dopravě vápence od stěn k drtičům zajišťována úzkokolejnými dráhami, nakládání bylo prováděno elektrickými rypadly. V šedesátých letech 20. století byla kolejová doprava nahrazena automobilovou. Byly používána automobily Tatra, Belaz 540, dumpery atd.

• Výroba vápna s vápenkou Mokrá byla prodána společnosti Carmeuse Czech Republic, s.r.o. v roce 2003.^[4]
• Název Cementárna Maloměřice s. r. o. používá od roku 2010^[8] podnik zabývající se pronájmem a prodejem administrativních, obchodních, skladovacích, nebytových a průmyslových prostor, parkovacích míst, garáží, kanceláří, skladů a pozemků.^[9]

• Českomoravský cement
• HeidelbergCement
• Cementárna Mokrá

• 40 let závodu Mokrá 1968 – 2008 Archivováno 5. 5. 2016 na Wayback Machine.
• Almanach 60 let výroby cementu v Maloměřících, 1967.
• Láník, J. – Cikrt, M., 2001: Dvě tisíciletí vápenictví a cementárenství v českých zemích. Svaz výrobců cementu a vápna Čech, Moravy a Slezska, Praha.
• StramZpravodaj-03-2008 [cit. 2015-09-21]. kapitola: Dvě tisíciletí vápenictví a cementárenství v českých zemích. S.16–26. Dostupné online
• ČERNÝ, Adam. Údržba mlecí linky v cementárenském podniku. BRNO 2015. Dostupné online.