Centrolepidaceae
Centrolepidaceae | |
---|---|
Centrolepis - ilustrace | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
Řád | lipnicotvaré (Poales) |
Čeleď | lanovcovité (Restionaceae) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cetrolepidaceae je bývalá čeleď jednoděložných rostlin z řádu lipnicotvaré (Poales). Některé starší taxonomické systémy ji řadily do řádu Restionales nebo Centrolepidales. V systému APG IV byla vřazena do čeledi lanovcovité.
Popis
Jsou to jednoleté nebo vytrvalé trsnaté byliny, trávovitého či mechovitého vzhledu. Listy jsou jednoduché, střídavé, někdy v přízemní růžici, přisedlé, s listovými pochvami. Čepel je štětinovitá až čárkovitá, celokrajná, se souběžnou žilnatinou. Jsou to jednodomé rostliny s oboupohlavnými nebo někdy i jednopohlavnými květy. Květy uspořádány v květenstvích, jakýchsi kláscích, někdy interpretováno jako nepravý květ (pseudanthium), jsou hodně redukované (hlávkovitý shluk květů redukovaných na tyčinku a pestík). Celý shluk je podepřen 2 nebo více listeny podobnými plevě, okvětí zcela chybí. Tyčinka je jen 1. Gyneceum se skládá z 1 plodolistu, je monomerické, semeník je svrchní. Plodem je drobný měchýřek podobný tobolce, jsou v plodenství.[1][2]
Rozšíření ve světě
Je známo 3-5 rodů a asi 35 druhů, které jsou přirozeně rozšířeny v jihovýchodní Asii, v Austrálii, na Novém Zélandu a na jihu Jižní Ameriky.[1]
Přehled rodů
Aphelia, Brizula, Centrolepis, Gaimardia
Reference
- ↑ a b http://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/
- ↑ Archivovaná kopie. delta-intkey.com [online]. [cit. 2009-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-03.
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Illustration of Centrolepis cuspidigera and Centrolepis amula and a page from Volume X of Transactions of the Linnean Society of London, published in 1811.