Ceny Benois de la danse

Ceny Benois de la danse (též rusky jako Приз Бенуа де ла Данс) jsou mezinárodní výroční ceny, které uděluje nekomerční centrum Benois se sídlem v Moskvě baletním umělcům, zejména choreografům a tanečníkům a tanečnicím.

Historie a současnost

Ceny Benois de la danse byly založeny v roce 1991 v Moskvě na zasedání Mezinárodní taneční asociace (nyní Mezinárodní taneční unie).^[1] Vzorem byly americké filmové ceny Oscar,^[2] také proto bývají označovány za Baletní Oskary.

V porotě cen usedají významní světoví choreografové, v jejím čele je tradičně Jurij Grigorovič. Porotci jednotlivě nominují kandidáty na ceny, společně pak vybírají laureáty.^[3]

Od roku 2004 se ceny předávají na galakoncertech ve Velkém divadle, na nichž vystupují významní tanečníci^[1] včetně laureátů ceny a tanečníků nominovaných v příslušném roce. V roce 2009 se moskevský galakoncert nekonal z důvodu finančních potíží organizátorů.^[4] Proběhl ale galaprogram v italské Vicenze.^[5]

V roce 2020 byly festival a předávání cen přeloženy na rok 2021 kvůli komplikacím spojeným s pandemií koronaviru.

Název a trofej

Cena dostala své jméno podle ruského uměleckého kritika a výtvarníka Alexandra Benoise, člena rozsáhlé rodiny Benois, patřící k ruské inteligenci přelomu 19. a 20. století, jenž mimo jiné v první polovině 20. století významně ovlivnil tzv. Ruské sezóny v Paříži včetně vystoupení Ruského baletu Sergeje Ďagileva, pro něž tvořil i návrhy scén.

Cenou je soška představující dvě proti sobě stojící postavy s rozpřaženýma rukama, jako kdyby si chtěly padnout do náruče. Autorem sochy je Igor Ustinov, Benoisův potomek.

Laureáti

Za celoživotní přínos

Tato cena nese oficiální název Za život v umění (rusky За жизнь в искусстве).

• 2000 – Alicia Alonsová
• 2002 – Jürgen Rose, William Forsythe, Rudy van Dantzig
• 2003 – Marina Semjonovová, Maurice Béjart, Michail Baryšnikov
• 2005 – Hans van Manen, Trisha Brownová
• 2006 – Mats Ek
• 2007 – Laurent Hilaire
• 2008 – Fernando Alonso
• 2011 – Toer van Schayk
• 2012 – Pierre Lacotte
• 2013 – John Neumeier
• 2014 – Brigitte Lefevreová
• 2017 – Marcia Haydéeová
• 2018 – Natalija Makarovová^[6]
• 2019 – Jiří Kylián
• 2021 – Anthony Dowell^[7]

Choreograf

(c) Thomas Peter Schulz, CC BY-SA 3.0

• 1992 – John Neumeier: Windows on Mozart (Hamburský balet)
• 1993 – Jiří Kylián: As if never been (NDT)
• 1994 – Roland Petit: Otto Dix (Státní opera Berlín)
• 1995 – Angelin Preljocaj: Le Parc (Pařížská opera)
• 1996 – Valentin Jelizarjev: Rogneda (Běloruské národní velké divadlo)
• 1997 – neudělena
• 1998 – Davide Bombana: Ein Traumspiel (Prinzregententheater Mnichov) a Carolyn Carlsonová: Signes (Pařížská opera)
• 1999 – Jiří Kylián: One of a Kind (NDT)
• 2000 – Nacho Duato
• 2002 – neudělena
• 2003 – David Dawson: The Grey Area (Nizozemský národní balet) a Edouard Lock: AndreAuria (Pařížská opera)
• 2004 – Paul Lightfoot a Sol Leon: Signing Off (NDT)
• 2005 – Alexej Ratmanskij: Anna Karenina (Dánský královský balet)
• 2006 – Boris Ejfman: Anna Karenina (Balet Borise Ejfmana Petrohrad)
• 2007 – Martin Schläpfer: String Quartet (Mainz Ballett)
• 2008 – Jean-Christophe Maillot: Faust (Balet Monte Carlo)
• 2009 – Eduardo Lao: Tres (Ballet Comunidad de Madrid) a Wayne McGregor: Infra (Královský balet Londýn)
• 2010 – neudělena
• 2011 – Sidi Larbi Cherkaoui a Damien Jalet: Babylon a Jorma Elo: Sen noci svatojánské (Vídeňská státní opera) a Slice to Sharp (Moskevské hudební divadlo Stanislavského a Němiroviče-Dančenka)
• 2012 – Lar Lubovitch: Crisis Variations (Lubovitch Dance Company of New York)
• 2013 – Hans van Manen: Variace pro dva páry (Nizozemský národní balet) a Christopher Wheeldon: Popelka (Nizozemský národní balet)
• 2014 – Alexej Ratmanskij: Trilogie na hudbu Dmitrije Šostakoviče (Devátá symfonie, První klavírní koncert a Komorní symfonie) a Bouře (Americké baletní divadlo)
• 2015 – Christopher Wheeldon: Zimní pohádka (Královský balet Londýn)
• 2016 – Jurij Posochov: Hrdina naší doby (Velké divadlo v Moskvě), Johan Inger: One On One (NDT)
• 2017 – Crystal Piteová: The Season's Canon (Pařížská opera)
• 2018 – Jurij Posochov: Nurejev (Velké divadlo v Moskvě) a Deborah Colkerová: Pes bez peří (Deborah Colker Company)^[6]
• 2019 – Christian Spuck: Zimní cesta (Curyšský balet) a Fredrik Benke Rydman: Duet s industriálním robotem (Stockholmské městské divadlo)
• 2021 – Jurij Posochov: Anna Karenina (Joffrey Ballet Chicago)^[7]

Tanečník

• 1992 – Alexander Koelpin, Julio Bocca
• 1993 – Andrej Uvarov
• 1994 – Sergej Filin
• 1995 – Nicolas Le Riche
• 1996 – Irek Muchamedov, Vladimir Děrevjanko
• 1997 – Gregor Seyffert, Faruch Ruzimatov
• 1998 – Manuel Legris, Vladimir Malachov
• 1999 – Nikolaj Ciskaridze
• 2000 – Angel Corella, Jean-Guillaume Bart
• 2002 – Jiří Bubeníček, Jeffrey Gerodias
• 2003 – Lukáš Slavický
• 2004 – Lloyd Riggins, Laurent Hilaire
• 2005 – Mathieu Ganio
• 2006 – Di Wang, Leonid Sarafanov
• 2007 – Hervé Moreau
• 2008 – Carlos Acosta, Marcelo Gomes
• 2009 – Ivan Vasiljev, Joaquín de Luz
• 2010 – Thiago Bordin, David Hallberg
• 2011 – Rolando Sarabia, Semjon Čudin, Fernando Romero
• 2012 – Mathias Heymann, Carsten Jung
• 2013 – Alban Lendorf, Vadim Muntagirov
• 2014 – Herman Cornejo
• 2015 – Edward Watson
• 2016 – Kim Ki-min
• 2017 – Hugo Marchand, Děnis Rodkin
• 2018 – Isaac Hernández, Vladislav Lantratov
• 2019 – Vadim Muntagirov
• 2021 – Jesús Carmona^[7]

Olexandr Rjabko získal v roce 2016 zvláštní cenu za umění partnerství.

Tanečnice

(c) Kremlin.ru, CC BY 4.0

• 1992 – Naděžda Gračovová
• 1993 – Isabelle Guerinová
• 1994 – Sylvie Guillemová
• 1995 – Galina Stěpaněnková, Dominique Khalfouniová
• 1996 – Diana Višňovová
• 1997 – Uljana Lopatkinová
• 1998 – Marie Claude Pietragallová, Julija Machalinová
• 1999 – Sue Jin Kang, Elisabeth Platelová
• 2000 – Alessandra Ferriová, Julie Kentová
• 2002 – Aurélie Dupontová, Anastasja Volčkovová
• 2003 – Lucia Lacarrová
• 2004 – Alina Cojocaruová
• 2005 – Marie Agnes Guillotová, Světlana Zacharovová
• 2006 – Kim Joo-Won, Jekatěrina Kondaurovová
• 2007 – Agnés Letestuová, Světlana Lunkinová
• 2008 – Silvia Azzoni, Tamara Rojo
• 2009 – Kirsty Martinová, Natalja Osipovová
• 2010 – Helene Bouchetová
• 2011 – Bernice Coppietersová, Ču Jan
• 2012 – Alina Cojocaruová
• 2013 – Olga Smirnovová
• 2014 – Polina Semionovová, Mariko Kidová
• 2015 – Světlana Zacharovová
• 2016 – Alicia Amatriainová, Hannah O'Neillová
• 2017 – Ludmila Paglierová, Maria Riccettová
• 2018 – Pak Se-un^[6]
• 2019 – Ashley Bouderová, Elisa Carillová Cabrerová
• 2021 – Amandine Albissonová, Jekatěrina Krysanovová^[7]

Skladatel

• 1996 – George Kouroupos: Odyssea
• 2012 – Michel Legrand: Liliom
• 2015 – Joby Talbot: Zimní pohádka
• 2018 – Ilja Děmuckij: Nurejev^[6]
• 2021 – Thomas Adès: The Dante Project^[7]

Scénograf

• 1997 – Olivier Debre: Signes (Pařížská opera)
• 2000 – Jaffar el Halabi
• 2007 – Carlos Gallardo: The Tempest (Teatro San Martin Buenos Aires)
• 2015 – John Macfarlane: Kolibřík (San Francisco Ballet)
• 2016 – Ženg Tung-šeng: Císař Ju Li (Pekingská taneční akademie)
• 2018 – Kirill Serebrennikov: Nurejev (Velké divadlo)^[6]
• 2019 – John Macfarlane: Labutí jezero (Královský balet Londýn)
• 2021 – Tacita Deanová: The Dante Project (Královský balet Londýn)^[7]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Zpráva Baletního Oscara dostali Hallberg, Bordin a Bouchetová ve Wikizprávách
• Oficiální stránky (anglicky), (rusky)