Ceol
Ceol | |
---|---|
král Wessexu (král saského kmenového uskupení Gewisů) | |
Doba vlády | 592–597 |
Úplné jméno | Ceol Cuthing (též Ceola nebo Ceolric) |
Narození | 6. století |
Úmrtí | 597 |
Předchůdce | Ceawlin |
Nástupce | Ceolwulf |
Potomci | Cynegils (pokud nebyl synem jeho bratra Ceolwulfa |
Rod | Cerdikovci |
Otec | Cutha, syn krále Cynrika, zabit roku 584; nebo Cuthwulf, syn krále Cynrika, zemřel 571 |
Matka | neznámá Cuthova manželka |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ceol, též Ceola nebo Ceolric (narozen?, † 597), byl anglosaský král Wessexu z rodu Cerdikovců (asi v letech 591/592 až 597, anebo v letech 588 až 594).[pozn. 1][pozn. 2][1][2]
Život
Král Ceol měl pocházet z královského rodu Cerdikovců a je považován za syna prince Cuthy zabitého roku 584, anebo jeho bratra Cuthwulfa, který zemřel 571, a v obou případech tedy za vnuka krále Cynrika.[3] Vláda jeho strýce, krále Ceawlina, skončila zjevně nepokoji uvnitř královského rodu. Kolem roku 588[1]/591[pozn. 3] se Ceol dostal k moci a Ceawlin byl vyhnán po „velkém vraždění“ u Wôdnesbeorgu[pozn. 4] (nedaleko Wansdyke).[pozn. 5][4] Svým nástupem k moci tak Ceol upřel trůn pravoplatnému dědici, Ceawlinovu synu Cuthwinovi. Kolem roku 592/593 zemřel svržený král Ceawlin a jeho jinak neznámí pravděpodobní příbuzní Cwichelm a Crida.[5] Po Ceawlinově smrti přišli Gewisové o mocenskou převahu v jižní Anglii. Vliv získal král Kentu Æthelberht, který díky svému sňatku vstoupil ve spojenectví s Franskou říší, v té době nejmocnějším evropským státem.[6] O Ceolově pěti nebo šestileté vládě nejsou známy žádné bližší podrobnosti. Zemřel kolem roku 594/597. Jeho nástupcem se stal jeho bratr Ceolwulf (594/597–611)[7], neboť Ceolův syn Cynegils byl podle všeho příliš mladý, aby trůn zdědil. Proto trůn získal bratr zemřelého krále, jak bylo patrně mezi Sasy zvykem. Až po králi Ceolwulfovi následoval Ceolův syn Cynegils (611–642).[2]
Ceolovo jméno a původ
Jisté problémy působí Ceolovo jméno: obvykle je ztotožňován s Ceolrikem,[8] předchůdcem a bratrem[9] krále Ceolwulfa, a otcem Ceolwulfova nástupce, krále Cynegilse.[3] Král Ceolwulf však měl mít rovněž syna Cynegilse,[10] což vedlo středověké písaře k záměně Ceola a Ceolwulfa, jejichž domácké jméno mohlo znít stejně, a sice „Ceol“ nebo „Ceola“.[7]
V roce 1968 popsali britští historici R. P. Wright a profesor K. H. Jackson tzv. Wroxeterský kámen, nalezený o rok dříve, pocházející z pořímské doby (datován v rozmezí asi 460–475), s nápisem CUNORIX MACUS MAQVI COLINE, v překladu „Cunorix (‚Hound-king‘, tj. ‚král honicí pes‘) syn Maqui-Coline (‚Son-of-Holly‘, tj. ‚syn cesmíny‘)“. Obě tato jména, Cunorix i Maqui-Coline, jsou považována za irská osobní jména, přičemž Cunorix je ztotožňován s Cynrikem. Je možné, že Maqui Coline souvisí se Ceolem, což by naznačovalo, že patřil k rodině soupeřící s rodinou Ceawlinovou.[11] Pokud by nositel britonského jména Maqui Coline měl souviset se saským Ceolem, vrhalo by to na Ceolův germánský původ poněkud zpochybňující světlo.
Ceolská linie
Král Ceol byl zakladatelem linie uvnitř cerdikovské dynastie, která vládla Wessexu v letech 591–645, 648–674 a 676–685. Podle historiků k ní patří nejenom pokrevní příbuzní krále Ceola, a to králové Ceolwulf, Cynegils, Cenwalh a Centwine, ale i přivdaná královna Seaxburh, která krátce vládla samostatně po smrti svého manžela Cenwalha. Také mercijští králové, bratři Coenwulf a Ceolwulf I. jsou považováni za Ceolovy potomky, což znamená, že její příslušníci vládli nejméně tři století po smrti svého zakladatele, a možná déle (viz House of Wessex family tree).
Poznámky
- ↑ Pro toto období je termín Wessex ahistorický; ve skutečnosti byl králem saského kmenového uskupení Gewisů s titulem GEVVISSÆ CYNING, latinsky REX GEVVISSÆ, ze kterého se království Wessex vyvinulo.
- ↑ Data, osobní vazby a události z období raných králů Wessexu až po krále Ecgberhta jsou nejisté a mnohdy předmětem diskuze mezi historiky.
- ↑ Anglosaská kronika uvádí rok 591, kdy začal Ceol vládnout.
- ↑ Woden's Barrow je neolitická mohyla a místo je nyní zvané Adam's Grave (Adamův hrob), u Alton Priors v současném hrabství Wiltshire.
- ↑ Wansdyke, raně středověký obranný zemní val, se táhne jižně od Bristolu až k Marlborough v současném hrabství Wiltshire a míjí v nevelké vzdálenosti Bath. Byl pravděpodobně postaven v 5. nebo 6. století, možná králem Ceawlinem.
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ceol of Wessex na anglické Wikipedii a Ceol na německé Wikipedii.
- ↑ a b Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, ISBN 978-0-415-16639-3, s. 133.
- ↑ a b Simon Keynes: Kings of the West Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u.a. 2001, ISBN 978-0-631-22492-1, s. 511–514.
- ↑ a b zápis v Anglosaské kronice k roku 611
- ↑ Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain), Continuum, 1995, ISBN 978-0-7185-1856-1, s. 35.
- ↑ Barbara Yorke: Ceawlin[nedostupný zdroj] (nutná placená registrace). In: Oxford Dictionary of National Biography, Oxford University Press, 2004. obnovený 13. 11. 2011
- ↑ S. E. Kelly: Æthelberht; ve: Michael Lapidge et al (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u.a. 2001, ISBN 978-0-631-22492-1, s. 13
- ↑ a b Barbara Yorke: Ceol[nedostupný zdroj] (nutná placená registrace). In: Oxford Dictionary of National Biography, Oxford University Press, 2004. obnovený 13. 11. 2011
- ↑ zápis v Anglosaské kronice k roku 591
- ↑ zápis v Anglosaské kronice k roku 597
- ↑ zápis v Anglosaské kronice k roku 676
- ↑ Wright, R.P. and Jackson, K.H. (1968) 'A Late Inscription from Wroxeter', The Antiquaries Journal 48, part 2: s. 296–300.
Související články
Externí odkazy
- (španělsky) Genealogie anglických králů
- (anglicky) House of Wessex family tree
Král Wessexu | ||
---|---|---|
Předchůdce: Ceawlin | 592–597 Ceol | Nástupce: Ceolwulf |
Média použitá na této stránce
Map of England and Wales, showing Anglo-Saxon and Celtic kingdoms as of c. 600. Redrawn from a map in James Campbell, The Anglo-Saxons, Penguin Books, 1991.