Ceratopsidae

Jak číst taxoboxCeratopsidae
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 83 až 66 miliony let
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádCerapoda
Infrařádceratopsové (Ceratopsia)
NadčeleďCeratopsoidea
ČeleďCeratopsidae
Podčeledi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ceratopsidae („rohaté tváře“ z řeckého kerat- [keras] „roh“ + ops „tvář“, česky ale také „ceratopsidi“) byli početnou skupinou ptakopánvých rohatých dinosaurů, žijících v období svrchní křídy na území dnešních USA a Číny. Nejznámějším a zároveň jedním z největších zástupců je rod Triceratops.

Popis

Všichni ceratopsidi byli čtyřnozí býložravci s charakteristicky rohatými hlavami a výraznými krčními „límci“.[1] Měli mohutnou hlavu s dobře vyvinutými rohy a obvykle vážili několik tun. Jejich biodiverzita (druhová rozmanitost) byla velmi vysoká.[2] Stejně jako ostatní neptačí dinosauři vymřeli na konci křídy, zhruba před 66 miliony let. Významná ornamentace lebečních límců ceratopsidů plnila zřejmě účel signalizační, nikoliv ale rozpoznávací, jak ukazuje studie z roku 2018.[3]

Nejtypičtějším a nejvíce charakteristickým znakem této skupiny je mohutná lebka s výrazným "límcem". Díky tomuto anatomickému prvku se někteří rohatí dinosauři stali suchozemskými živočichy s největší známou lebkou vůbec. Velmi dlouhou lebku najdeme například u rodů z tribu Triceratopsini, zejména se jedná o taxony Titanoceratops (2,65 m), Torosaurus (2,77 m) nebo Eotriceratops (3,0 m).[4]

Největším známým zástupcem této skupiny mohl být také původce fosilní stopy, popsané formálně jako ichnodruh Ceratopsipes goldenensis. Až 80 cm široká stopa byla popsána roku 1995 ze sedimentů souvrství Laramie v Coloradu a mohla patřit velkému jedinci triceratopse nebo torosaura o délce až 12 metrů a hmotnosti přes 12 tun.[5]

Paleoekologie

Ceratopsidi byli většinou stádní tvorové a tvořili zřejmě početné sociální skupiny. Tomu napovídá také fakt, že mnoho jejich druhů bylo popsáno i z velkých „lůžek kostí“ s pozůstatků stovek nebo dokonce tisíců jedinců (Styracosaurus, Centrosaurus ad.). Mezi největší ceratopsidy patřil Eotriceratops, dosahující délky možná až přes 10 metrů. Většina druhů však dosahovala délky v rozmezí 5-8 metrů. Nejvýznamnějšími predátory těchto býložravců byli velcí tyranosauridi. Typickým znakem je velmi rychlý vývoj a vznik nových druhů ceratopsidů. Míra rychlosti jejich evoluce dokonce překonává míru rychlosti evoluce mnoha současných savců.[6]

Paleogeografie

Ceratopsidi byli značně rozšířenou skupinou ptakopánvých dinosaurů, známou především ze západu Severní Ameriky. V oblasti Laramidie byli neobvykle hojní a druhově rozmanití, což bylo nejspíš dáno velmi výraznou potravní specializací a rozdělením ekologických nik.[7] Zatím je známý pouze jeden východoasijský rod - Sinoceratops z Číny. Možným asijským ceratopsidem je také rod Turanoceratops z Uzbekistánu.[8]

Jediným potenciálním zástupcem, známým z jižní polokoule, je argentinský rod Notoceratops (jediná dochovaná fosilie tohoto taxonu je však dnes již ztracena).[9]

Neobvyklé interpretace

Někteří badatelé, například britský paleo-umělec Mark Witton, předpokládají, že ceratopsidi snad občas vyhledávali i masitou stravu. Dle jeho názoru mohli například ohlodávat zdechliny za pomoci svých silných zobákovitých čelistí. Přímá fosilní evidence pro tuto hypotézu však zatím chybí.[10]

Podle některých paleontologů mohly být lebeční límce rohatých dinosaurů zaživa překryty mohutnými svaly. Pokud by tomu tak bylo, jednalo by se o největší svalovinu u suchozemských obratlovců vůbec. Novější výzkumy však takovou interpretaci nepodporují.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ https://www.icp.cat/index.php/en/press-room/noticies-icp/item/3038-delving-deeper-triceratops-frill-prieto-marquez-icp
  2. ↑ https://royaltyrrellmuseum.wordpress.com/2018/01/16/new-research-adds-to-the-understanding-of-ceratopsid-evolution/
  3. ↑ Andrew Knapp, Robert J. Knell, Andrew A. Farke, Mark A. Loewen & David W. E. Hone (2018). Patterns of divergence in the morphology of ceratopsian dinosaurs: sympatry is not a driver of ornament evolution. Proceedings of the Royal Society B 2018 285 20180312. doi: 10.1098/rspb.2018.0312
  4. ↑ SOCHA, Vladimír. Dinosauři s nejdelší lebkou. DinosaurusBlog [online]. 23. dubna 2020. Dostupné online.  (česky)
  5. ↑ SOCHA, Vladimír. Stopa největšího rohatého dinosaura. OSEL.cz [online]. 5. listopadu 2020. Dostupné online.  (česky)
  6. ↑ Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 403).
  7. ↑ Berry, K. (2023). Q: How could western North America support such a high diversity of ecologically similar, large-bodied horned dinosaur species during the Late Campanian? A: It could not—or, the red queen takes an axe to a phylogenetic tree, restructuring an ecological network from within rather than without. In Lucas et al., 2023, Fossil Record 9. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 94: 65-78
  8. ↑ http://www.pravek.info/fosilni-zivocichove/turanoceratops-rohaty-dinosaurus-z-uzbekistanu/
  9. ↑ Archivovaná kopie. fossilworks.org [online]. [cit. 2020-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-03. 
  10. ↑ http://dinosaurusblog.com/2012/03/07/922227-ohlodavali-rohati-dinosauri-zdechliny/
  11. ↑ http://tetzoo.com/blog/2020/11/22/alternative-view-of-horned-dinosaur-anatomy

Literatura

  • Dodson, P. (1996). The Horned Dinosaurs. Princeton University Press, Pinceton, New Jersey, pp. xiv-346.
  • Dodson, P., & Currie, P. J. (1990). "Neoceratopsia." 593-618 in Weishampel, D. B., Dodson, P., & Osmólska, H. (eds.), 1990: The Dinosauria. University of California Press, Berkley, Los Angeles, Oxford, 1990 xvi-733.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Triceratops 1.jpg
Autor: Quadell, Licence: CC BY-SA 3.0
Triceratops skeleton at the Smithsonian museum of Natural History