Cercopithecus

Jak číst taxoboxKočkodan
alternativní popis obrázku chybí
Kočkodan diadémový (Cercopithecus mitis)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádprimáti (Primates)
PodřádHaplorhini
Infrařádopice (Simiiformes)
Odděleníúzkonosí (Catarrhini)
Čeleďkočkodanovití (Cercopithecidae)
Rodkočkodan (Cercopithecus)
Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cercopithecus (česky kočkodan, toto jméno je však užíváno pro větší množství různých rodů) je rod úzkonosé opice z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae), jehož zástupci se vyskytují v tropických lesích subsaharské Afriky.

Systematika a evoluce

Za taxonomickou autoritu rodu Cercopithecus je považován Carl Linné, jenž tento taxon vytyčil již roku 1758. Systematika rodu Cercopithecus je problematická a nestálá, a to na základě jejich komplikované evoluční historie. V rámci vnitřního systému patří tento rod do tribu Cercopithecini, jenž zahrnuje větší množství různých kočkodanovitých opic. Vyjma „pralesních kočkodanů“ rodu Carcopithecus jde o kočkodany rodů Miopithecus a Allenopithecus (nejspíš bazální[1]), dále „stepní kočkodany“ rodu Erythrocebus a „lesostepní kočkodany“ rodu Chlorocebus.[2][3] Molekulárně-fylogenetické studie nicméně naznačují, že rod Cercopithecus je v rámci tohoto systému parafyletický, protože některé jeho druhy se jeví být příbuznější určitým výše uvedeným rodům spíše než ostatním zástupcům rodu Cercopithecus.[1] Zvláště trojice druhů lhoesti + preussi + solatus, tradičně klasifikována v rámci rodu Cercopithecus, tak tvoří spíše samostatný rod Allochrocebus, blíže spřízěný s kočkodany Erythrocebus sp. a Chlorocebus sp.[4]

Následující systém vychází z [5][6], je doplněn o popis lesuly (C. lomamiensis) z roku 2012[7] a taxonomické poznámky, zohledňující mj. novější taxonomické poznatky. Systém naopak nezohledňuje taxonomii v rámci zde uvedených druhů, tj. členění na poddruhy aj.

Kočkodan Campbellův
Kočkodan Brazzův
Kočkodan Dianin
Lesula
Kočkodan světlobřichý
Kočkodan Wolfův
  • druh Cercopithecus albogularis Sykes, 1831 – kočkodan bělohrdlý
    pokládán spíše za poddruh C. mitis[8]
  • druh Cercopithecus ascanius (Audebert, 1799) – kočkodan černolící
    součást druhové skupiny Cephus[4]
  • druh Cercopithecus campbelli Waterhouse, 1838 – kočkodan Campbellův
    součást druhové skupiny Mona[4]
  • druh Cercopithecus cephus (Linnaeus, 1758) – kočkodan muido
    součást druhové skupiny Cephus[4]
  • druh Cercopithecus denti Thomas, 1907 – kočkodan Dentův
    součást druhové skupiny Mona[4]
  • druh Cercopithecus diana (Linnaeus, 1758) – kočkodan Dianin
    součást druhové skupiny Diana[4]
  • druh Cercopithecus doggetti Pocock, 1907 – kočkodan stříbřitý
    pokládán spíše za poddruh C. mitis[9]
  • druh Cercopithecus dryas Schwartz, 1932 – kočkodan dryas
    špatně známý druh, nyní řazen spíše do rodu Chlorocebus (a v rámci tohoto druhu pak synonymizována kontroverzní forma Cercopithecus salongo Thys van den Audenaerde, 1977),[10] jinak řazen v rámci samostatné druhové skupiny Dryas[4]
  • druh Cercopithecus erythrogaster Gray, 1866 – kočkodan červenobřichý
    součást druhové skupiny Cephus[4]
  • druh Cercopithecus erythrotis Waterhouse, 1838 – kočkodan červenonosý
    součást druhové skupiny Cephus[4]
  • druh Cercopithecus hamlyni Pocock, 1907 – kočkodan Hamlynův
    součást druhové skupiny Hamlyni[4]
  • druh Cercopithecus kandti Matschie, 1905 – kočkodan zlatý
    pokládán spíše za poddruh C. mitis[11]
  • druh Cercopithecus lhoesti P. Sclater, 1899 – kočkodan čepičatý
    považován spíše za zástupce samostatného rodu Allochrocebus[12]
  • druh Cercopithecus lomamiensis Hart et al., 2012
    součást druhové skupiny Hamlyni[4]
  • druh Cercopithecus lowei Thomas, 1923 – kočkodan Loweův
    součást druhové skupiny Mona[4]
  • druh Cercopithecus mitis Wolf, 1822 – kočkodan diadémový
    součást druhové skupiny Nictitans[4]
  • druh Cercopithecus mona (Schreber, 1774) – kočkodan mona
    součást druhové skupiny Mona[4]
  • druh Cercopithecus neglectus Schlegel, 1876 – kočkodan Brazzův
    součást druhové skupiny Neglectus[4]
  • druh Cercopithecus nictitans (Linnaeus, 1766) – kočkodan bělonosý
    součást druhové skupiny Nictitans[4]
  • druh Cercopithecus petaurista (Schreber, 1774) – kočkodan světlobřichý
    součást druhové skupiny Cephus[4]
  • druh Cercopithecus pogonias Bennett, 1833 – kočkodan pruhohřbetý
    součást druhové skupiny Mona[4]
  • druh Cercopithecus preussi Matschie, 1898 – kočkodan Preussův
    považován spíše za zástupce samostatného rodu Allochrocebus[13]
  • druh Cercopithecus roloway Schreber, 1774 – kočkodan Rolowayův
    součást druhové skupiny Diana[4]
  • druh Cercopithecus sclateri Pocock, 1904 – kočkodan Sclaterův
    součást druhové skupiny Cephus[4]
  • druh Cercopithecus solatus M. J. S. Harrison, 1988 – kočkodan sluneční
    považován spíše za zástupce samostatného rodu Allochrocebus[14]
  • druh Cercopithecus wolfi A. Meyer, 1891 – kočkodan Wolfův
    součást druhové skupiny Mona[4]

Evoluční historie tohoto rodu je však značně problematická a molekulárně-fylogenetické rekonstrukce jejího hypotetického průběhu komplikuje několik skutečností. Zaprvé, společný předek rodu Cercopithecus vykazoval zřejmě značný polymorfismus různých genetických elementů, přičemž jejich konkrétní varianty se u některých linií fixovaly, zatímco u jiných byly ztraceny. Zadruhé, kočkodani rodu Cercopithecus ve volné přírodě velmi ochotně hybridizují, v extrémních případech i napříč různými rody. Někteří dle vzhledu snadno identifikovatelní zástupci určitého taxonu tak mohou ve skutečnosti vycházet z hybridních předků, což představuje kruciální problém pro fylogenetické rekonstrukce.[3] Hybridizace se objevuje i navzdory výrazné karyotypové rozmanitosti; počet chromozomů se pohybuje od 58 u kočkodana Dianina až po 72 u kočkodanů diadémového a bělonosého; a popsána byla dokonce vnitrodruhová variabilita v rámci karyotypu.[2]

Samotný původ kočkodanů rodu Cercopithecus zřejmě sahá do svrchního miocénu a pliocénu, za ohnisko této evoluční radiace jsou pokládány středoafrické a západoafrické rovníkové tropické lesy. Masivní speciace zřejmě nastala důsledkem fragmentací lesních stanovišť v období sušších period během klimatických výkyvů a na izolaci populací mohla mít vliv i řeka Kongo. Relativně rychlé tempo evoluce je samo o sobě další překážkou ztěžující rekonstrukci fylogeneze.[3]

Charakteristika

Kočkodan Rolowayův, jeden z největších zástupců rodu

Kočkodani rodu Cercopithecus představují značně proměnlivé opice co do zbarvení a obecného vzhledu srsti, nicméně velikost a tělesné proporce zůstávají u všech druhů vesměs jednotné stavby. Většina těchto kočkodanů dosahuje průměrné hmotnosti 4–5 kg, ačkoli zvláště hmotnost mohutných samců některých druhů může sahat k 8 či 9 kg. Pohlavní dimorfismus demonstrují rovněž výraznější špičáky samčího pohlaví. Trup je štíhlé stavby a ocas dosahuje značné délky, u žádného zástupce přičemž není redukován ani zkrácen. Dlouhé jsou rovněž zadní končetiny, jež svou délkou přesahují končetiny přední. Lebka není nijak mohutná, ve srovnání s většími kočkodany se také relativně zkracuje čenich. Morfologie lebky a zubů zůstává napříč druhy poměrně uniformní. Špičáky bývají dlouhé a štíhlé, s již zmíněným pohlavním dimorfismem. Třenové zuby jsou relativně úzké, stejně jako stoličky, přičemž třetí stolička zůstává vždy nejmenší.[2][4]

Ekologie a etologie

Kočkodan černolící ve svém přírozeném prostředí

Kočkodani rodu Cercopithecus představují obyvatele lesních komplexů subsaharské Afriky, v závislosti na druhu žijí v různých stromových patrech, někteří se příležitostně zdržují i na zemi – příkladem je kočkodan muido. Typická je pro ně kvadrupední chůze, někteří z nich mohou být relativně dobrými skokany, ačkoli tento um se u nich z obecného pohledu příliš dobře nerozvinul. Potravu těchto opic tvoří především plody a hmyz, přičemž představují důležité rozptylovače semen ve svých ekosystémech. Určitý podíl potravy tvoří i listy. Poměrné složení jídelníčku může mezi jednotlivými druhy variovat a zvláště větší a mohutnější opice požírají větší množství listů ve srovnání s menšími formami.[2]

Sociální jednotku tvoří skupina, již tvotí jediný samec a k němu přidružené samice. Samice jsou filopatrické, tedy věrné své skupině, a ve srovnání s mnoha jinými druhy primátů se také aktivně podílejí na obraně teritoria. Samci mohou ze skupiny migrovat, anebo žít odděleně: zvláště pro období rozmnožování je typický příchod samců z jiných tlup (hlášena však byla také infanticida). Období porodů se kryje s dobou největší hojnosti potravy. Pro kočkodany rodu Cercopithecus je typická rovněž tvorba agregací s jinými opicemi, jež má zřejmě za důsledek efektivnější využívání potravních zdrojů a také obranu proti predátorům.[2][4] Právě u kočkodanů rodu Cercopithecus bylo popsáno propracované antipredační chování, v rámci něhož si opice udržují repertoár různých poplašných signálů varujících před různými typy predátorů, jako jsou šelmy, draví ptáci či hadi;[15] experimenty s nahrávkami zároveň potvrdily i reakci na poplašná volání jiných druhů opic.[16]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b SPRINGER, Mark S.; MEREDITH, Robert W.; GATESY, John. Macroevolutionary Dynamics and Historical Biogeography of Primate Diversification Inferred from a Species Supermatrix. PLOS ONE. 16. 11. 2012, roč. 7, čís. 11, s. e49521. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0049521. PMID 23166696. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e VANČATA, Václav, 2003. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova. 
  3. ↑ a b c KINGDON, Jonathan & kol. Mammals of Africa – Primates. Bloomsbury: Bloomsbury Natural History, 2013. ISBN 9781408122570. S. 303–305. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w FLEAGLE, John G. Primate Adaptation and Evolution. 3. vyd. San Diego: Elsevier, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-12-378632-6. S. 129–133. 
  5. ↑ GROVES, C. P. Order Primates. In: WILSON, D. E.; REEDER, D. M. Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference. [s.l.]: Johns Hopkins University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-8221-0. S. 154–158. (anglicky)
  6. ↑ Cercopithecus. Mammal Species of the World, 3rd ed. [online]. www.departments.bucknell.edu [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ HART, John A.; DETWILER, Kate M.; GILBERT, Christopher C. Lesula: A New Species of Cercopithecus Monkey Endemic to the Democratic Republic of Congo and Implications for Conservation of Congo’s Central Basin. PLOS ONE. 12. 9. 2012, roč. 7, čís. 9, s. e44271. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0044271. PMID 22984482. (anglicky) 
  8. ↑ Zanzibar Sykes’ Monkey [online]. IUCN [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ Doggett’s Blue Monkey [online]. IUCN [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ Dryas Monkey [online]. IUCN [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ Golden Monkey [online]. IUCN [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ L'Hoest's Monkey [online]. IUCN [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ Preuss’s Monkey [online]. IUCN [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  14. ↑ Sun-tailed Monkey [online]. IUCN [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  15. ↑ ZUBERBÜHLER, Klaus; CHENEY, Dorothy L.; SEYFARTH, Robert M. Conceptual semantics in a nonhuman primate.. Journal of Comparative Psychology. 1999-03, roč. 113, čís. 1, s. 33–42. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. ISSN 1939-2087. DOI 10.1037/0735-7036.113.1.33. (anglicky) 
  16. ↑ STRIER, Karen B. Primate Behavioral Ecology. 5. vyd. London & New York: Routledge, 2017. ISBN 978-1-315-65712-7, ISBN 978-1-138-95436-6. S. 310. 

Literatura

  • LO BIANCO, Stefania; MASTERS, Judith C.; SINEO, Luca. The evolution of the Cercopithecini: a (post)modern synthesis. Evolutionary Anthropology: Issues, News, and Reviews. 2017-11, roč. 26, čís. 6, s. 336–349. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. ISSN 1060-1538. DOI 10.1002/evan.21567. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
FranceNormandieChamprepusCercopithecusDiana.jpg
Autor: Ikmo-ned, Licence: CC BY-SA 3.0
Cercopithèque diane au zoo de Champrepus (Normandie, France).
Blue monkey (Cercopithecus mitis stuhlmanni) walking.jpg
Autor: Charles J Sharp , Licence: CC BY-SA 4.0
Blue monkey (Cercopithecus mitis stuhlmanni), Kakamega Forest, Kenya
Cercopithecus lomamiensis Female.jpg
Autor: Hart JA, Detwiler KM, Gilbert CC, Burrell AS, Fuller JL, et al. (2012), Licence: CC BY 2.5
Jung female Cercopithecus lomamiensis
Monkey at the San Diego Zoo.jpg
Autor: Dirk, Licence: CC BY 2.0
Lesser Spot-nosed Guenon (Cercopithecus petaurista) in San Diego Zoo
Red-tailed monkey (Cercopithecus ascanius), Semliki Wildlife Reserve.jpg
Autor: Charles J Sharp , Licence: CC BY-SA 4.0
Red-tailed monkey (Cercopithecus ascanius), Semliki Wildlife Reserve, Uganda
Brazzameerkatze 1790-2-2.jpg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Cercopithecus neglectus
Cercopithecus campbelli 213811519.jpg
Autor: Roland Godon, Licence: CC BY 4.0
Campbell's Monkey (Cercopithecus campbelli)
ZOO Bojnice - Maciak.jpg
Autor: Michal Sloviak, Licence: CC BY-SA 3.0
Mačiak Rolowayov (Cercopithecus roloway)