Ceriops tagal

Ceriops tagal
Ceriops tagal se zrajícími plody
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď	kořenovníkovité (Rhizophoraceae)
Rod	ceriops (Ceriops)
Binomické jméno
Ceriops tagal (Perr.) C. B. Rob., 1908
Synonyma
Rhizophora tagal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ceriops tagal je tropická dřevina, jež se v závislosti na přírodních podmínkách vyskytuje ve formě stromu nebo keře. Bývá pravidelnou součásti porostu mangrove, rostlinného společenstva zabraňujícího posouvání pobřežní linie do moře u břehů omývaných hlavně Indickým a Tichým oceánem. Je druhem nevelkého rodu ceriops a někdy býval považován za součást rodu kořenovník (Rhizophora). Viditelně se od něj nejvíce odlišuje četnosti květů, ceriops má květy pětičetné a kořenovník čtyřčetné.^[2][3][4]

Rozšíření

Roste na tropickém pobřeží Indického a částečně i Tichého oceánu. Jeho areál sahá ve východní Africe od Somálska přes Tanzanii, Keňu a Mosambik po Jihoafrickou republiku včetně Madagaskaru, východním směrem dále postupuje od pobřeží Pákistánu, Indie a Srí Lanky přes Bangladéš, Myanmar, Thajsko, Malajsii, jihovýchodní Čínu, Indočínu, Filipíny a Indonésii až po Novou Guineu, včetně přiléhajících ostrovů. V Tichém oceánu se Ceriops tagal vyskytuje na severovýchodním pobřeží Austrálie, na Nové Kaledonii a mnoha dalších ostrovech. Na všechna tyto místa se rozšířil přirozenou cestou, vodě odolnými, plovoucími plody roznášenými mořskými proudy.^[2][4][5]

Ekologie

V mangrove obvykle neroste na samé hraně s mořem, ale poněkud dále ve vnitrozemí, v místech zaplavovaných jen v čase nejvyššího přílivu. Slanost půdy tam bývá v důsledku odpařování hodně vysoká, může dosahovat až vysoké hodnoty 45 ‰ (45 ppt). Ceriops tagal, jako jedna z mála dřevin, tyto nepříznivé podmínky přežívá a mnohde vytváří jednodruhové, těžko prostupné porosty. Roste též na březích do moře se vlévajících řek, od ústí směrem proti proudu až do vzdálenosti, kam při přílivu dosahuje brakická voda. V rozlehlejších přímořských oblastech se obvykle nachází dál ve vnitrozemí, až za dřevinami druhů Sonneratia alba, Avicennia marina a Rhizophora mucronata. Pro svůj růst potřebuje podnebí s teplotou pohybující se od 20 do 26 °C, ročními srážkami v hodnotě 750 až 1500 mm a pH půdy od 6 do 8,5, ideální slanost vody je okolo 15 ‰.

Je pomalu rostoucím, velmi odolným druhem. Kvete průběžně po celý rok a hodně plodí, jeho přirozená regenerace je velmi úspěšná a dosud se uměle vysazuje jen málo. Při případném zalesňování nového území jsou semenáče velmi choulostivé na zaschnutí.^{[2][3][4][6][7][8][9]}

Popis

Stálezelený strom, nebo méně často keř, vysoký průměrně 20 m, který mívá ve spodní části kmene, pro zlepšení stability v nepevné půdě, lištovité kořenové náběhy přes metr vysoké. V blízkém okolí má vytvořen systém kolenovitě ohnutých vzdušných kořenů, pneumatoforů, čnících z bahnité půdy na povrch, vystupují až do výše nejvyššího přílivu. Kůra je světle šedohnědá, hladká a vláknitá, vespod oranžová nebo načervenalá a má jizvy po opadaných listech. Větve jsou porostlé křižmostojnými, eliptickými či obvejčitými, lysými, kožovitými, na koncích výhonů nahloučenými řapíkatými listy s kopinatými palisty. Čepele listů bývají velké 7 až 10 cm a široké 2 až 5 cm, barvu mají světle zelenou, u báze jsou zúžené a na vrcholu zaoblené nebo vykrojené, po obvodě celokrajné, někdy bývají zvlněné a mají nevýraznou žilnatinu.

Bílé květy dlouhé do 8 mm jsou pětičetné, mají krátkou stopku a vyrůstají uspořádané ve čtyř a desetičetných hlávkovitých květenstvích. Oboupohlavný květ se dvěma listenci na bázi má hluboký, zelený, pohárkovitý kalich s pěti lístky a zprvu bělavou a později žlutohnědou korunu s pěti trojúhlými, masitými laloky. Tyčinek nestejné délky s vejčitými, explozivními prašníky bývá v květu ve dvou kruzích dvojnásobný počet co korunních lístků. Polospodní semeník má tři pouzdra po dvou vajíčkách, dvě čnělky mají drobné třílaločné blizny.

Květy se otvírají většinou večer a zůstávají otevřené po následující den, slabě voní a vylučuje malé množství nektaru. Jsou navštěvovány a opylovány přes den včelami a v noci nočními motýly. Pyl je z prašníků na hmyz vypuzen následkem jemného dotyku korunního lístku, jeden lístek je vždy spojen se dvěma prašníky.

Plod je hnědá, 1,5 až 2,5 cm dlouhá, vejčitá, kožovitá bobule s vytrvalými kališními lístky růžkovitě ohnutými, která obsahuje jediné živorodé semeno. Klíčí již na mateřské rostlině a vytváří semenáč s hladkým, štíhlým, špičatým, zeleným, dolů směřujícím hypokotylem dlouhým 15 až 30 cm a tlustým 2 cm, obsahující prvotní zásobu živin. Semenáč se po určité době se stromu uvolní, spadne dolů a hypokotylem se zabodne do bahna, kde počne růst.^{[2][3][6][7][8][9][10]}

Význam

Kůra kmene a větví obsahuje velké množství, až 40 %, tříslovin a v minulosti se používala pro léčebné účely. Dále kůra poskytuje trvanlivé červené a míza černé barvivo,která jsou stále používaná při batikování. Dřevo stromů je velmi tvrdé, těžké (960 kg/m³) a pevné s jemnou strukturou, při vysychání se ale dost smršťuje. Na čerstvém řezu má barvu oranžovou, která později zežloutne nebo zčervená, není rozdílu mezi jádrem a bělí. Je vhodné pro stavbu domů, jeho kmen bývá dlouhý a rovný, neštípá se a proto se z něho dělají rukojeti na nářadí, používá se pro železniční pražce, na dláždění cest a ohnuté větve bývají výchozím materiálem pro výrobu domorodých člunů. Ze dřeva se dělá kvalitní dřevěné uhlí, avšak pro vaření v domácnosti není dřevo pro svou vysokou výhřevnost příliš vhodné. Využívá se též k výrobě buničiny na papír.^[3][8][7][9]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ceriops tagal na Wikimedia Commons
• Taxon Ceriops tagal ve Wikidruzích