Ceroplastika

Ceroplastika (z latinského cera – vosk a plasticus – modelovaný) je a) trojrozměrný model nebo umělecký předmět z vosku b) zaniklý uměleckořemeslný obor sochařství ve vosku.

Termíny

V češtině se dříve používaly termíny keroplastika nebo vosková bosáž. Tvůrce se nazýval keroplastik, nebo německým termínem Wachsbossierer, případně Possierer. Německo-český odborný slovník stejně jako František Bačkovský v roce 1895 uvádějí ještě další národně obrozenecké termíny jako voskotvarnictví, voskolepictví, či voskový slepek a pro autora: lepič vosku.^[1]

Historie a využití

Modely předmětů z včelího vosku se zhotovovaly od pravěku, z antického Řecka a Říma jsou doloženy modely plodů ovoce a zeleniny, zvířat, částí lidského těla a zejména tváří jako technické pomůcky pro odlévání předmětů z kovu, ale také jako finální produkt: učební pomůcky či umělecká díla. Ve středověku stoupla v cena včelího vosku, souvisela nejen s osvětlením lidského obydlí, ale i se symbolikou věčného světla zemřelých, zapalovaného v chrámech. Objevilo se chrámové votivní umění - odlévání sošek dítěte Ježíše (Jezulátka vkládaného do jeslí nebo stojícího) nebo světců. Ceroplastika v podobě odlitku části nemocného těla, jež mělo být uzdraveno, se obětovala na oltář, k obrazu nebo soše světce. Ceroplastika byla od baroka také součástí klášterních prací. K významným památkám ceroplastiky patří Pražské Jezulátko. V renesančním umění byla ceroplastika povýšena na speciální obor sochařství portrétních miniatur, jimž se věnovali specialisté, jako například Antonio Abondio nebo Alessandro Abondio. O velké oblibě ceroplastiky svědčí inventář Kunstkomory císaře Rudolfa II. Portrétní ceroplastika byla oblíbená až do poloviny 19. století a byla pak vytlačena fotografií. Ceroplastika nacházela od renesanční doby až do začátku 20. století uplatnění ve školních pomůckách pro přírodopis, anatomii, ad.; dochovala se v klášterních sbírkách (např. ve Strahovském klášteře) nebo v muzeích. V roce 1835 otevřela v Londýně Marie Tussaudová první muzeum voskových figurín.

Současnost

Ceroplastika zažívá od poloviny 80. let 20. století po celém světě novou vlnu zájmu, zejména v muzeích voskových figurín a v podobě názorných voskových figurantů v historických expozicích hradů, zámků a muzeí.

Odkazy

Reference

Literatura

• Valerie Kaufmann : WAX MODELS, PORTRAITS AND SCULPTURES — PROBLEMS ENCOUNTERED AND PRACTICAL SOLUTIONS DEVISED, in: Studies in Conservation 2000
• Lenka Blažková: Voskařství. Grada : Praha 2006

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu voskový model, ceroplastika na Wikimedia Commons
• https://hvh.cz/vytvoreni-voskoveho-modelu
• https://icon.org.uk/events/wax-models-portraits-and-sculpture-restorationconservation-techniques