Ceroplastika

Antoine-Benoist: Král Ludvík XIV. (1708)
Vosková busta Josefa Haydna, Kunsthistorisches Museum Vídeň

Ceroplastika (z latinského cera – vosk a plasticus – modelovaný) je a) trojrozměrný model nebo umělecký předmět z vosku b) zaniklý uměleckořemeslný obor sochařství ve vosku.

Termíny

V češtině se dříve používaly termíny keroplastika nebo vosková bosáž. Tvůrce se nazýval keroplastik, nebo německým termínem Wachsbossierer, případně Possierer. Německo-český odborný slovník stejně jako František Bačkovský v roce 1895 uvádějí ještě další národně obrozenecké termíny jako voskotvarnictví, voskolepictví, či voskový slepek a pro autora: lepič vosku.[1]

Historie a využití

Modely předmětů z včelího vosku se zhotovovaly od pravěku, z antického Řecka a Říma jsou doloženy modely plodů ovoce a zeleniny, zvířat, částí lidského těla a zejména tváří jako technické pomůcky pro odlévání předmětů z kovu, ale také jako finální produkt: učební pomůcky či umělecká díla. Ve středověku stoupla v cena včelího vosku, souvisela nejen s osvětlením lidského obydlí, ale i se symbolikou věčného světla zemřelých, zapalovaného v chrámech. Objevilo se chrámové votivní umění - odlévání sošek dítěte Ježíše (Jezulátka vkládaného do jeslí nebo stojícího) nebo světců. Ceroplastika v podobě odlitku části nemocného těla, jež mělo být uzdraveno, se obětovala na oltář, k obrazu nebo soše světce. Ceroplastika byla od baroka také součástí klášterních prací. K významným památkám ceroplastiky patří Pražské Jezulátko. V renesančním umění byla ceroplastika povýšena na speciální obor sochařství portrétních miniatur, jimž se věnovali specialisté, jako například Antonio Abondio nebo Alessandro Abondio. O velké oblibě ceroplastiky svědčí inventář Kunstkomory císaře Rudolfa II. Portrétní ceroplastika byla oblíbená až do poloviny 19. století a byla pak vytlačena fotografií. Ceroplastika nacházela od renesanční doby až do začátku 20. století uplatnění ve školních pomůckách pro přírodopis, anatomii, ad.; dochovala se v klášterních sbírkách (např. ve Strahovském klášteře) nebo v muzeích. V roce 1835 otevřela v Londýně Marie Tussaudová první muzeum voskových figurín.

Současnost

Ceroplastika zažívá od poloviny 80. let 20. století po celém světě novou vlnu zájmu, zejména v muzeích voskových figurín a v podobě názorných voskových figurantů v historických expozicích hradů, zámků a muzeí.

Odkazy

Reference

  1. František Bačkovský, Slovník cizojazyčný obsahující výklad cizích slov v češtině užívaných aneb české náhrady za ně. Praha 1895, s. 72; Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnasia a reálné školy, online[1]

Literatura

  • Valerie Kaufmann : WAX MODELS, PORTRAITS AND SCULPTURES — PROBLEMS ENCOUNTERED AND PRACTICAL SOLUTIONS DEVISED, in: Studies in Conservation 2000
  • Lenka Blažková: Voskařství. Grada : Praha 2006

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Antoine-Benoist-Portrait-de-Louis-68-ans.jpg
Оriginal designation "Portrait of Louis at 68, Seven Years Before His Death”.

Wax relief with glass, hair, silk, and velour.

Château de Versailles.
Haydn by Thaler Wien SAM 350 2.jpg

Büste Joseph Haydn, von Franz Christian Thaler, Wachsbüste mit natürlichen Haaren und Kleiderstücken auf vergoldetem Postament; Wien um 1800


Wien, Kunsthistorisches Museum, Sammlung alter Musikinstrumente (Neue Burg), Inv. Nr. SAM 350