Cesmína ostrolistá
 Cesmína ostrolistá | |
|---|---|
 Plodící cesmína ostrolistá | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | cesmínotvaré (Aquifoliales) |
| Čeleď | cesmínovité (Aquifoliaceae) |
| Rod | cesmína (Ilex) |
| Binomické jméno | |
| Ilex aquifolium L., 1753 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) je stálezelený keř rostoucí v západní a jižní Evropě a v severní Africe. Je to ceněná okrasná dřevina a je pěstována i v ČR.
Charakteristika
Cesmína ostrolistá je stálezelený, vzpřímeně rostoucí a hustě větvený keř nebo strom dorůstající výšky 2 až 8, výjimečně až 15 metrů. Letorosty jsou zelené až purpurově červené, lysé nebo krátce chlupaté. Listy jsou kožovité a tuhé, na líci leskle tmavě zelené, na rubu světle zelené, 4 až 8 cm dlouhé. Čepel listů je vejčitá až eliptická, na okraji zvlněná a hrubě ostnitá. Řapíky jsou 5 až 16 mm dlouhé. Listy starých exemplářů bývají i celokrajné, bez ostnů. Květy jsou 4četné, bílé nebo lehce načervenalé, široké asi 8 mm. Kvete v květnu až červnu. Plody jsou kulovité, jasně červené, asi 1 cm velké peckovice.[2][3]
Tento druh je přirozeně rozšířen v atlantské, subatlantské a středomořské části Evropy a v severní Africe.[4] K nám nezasahuje, nejbližší lokality jsou v Německu. Ve Středomoří roste ve vlhčích stinných polohách nižších hor.[5]
detail květu
větévka
vzrostlý exemplář
(c) Jonathan Billinger, CC BY-SA 2.0zralé plody
panašovaný kultivar
Využití
Cesmína ostrolistá je ceněná stálezelená dřevina, celoročně dekorativní sytě zelenými lesklými listy a v zimě i jasně červenými plody. Kultivarů je obrovské množství, většinou se jedná o samičí klony. Některé kultivary mají skvrnité či světle vroubené listy (např. 'Argenteomarginata', 'Aureovariegata' a 'White Cream'), jiné mají listy celokrajné a bez trnů ('Integrifolia', 'Heterophylla'), existují i kultivary se žlutými a dokonce i bílými plody ('Bacciflava', 'Fructo Alba'). První cesmína byla v Čechách vysazena již v roce 1880 v zámeckém parku na Sychrově.[3]
V Anglii je snítka cesmíny s červenými plody tradičním symbolem Vánoc podobně jako v českém prostředí jmelí.[3]
Listy cesmíny ostrolisté jsou využívány také lékařsky např. při zánětu pohrudnice, kataru a neštovicích.[6] Tvrdé dřevo se využívalo v řezbářství.[5]
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
- ↑ a b c Dendrologie online: Ilex aquifolium [online]. Dostupné online.
- ↑ SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0.
- ↑ a b ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9.
- ↑ SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu cesmína ostrolistá na Wikimedia Commons 
Taxon Ilex aquifolium ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Giovanni Caudullo, Licence: CC BY 4.0
Distribution map of Ilex aquifolium (holly).
Autor: David Monniaux, Licence: CC BY-SA 3.0
holly, photographed at the Buttes Chaumont park in Paris
Autor: Původně soubor načetl Josemanuel na projektu Wikipedie v jazyce španělština, Licence: CC BY-SA 3.0
Já, držitel autorských práv k tomuto dílu, ho tímto zveřejňuji za podmínek následující licence:
(c) Jonathan Billinger, CC BY-SA 2.0
Holly berries are reddening up! As the day-night temperatures diverge in autumn, the colouring of autumn fruits and leaves is triggered.
