Chórový oděv

Mons. Ruch po biskupském svěcení v katolickém biskupském chórovém oděvu s dobovým kolárkem ve formě tabulek (r. 1913)

Chórový oděv je tradiční oděv kleriků, seminaristů a řeholníků křesťanských církví, který se nosí k veřejné modlitbě v chóru a udílení svátostí (svatých Tajin), s výjimkou slavení nebo koncelebrace eucharistie, kdy se užívá oděv liturgický. Liší se od roucha, které je užíváno při slavení eucharistie, protože je obvykle vyrobeno z látek, jako je vlna, bavlna nebo hedvábí, na rozdíl od jemných brokátů používaných na liturgických rouchách. Mohou jej nosit také laičtí asistenti, jako jsou akolyté a členové scholy. To bylo opuštěno většinou protestantských církví, které se vyvinuly z reformace šestnáctého století, zatímco v katolické církví a pravoslavných církvích jsou některé druhy chórových oděvů stále užívány.

Historie

Stejně jako eucharistická roucha, chórový oděv původně pocházel z formálního světského oděvu římské říše z doby prvních staletí křesťanské éry. Toto přežilo v církevním použití i poté, co se světská móda změnila. Chórový oděv se liší od „domácího oděvu“, který se nosí mimo liturgický kontext (ať už v soukromí nebo veřejně na ulici).

Užití

Katolická církev

Chórový oděv v katolické církvi nosí jáhni, kněží, preláti, biskupové a kardinálové, když předsedají nebo slaví liturgii, která není mší, zejména pak liturgii hodin. Před Druhým vatikánským koncilem byl oděv propracovanější. Měl desítky druhů, střihů a barev. Po Druhém vatikánském koncilu byla pravidla jeho užití značně redukována; pro katedrální kapituly jsou však někdy uděleny výjimky, jakož i pro biskupy a kardinály.

Pravoslaví

Chórový oděv duchovních v pravoslavných církvích, starobylých východních církví a východních katolických církvích je relativně podobný. Přes vnitřní sutanu (rasson nebo podrasnik) se nosí exorason s hlubokými rukávy (rjasa), která je často černá ,není to však podmínkou. V ruské pravoslavné církvi, ženatí duchovní často nosí šedou, zatímco klášterní duchovní nosí černou. Během velikonočního období často nosí mnišští i ženatí duchovní bílou vnitřní kleriku. Někteří ruští metropolité nosí bílou vnitřní rjasu a modrou mantii, když přijíždějí slavit archijerejskou božskou liturgii.

V pravoslaví a byzantském katolicismu nosí mniši černý plášť, mantii přes vnější kleriku. V řeckém použití se mantie obvykle nosí pouze při vykonávání určitých liturgických rolí; ve slovanském použití všichni mniši a jeptišky s hodností stavrofora nebo vyšší nosí mantie při každé bohoslužbě, pokud jsou ve svém vlastním klášteře . Mantie igumena (opata) je z černého hedvábí, mantie archimandrity nebo biskupa je z barevného hedvábí (konkrétní použití se bude lišit podle jurisdikce) a má na sobě čtyři čtvercové „tabulky“: dvě na krku a dvě u nohou. Biskupské mantie má navíc na sobě „řeky“: tři vodorovné pruhy buď zlaté (řecká praxe) nebo červenobílé (slovanské praxe).

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Choir dress na anglické Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Enthronement ceremony for Patriarch Kirill.jpg
(c) Kremlin.ru, CC BY 4.0
CATHEDRAL OF CHRIST THE SAVIOUR, MOSCOW. At the enthronement ceremony for Kirill, the Patriarch of Moscow and All Russia. The priest is presenting the patriarchal koukoulion (headress) to the new patriarch.
J.M. can. Jiří Hladík, probošt.jpg
Autor: MKoala, Licence: CC BY-SA 4.0
J.M. can. Jiří Hladík, probošt, foto pořízeno se svolením ze soukromého archivu J. Hladíka.
Zeman Šuvarský Krupica.JPG
Autor: David Sedlecký, Licence: CC BY-SA 4.0
Zleva: Miloš Zeman, prezident ČR; Jaroslav Šuvarský, metropolitní protopresbyter; Marek Krupica, archimandrita
Charles Ruch évêque de Strasbourg 1913.jpg
Mgr Charles Ruch, évêque de Strasbourg, 1913.