Chřestýš zelený
 Chřestýš zelený | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | hadi (Serpentes) |
| Čeleď | zmijovití (Viperidae) |
| Podčeleď | chřestýšovití (Crotalinae) |
| Rod | chřestýš (Crotalus) |
| Binomické jméno | |
| Crotalus viridis Rafinesque, 1818 | |
 (c) rbrausse, CC BY-SA 3.0 Mapa rozšíření chřestýše zeleného | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chřestýš zelený (Crotalus viridis) je jedovatý zmijovitý had z podčeledi chřestýšovitých, vyskytující se na západě Spojených států amerických (především ve státu Texas), jihozápadu Kanady a na severu Mexika.
Popis
Měří 100 až 120 centimetrů na délku. Identifikační znaky se obvykle liší s ohledem na poddruhy chřestýše zeleného. Navzdory svému českému jménu je však zbarvení kůže tohoto hada vždy světle hnědé (i když výjimkou může být i zbarvení skutečně lehce nazelenalé), zatímco hřbetní vzorování je složeno zejména z tmavě hnědých pruhů. Hlava je výrazného trojúhelníkovitého tvaru. Stejně, jako ostatní chřestýši, je i tento druh vybaven chřestítkem na konci ocasu, jež je tvořeno zrohovatělými články kůže, rovněž je had vybaven i tepločivnými jamkami, s jejichž pomocí je schopen detekovat teplo vydávané živočichy v okolí.
Přirozené prostředí
Obývá prérie, travnaté planiny a buše. Některé z poddruhů však dávají větší přednost například jeskyním či zalesněným oblastem. Občas dokonce využívá nor ostatních živočichů jakožto vlastního úkrytu.
Potrava
Chřestýš zelený loví, díky značnému rozšíření po severoamerickém kontinentu, celou variaci odlišných zvířat. Nejčastěji kořistí však bývají hlodavci jako myši a krysy, či dokonce veverky, psouni a malí zajíci, stejně jako na zemi hnízdící ptáci. Méně obvyklou kořistí bývají obojživelníci a jiní hadi.
Chování
Nejedná se o příliš agresivního hada, v případě ohrožení využívá, stejně jako jeho příbuzní, svého chřestítka na ocase. Jednotlivými články v chřestítku pohybuje a vytváří tak pro chřestýše typický chřestivý zvuk. Většinu predátorů toto varování odradí. Na lov vyráží většinou v noci.
Jed
Jed chřestýše zeleného je poměrně silný. Obsahuje hemotoxiny i neurotoxiny a uštknutí může být pro člověka smrtelné. Při kousnutí had vpouští do těla kořisti či potenciálního nepřítele svými zuby 20–55 % uskladněného jedu, což je dostatečné množství pro zabití dospělého člověka.
Rozmnožování
Tento druh je živorodý, samice rodí v období mezi srpnem a říjnem, přičemž v jednom vrhu může být 4–12 mláďat. Ta po narození měří 22–28 centimetrů na délku.
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu chřestýš zelený na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
(c) rbrausse, CC BY-SA 3.0
Geographic distribution of Crotalus viridis — Prairie rattlesnake, Western rattlesnake.
- Endemic to North America, native in Canada, Mexico, and the United States.
- As defined by Crother et al. (2003). The map includes only the ranges of subspecies viridis and nuntius of traditionally defined Crotalus viridis, without Crotalus oreganus.