Challenger 1
FV 4030 Challenger | |
---|---|
Typ vozidla | Hlavní bojový tank |
Země původu | Spojené království |
Historie | |
Výrobce | Royal Ordnance Factory |
Vyrobeno kusů | 420 |
Základní charakteristika | |
Posádka | 4 |
Délka | 11,5 m (kanón vpřed) |
Šířka | 3,51 m |
Výška | 2,95 m |
Hmotnost | 62 t |
Pancéřování a výzbroj | |
Pancéřování | typ Chobham, detaily utajovány |
Hlavní zbraň | 120 mm drážkovaný kanón Royal Ordnance L11A5 64 střel |
Sekundární zbraně | kulomety L8A2 a L37A2 ráže 7,62 mm 4 000 střel |
Pohon a pohyb | |
Pohon | diesel Rolls-Royce CV12 o objemu 26 litrů 1 200 hp (895 kW) |
Odpružení | hydropneumatické |
Max. rychlost | 56 km/h |
Poměr výkon/hmotnost | 14,3 kW/t (19,4 hp/t) |
Dojezd | 450 km (na silnici) |
FV4030/4 Challenger 1 byl od roku 1983 hlavní bojový tank britské armády; v polovině 90. let byl nahrazen typem Challenger 2. Po mnoha úpravách dnes tyto tanky slouží v jordánské armádě.
V Saúdské Arábii bylo nasazeno 221 tanků[1] Challenger pro operaci Granby – britské operace během války v Zálivu v roce 1991. V původním rozmístění zahrnovala 7. obrněná brigáda dva obrněné pluky, královské irské husary a královské skotské dragounské gardy, obě vybavené 57 tanky nejnovější verze Challenger 1 Mark 3. Pro pouštní operace byly upraveny týmem Royal Electrical and Mechanical Engineers a civilními dodavateli na pobřeží ve městě Džubail v Saúdské Arábii. Tato úprava zahrnovala další pancéřování Chobham na bocích korby a reaktivní pancéřování (ERA) na čele tanku. Úpravy rovněž zahrnovaly instalaci dalších externích palivových nádrží a generátoru kouře.
Odkazy
Reference
- ↑ PRICE, Johann. British Ground Force in the Gulf War, 1990-91. Redakce Ravi Rikhye. Orders of Battle [online]. 2002-03-03 [cit. 2011-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-11. Dostupné také na: [1]. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Challenger 1 na Wikimedia Commons
- Globalsecurity.org
- (česky) Popis tanků Challenger 1 a Challenger 2