Chana Maron
| Chana Maron חנה מרון | |
|---|---|
 Maron při zkoušce v roce 1957 | |
| Rodné jméno | Chana Meierzak |
| Narození | 22. listopadu 1923 Berlín, Výmarská republika |
| Úmrtí | 30. května 2014 (ve věku 90 let) Tel Aviv, Izrael |
| Příčina úmrtí | nemoc |
| Občanství | německé, izraelské |
| Povolání | filmová a divadelní herečka |
| Ocenění | Izraelská cena (1973) |
| Partner(ka) | Josi Jadin Jicchak Jašar Ja'akov Rechter |
| Děti | Dafna Rechter Amnon Rechter |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chana Maron, rodným jménem Chana Meierzak (hebrejsky חנה מרון; 22. listopadu 1923 Berlín, Výmarská republika – 30. května 2014 Tel Aviv, Izrael) byla izraelská herečka, komička a divadelnice narozená ve Výmarské republice (dnešní Německo).
Život a kariéra
Chana Meierzak se narodila 22. listopadu 1923 v Berlíně ve Výmarské republice.[1] V dětství hrála v několika divadelních hrách, filmech a rozhlasových hrách. V roce 1931 se objevila ve filmu Vrah mezi námi od Fritze Langa. Navštěvovala Montessori školu, kde se učila francouzsky. V roce 1932 strávila rok v Paříži.[2] V roce 1933, po nástupu nacistické strany k moci, emigrovala s rodinou do Britského mandátu Palestina.[3]
V roce 1940 se stala členkou divadla ha-Bima. Během druhé světové války se dobrovolně přihlásila do Teritoriální armády spadající pod Britskou armádu, kde sloužila dva roky a poté se připojila k Židovské brigádě. V roce 1945 se stala členkou divadla Kameri nacházejícího se v Tel Avivu. Byla členkou komise, ve které pomáhala utvářet repertoár souboru, včetně nových děl izraelských dramatiků. Zpočátku hrála vedlejší role, ovšem po úspěchu v roli Miky ve filmu Chodil po polích od Moše Šamira se stala jednou z předních izraelských hereček.[2]
Provdala se za hereckého kolegu Josi Jadina (syna archeologa Eleazara Sukenika a bratra izraelského generála Jiga'ela Jadina).[4] Byli spolu šest let.[5] Její nejznámější role byly v Pygmalionu, Skleněném zvěřinci (původním názvem The Glass Menagerie) a Hello, Dolly! a hrách Nathana Altermana.[1]
Dne 10. února 1970 zaútočili palestinští teroristé na letištní autobus, kterým se Moron dopravovala na letiště Mnichov-Riem k letu společnosti El Al do Londýna. Při útoku granátem utrpěla vážná zranění a musela jí být amputována noha.[6][7] I přes tato zranění pokračovala o rok později v herecké kariéře.[6][7] Stala se mírovou aktivistkou.[7][8]
Hrála ve filmech Teta Clara (1977), Sup (1981) a Slepá ulička (1982). V roce 2000 založila Herzlijský divadelní soubor.[1] Podílela se na výstavě Altermanových básní a na výstavě děl Bertolta Brechta.[9] Koncem roku 2003 se vrátila do divadla Kameri, kde získala roli v komedii.[10] V roce 2004 hrála v divadelním představení, jež rekonstruovalo soudní proces s lidmi, kteří odmítali nastoupit vojenskou službu u Izraelských obranných sil.[11]
V roce 2011 byla uvedena do Guinnessovy knihy rekordů jako herečka s nejdelší divadelní kariérou (trvající 83 let).[12][13]
Provdala se za architekta Ja'akova Rechtera, s nímž měla tři děti: Amnona (architekt), Ofru (filozofka) a Dafnu (herečka).[14][15] Chana Maron zemřela 30. května 2014 v Tel Avivu ve věku 90 let.
Odkaz v kultuře
V roce 2016 vyšel v němčině grafický románový životopis od Barbary Yelin: Vor allem eins: Dir selbst sei treu. Die Schauspielerin Channa Maron, doslova Především jedno: buďte věrní sami sobě. Herečka Chana Maron.[16]
V roce 2017 Barbara Yelin spolu s Davidem Polonskim připravila podle svého grafického románu také výstavu. Ta probíhala na německých středních školách (na Gymnáziu Heinze Berggruena v Berlíně a na Humboldtově gymnáziu ve Vaterstettenu), na Mezinárodním festivalu literatury v Berlíně a v Goethe-Institutu v Tel Avivu a Jeruzalémě.[17]
Ocenění a vyznamenání
_-_Actress_Hanna_Meron_Demonstration.jpg)
- Izraelská cena za přínos v oblasti divadelnictví (1973)[18]
- Čestný doktorát od Telavivské univerzity (1994)[1]
- Čestný doktorát od Ben Gurionovy univerzity v Negevu (2007)[8]
- Ynet ji označil za „první dámu izraelského divadla“.
- Jako svou inspiraci ji uvádělo mnoho izraelských herců, například Jóram Ga'on a Gila Almagor.[19]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanna Maron na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d חנה מרון לגבורות [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-18. (hebrejsky)
- ↑ a b URIAN, Dan. Hanna Meron (Marron) [online]. jwa.org [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-10.
- ↑ Timeline [online]. Židovská agentura [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-01.
- ↑ Yossi Yadin obituary [online]. The New York Times, 2001-05-21 [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-16.
- ↑ Yossi Yadin; Actor, 81 [online]. The New York Times [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-10.
- ↑ a b ALMAGOR, Dan. Musical Plays on the Hebrew Stage [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-17.
- ↑ a b c KRYSTAL, Meirav. למעלה מעמק הבכא [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-26. (hebrejsky)
- ↑ a b ד"ר של כבוד לחנה מרון ואהרן אפלפלד [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-17. (hebrejsky)
- ↑ YUDILEVICH, Meirav. Hanna Maron is our sunshine [online]. Ynet [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-31. (hebrejsky)
- ↑ OREN, Amos. Hanna Maron returns to the Camera [online]. Ynet [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-17. (hebrejsky)
- ↑ YUDILEVICH, Meirav. Heuberger and Maron in a play reenacting the Refuseniks' trial [online]. Ynet [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-20.
- ↑ Israeli actress breaks world record [online]. ISRAEL21c, 2011-09-22 [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-08-14.
- ↑ Longest career as a theatrical actress [online]. guinnessworldrecords.com [cit. 2023-11-19]. Dostupné online.
- ↑ SHOHAT, Zipi. Battling the Demons, on Stage and in Life [online]. Ha'arec, 2012-10-05 [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-06.
- ↑ Philosophy Department [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11.
- ↑ Vor allem eins: Dir selbst sei treu. Die Schauspielerin Channa Maron [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-25.
- ↑ CHANNA MARON: DIR SELBST SEI TREU [online]. Goethe-Institut [cit. 2021-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-25.
- ↑ Israel Prize Official Site – Recipients in 1973 [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-08. (hebrejsky)
- ↑ YUDILEVICH, Meirav. All about Hanna [online]. Ynet, 2003-12-06 [cit. 2021-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-31. (hebrejsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chana Maronová na Wikimedia Commons - Chana Maronová v Internet Movie Database (anglicky)
Média použitá na této stránce
_-_ACTRESSES_HANA_MERON_AND_ORNA_PORAT.jpg)
(c) Government Press Office (Israel), CC BY-SA 3.0
TWO ACTRESSES OF THE HABIMATHEATRE, HANA MERON (R) AND ORNA PORAT.
שחקניות תיאטרון הבימה, חנה מרון ואורנה פורתCHANA MERON OF THE "CAMERI" THEATRE DURING A REAHEARSAL.
Autor: Hans Pinn , Licence: CC BY-SA 3.0
Film and theater actress Hanna Meron demonstrates against the proprietors of the Mugrabi movie theater in Tel Aviv.
שחקנית הקולנוע והתיאטרון חנה מרון בהפגנה נגד הבעלים של קולנוע "מוגרבי" בתל אביב.Sol Hurok (middle) with Yossi Yadin and Hanna Maron in Israel, 1954