Chantyjština
Chantyjština (ханты ясаӈ) | |
---|---|
Rozšíření | Chanty-Mansijský autonomní okruh |
Počet mluvčích | 13 900[1] |
Klasifikace | |
Písmo | Cyrilice (latinka) |
Postavení | |
Regulátor | ? |
Úřední jazyk | Chanty-Mansijský autonomní okruh |
Kódy | |
ISO 639-1 | — |
ISO 639-2 | kca (B) kca (T) |
ISO 639-3 | kca |
Ethnologue | kca |
Wikipedie | |
testovací verze | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chantyjština[2] (chantština,[3] chanty,[4] také osťáčtina,[2] chant. ханты ясаӈ) je ugrický jazyk,[5] kterým mluví Chantů zejména v Chantymansijském autonomním okruhu a Jamaloněneckém autonomním okruhu v Rusku. V roce 2020 měla chantyjština 13 900 mluvčích.[1]
Popis
Ačkoliv je chantyjština jazykem s nevelkým počtem mluvčích, dělí se do mnoha dialektů. Ze západních dialektů jsou to například obdorianský (salechardský), obský a irtyšský. Z východních pak surgutský nebo vašsko-vasjuganský. Třetí skupinou jsou dialekty severní. Mnoho dialektů se dále dělí do poddialektů. Všechny se od sebe liší rozdílnými fonetickými, morfologickými a lexikálními rysy natolik, že tři hlavní dialekty jsou si navzájem nesrozumitelné. Lze tedy do jisté míry hovořit o třech samostatných chantyjských jazycích.
Abeceda
Chantyjština používá cyrilici.
А а | Ӓ ӓ | Б б | В в | Г г | Д д | Е е | Ё ё |
Ә ә | Ӛ ӛ | Ж ж | З з | И и | Й й | К к | Ӄ ӄ |
Л л | Л’ л’ | М м | Н н | Ӈ ӈ | О о | Ӧ ӧ | Ө ө |
Ӫ ӫ | П п | Р р | С с | Т т | У у | Ӱ ӱ | Ф ф |
Х х | Ц ц | Ч ч | Ч’ ч’ | Ш ш | Щ щ | Ъ ъ | Ы ы |
Ь ь | Э э | Ю ю | Я я |
V letech 1931–1937 byla používána též latinka.
A a | B в | D d | E e | Ә ә | F f | H h | Һ һ |
I i | J j | K k | L l | Ļ ļ | Ł ł | M m | N n |
Ņ ņ | Ŋ ŋ | O o | P p | R r | S s | Ş ş | S̷ s̷ |
T t | U u | V v | Z z | Ƶ ƶ | Ƅ ƅ |
Historie psané chantyjštiny
Psaná forma chantyjštiny byla poprvé vytvořena v roce 1930, a to na základě latinské abecedy. Používala se do roku 1937, kdy se začala užívat cyrilice (s přidaným písmenem ң [ŋ]). Literatura je obvykle psána kazymským, šuryškarským nebo středoobským dialektem, v médiích je používán převážně dialekt kazymský.
Dialekty
Vašský
Vašský dialekt je nazvaný podle řeky Vach.
Má přísnou vokálovou harmonii a tripartitní (ergativně-akuzativní) pádový systém: Podmět (agent) transitivního slovesa je vyjádřen příponou instrumentálu (-nə-), zatímco předmět má příponu akuzativní. „Podmět“ slovesa intransitivního nemá pádovou koncovku, čímž je prakticky v pádu absolutivním. Transitivní sloveso souhlasí s agentem jako v systémech nominativně-akuzativních.
Obský
Pojmenován podle řeky Obu. Na rozdíl od dialektu vašského nemá vokálovou harmonii.
Gramatika
Podstatná jména
Chantyjština rozlišuje tři gramatická čísla – singulár, duál (přípona -ŋən) a plurál (-(ə)t). Chantyjština má také takzvané posesivní sufixy, které lze přeložit slovy „můj“, „tvůj“, atd. Tyto posesivní sufixy existují v singuláru, duálu i plurálu, a protože má chantyjština tři gramatická čísla a tři osoby, je posesivních sufixů celkem 27.
məs – kráva
məsem – moje kráva
məsemən – moje dvě krávy
məsew – moje krávy
Zájmena
Osobní zájmena v nominaivu:
SG | DU | PL | |
1. osoba | ma | min | muŋ |
2. osoba | naŋ | nən | naŋ |
3. osoba | tuw | tən | təw |
Číslovky
Chantyjské číslovky v porovnání s maďarskými a finskými:
Číslovka | Chantyjsky | Maďarsky | Finsky |
---|---|---|---|
1 | yit, yiy | egy | yksi |
2 | katn, kat | kettő, két | kaksi |
3 | xutəm | három | kolme |
4 | nyatə | négy | neljä |
5 | wet | öt | viisi |
6 | xut | hat | kuusi |
7 | tapət | hét | seitsemän |
8 | nəvət | nyolc | kahdeksan |
9 | yaryaŋ | kilenc | yhdeksän |
10 | yaŋ | tíz | kymmenen |
20 | xus | húsz | kaksikymmentä |
30 | xutəmyaŋ | harminc | kolmekymmentä |
40 | nyatəyaŋ | negyven | neljäkymmentä |
100 | sot | száz | sata |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Khanty language na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Росстат — Итоги ВПН-2020. Том 5 Национальный состав и владение языками. Таблица 6. Население по родному языку. [online]. Rosstat. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b LINDROOS, Hilkka; ČERMÁK, František. Stručná mluvnice finštiny. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1982. S. 12.
- ↑ PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0524-2. S. 829.
- ↑ JUTIKKALA, Eino; FÁROVÁ, Lenka; PIRINEN, Kauko. Dějiny Finska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-406-8. S. 15.
- ↑ REISENAUER, Roman. Co je co?: příručka pro každý den. 2. vyd. Svazek 3. Praha: Pressfoto, 1984. 547 s. S. 515.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu chantyjština na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo chantyjština ve Wikislovníku