Chara

Chara
Canes venatici constellation map ru lite.png
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíHonicí psi (Canes Venatici)
Rektascenze12h33m44,54482s
Deklinace+41° 21′ 26,9248″
Paralaxa0,11849"
Vzdálenost27,53±0,05 ly
(8,44±0,01 pc)
Barevný index (U-B)0,05
Barevný index (B-V)0,61
Barevný index (V-R)0,52
Barevný index (R-I)0,31
Zdánlivá hvězdná velikost4,26
Absolutní hvězdná velikost4,64
Vlastní pohyb v rektascenzi−716,246 mas/rok
Vlastní pohyb v deklinaci292,154 mas/rok
Fyzikální charakteristiky
Povrchová teplota5 891 kelvin
Další označení
Henry Draper CatalogueHD 109358
Bonner DurchmusterungBD +42° 2321
Bright Star katalogHR 4785
2MASS2MASS J12334454+4121270
SAO katalogSAO 44230
Katalog HipparcosHIP 61317
Tychův katalogTYC 3020-2541-1
General CatalogueGC 17127
Argelanderovo označeníAG+41 1128
Glieseho katalogGJ 475
Bayerovo označeníβ CVn
Flamsteedovo označení8 CVn
SynonymaASCC 409308, CCDM J12337+4121AB, FK5 470, GCRV 7563, GJ 475, IRAS 12313+4137, IRC +40236, LFT 924, LHS 2579, LTT 13552, 2MASS J12334454+4121270, NLTT 31117, PLX 2895, PPM 53064, UBV 11286, WDS J12337+4121Aa,Ab; Chara
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chara je název hvězdy β souhvězdí Honicích psů (Beta Canum Venaticorum). Chara má hvězdnou velikost +4,3m a spektrální třídu G0. Od Slunce je vzdálen 27,53 světelných let. Je druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí Honicích psů. Spolu s jasnější hvězdou Cor Caroli je jižnější z dvojice psů v tomto souhvězdí, které představuje lovecké psy.

Pojmenování

β Canum Venaticorum (latinizováno na Beta Canum Venaticorum) je Bayerovo označení hvězdy.

Tradiční název Chara byl původně aplikován na „jižního psa“, později se však používal konkrétně pro označení Beta Canum Venaticorum. Chara (χαρά) znamená v řečtině „radost“.[1] V roce 2016 uspořádala Mezinárodní astronomická unie pracovní skupinu pro jména hvězd (WGSN),[2] jejímž cílem bylo katalogizovat a standardizovat vlastní jména hvězd. První bulletin WGSN z července 2016[3] obsahoval tabulku prvních dvou šarží jmen schválených WGSN; který zahrnoval jméno Chara pro tuto hvězdu.

V čínštině, 常 陳 (Cháng Chén), znamená Imperialní stráže, se odkazuje na asterismus sestávat z Beta Canum Venaticorum, Alfa Canum Venaticorum, 10 Canum Venaticorum, 6 Canum Venaticorum, 2 Canum Venaticorum, a 67 Ursae Majoris.[4] V důsledku toho je čínské jméno pro samotnou Charu je 常 陳 四 (Cháng Chén sì, česky: Čtvrtá hvězda imperiální stráže.)

Pozorování

Chara má spektrální klasifikaci G0 V, a je hvězda hlavní posloupnosti typu G. Od roku 1943 slouží spektrum této hvězdy jako jeden ze stabilních kotevních bodů, podle nichž jsou klasifikovány další hvězdy.[5] Spektrum této hvězdy ukazuje velmi slabé emisní čáry jednotlivě ionizovaného vápníku (Ca II) z chromosféry, což z ní činí užitečnou referenční hvězdu pro referenční spektrum pro srovnání s jinými hvězdami v podobné spektrální kategorii.[6] (Emisní čáry Ca-II jsou snadno pozorovatelné a lze je použít k měření úrovně aktivity v chromosféře hvězdy.)

Beta CVn je považována za chudou hvězdu na kovy,[7] což znamená, že má ve srovnání se Sluncem poněkud nižší část prvků těžších než helium. Z hlediska hmotnosti, věku a vývojového stavu je však tato hvězda velmi podobná Slunci.[8] V důsledku toho se nazývá solární analog. Je o 3 procenta hmotnější než Slunce,[9] s poloměrem o 12 procent větším než Slunce a o 15 procent větší jasností.

Složky vesmírné rychlosti této hvězdy jsou (U, V, W) = (–25, 0, +2) km/s.[8] V minulosti se předpokládalo, že se může jednat o spektroskopickou dvojhvězdu. Nezdá se však, že by další analýza údajů tuto skutečnost potvrdila.[10] Navíc při hledání hnědého trpaslíka na oběžné dráze kolem této hvězdy v roce 2005 se nepodařilo objevit žádného takového společníka, alespoň na hranici citlivosti použitého nástroje.[11]

Obyvatelná zóna

V roce 2006 označila astronomka Margaret Turnbullová Charu za nejlepšího kandidáta na hvězdný systém, kde lze hledat mimozemské formy života.[12] Vzhledem ke svým vlastnostem slunečního typu ji astrobiologové zařadili mezi nejvíce astrobiologicky zajímavé hvězdy do vzdálenosti 10 parseků od Slunce.[8] U hvězdy však nebyly objeveny žádné planety.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Chara [online]. [cit. 2020-01-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ International Astronomical Union | IAU. www.iau.org [online]. [cit. 2020-01-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ Bulletin of the IAU Working Group on Star Names, No. 1 [online]. [cit. 2020-01-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ 香港太空館 - 研究資源 - 亮星中英對照表. web.archive.org [online]. 2009-09-29 [cit. 2020-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-29. 
  5. ↑ MK Standards Table. www.astro.utoronto.ca [online]. [cit. 2020-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-25. 
  6. ↑ HERBIG, G. H. Chromospheric H alpha emission in F8-G3 dwarfs and its connection with the T Tauri stars.. ApJ. 1985-02, roč. 289, s. 269–278. Dostupné online [cit. 2020-01-26]. ISSN 0004-637X. DOI 10.1086/162887. (anglicky) 
  7. ↑ LUCK, R. Earle; HEITER, Ulrike. Dwarfs in the Local Region. AJ. 2006-06, roč. 131, čís. 6, s. 3069–3092. Dostupné online [cit. 2020-01-26]. ISSN 0004-6256. DOI 10.1086/504080. (anglicky) 
  8. ↑ a b c PORTO DE MELLO, Gustavo; FERNANDEZ DEL PELOSO, Eduardo; GHEZZI, Luan. Astrobiologically Interesting Stars Within 10 Parsecs of the Sun. Astrobiology. 2006-04-01, roč. 6, čís. 2, s. 308–331. Dostupné online [cit. 2020-01-26]. ISSN 1531-1074. DOI 10.1089/ast.2006.6.308. 
  9. ↑ a b BELLE, Gerard T. van; BRAUN, Kaspar von. DIRECTLY DETERMINED LINEAR RADII AND EFFECTIVE TEMPERATURES OF EXOPLANET HOST STARS. The Astrophysical Journal. 2009-03, roč. 694, čís. 2, s. 1085–1098. Dostupné online [cit. 2020-01-26]. ISSN 0004-637X. DOI 10.1088/0004-637X/694/2/1085. (anglicky) 
  10. ↑ MORBEY, C. L.; GRIFFIN, R. F. On the Reality of Certain Spectroscopic Orbits. ApJ. 1987-06, roč. 317, s. 343. Dostupné online [cit. 2020-01-26]. ISSN 0004-637X. DOI 10.1086/165281. (anglicky) 
  11. ↑ CARSON, J. C.; EIKENBERRY, S. S.; BRANDL, B. R. The Cornell High-Order Adaptive Optics Survey for Brown Dwarfs in Stellar Systems. I. Observations, Data Reduction, and Detection Analyses. The Astronomical Journal. 2005 September, roč. 130, čís. 3, s. 1212. Dostupné online [cit. 2020-01-26]. ISSN 1538-3881. DOI 10.1086/432604. (anglicky) 
  12. ↑ Stars searched for extraterrestrials. phys.org [online]. [cit. 2020-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce