Charkov

Charkov / Charkiv
Харьков / Харків
Kharkiv montage (2015).png
Charkov / Charkiv – znak
znak
Charkov / Charkiv – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška152 m n. m.
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastCharkovská
Administrativní dělení9 rajónů
Charkov
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha306,0 km²
Počet obyvatel1 463 174 (2006)
Hustota zalidnění4 781,6 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci (cca 70 %), Rusové
Náboženské složeníPravoslavné křesťanství Judaismus
Správa
StarostaGenadij Kernes
Vznik1654
Oficiální webwww.city.kharkov.ua
Telefonní předvolba+380 57
PSČ61001
Označení vozidelХА
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charkov (ukrajinsky Харків / Charkiv; rusky Харьков / Char’kof) je druhé největší město Ukrajiny (žije zde přibližně 1,45 milionu[1] obyvatel). Leží v severovýchodní části země, 410 km od Kyjeva a 34 km od rusko-ukrajinské hranice. Je centrem Charkovské oblasti, historického kraje Slobodská Ukrajina a celého širšího regionu východní Ukrajiny. Charkovská aglomerace s populací přes 2,2 miliony lidí tvoří třetí největší aglomeraci v rámci aglomerací velkých měst Ukrajiny.

Od 19. prosince 1919 do 24. června 1934 byl Charkov prvním hlavním městem sovětské Ukrajiny, odtud název „první hlavní město“.

Historie

Chrám sv. Dimitrije v Charkově na kolorované pohlednici z 19. století

Doba bronzová a starověk

Archeologické vykopávky v Charkově dokazují, že zde bylo osídlení již v době bronzové ve 2. tisíciletí před naším letopočtem. V okolí města jsou nálezy z období Skýtů (6.-3. století př. n. l.) a Sarmatiů (2.-1. století př. n. l.). Ve městě byly nalezeny stopy raných slovanů, doložena je Černjachovská kultura (2.-6. století) a další slovanské osídlení Doněcka z knížecí doby.

Kyjevská Rus

Na místě Charkova v 9.–11. století v období Kyjevské Rusi bylo starobylé město Donets a osada Donets. Po rozpadu Kyjevské Rusi v roce 1240 dobyli dnešní území Charkova Kumáni a později Tataři, kteří jej ovládali od 12. do 15. století.

Carské Rusko

Název města pravděpodobně pochází od řeky Charkov. Samotné pevnostní město Charkov bylo založeno záporožskými kozáky roku 1656. Mělo bránit jihozápadní hranice Ruského impéria, během 18. století však ztratilo svůj vojenský význam. V roce 1765 se však stalo hlavním městem ruské části Ukrajiny. Roku 1805 zde byla založena první univerzita na území východní Ukrajiny. Rychlý rozvoj Charkova nastal koncem 19. století. S příchodem železnice se z Charkova stalo důležité průmyslové a obchodní centrum. V počátečním období Sovětského svazu byl Charkov hlavním městem Ukrajinské SSR (1917–1934).

1917–1920

Moc v Charkově během ukrajinské první republiky byla v rukou prozatímní vlády a demokratických institucí.

1924

16. listopadu 1924 v 19:00 Charkov vysílal první národní rozhlasový program. Hlasatelé řekli: „Ahoj, ahoj, ahoj! Charkov mluví, Charkov mluví, Charkov mluví!“

Hladomor

Na počátku 30. let donutil hladomor mnoho obyvatel přemístit se z venkova do měst, také do Charkova. Skutečnost, že Charkov byl hlavním městem Ukrajiny, měla výrazný vliv na ukrajinizaci města. Teprve porážka ukrajinské kultury ve 30. letech, hladomor, čistky a přesun hlavního města do Kyjeva (1934) změnily postavení Charkova a ten koncem 20. - začátkem 30. let začal ztrácet hodně ze svého ukrajinského charakteru.

(c) Bundesarchiv, Bild 183-L20721 / Herber / CC-BY-SA 3.0
Obsazení Charkova německým Wehrmachtem v roce 1941

Druhá světová válka

Během druhé světové války se Charkov se svým okolím stal jedním z hlavních bojišť. Město bylo nejprve v roce 1941 dobyto německou armádou a jejími spojenci (viz První bitva o Charkov). 15. prosince 1941 bylo německými nacisty zastřeleno v rokli Drobickij Jar u Charkova 15 000 Židů. V květnu 1942 se Rudá armáda pokusila město osvobodit, avšak po Druhé bitvě o Charkov pokračovala německá okupace. V létě 1943 sovětská Rudá armáda po německém ústupu město osvobodila, avšak po Třetí bitvě o Charkov musela sama z města ustoupit a nakrátko se vrátil do města německý Wehrmacht. Dne 23. srpna 1943 byl Charkov definitivně osvobozen Rudou armádou (viz Operace Vojevůdce Rumjancev). Okolo 70 % města bylo při bojích zničeno a během německé okupace v letech 1942 a 1943 zemřelo hlady až 100 000 obyvatel Charkova. V důsledku druhé světové války přišel Charkov o primát největšího města Ukrajiny.

Na konci roku 1943 se v Charkově konal proces s válečnými zločinci, který se stal mezinárodně známým a navštívili jej korespondenti z mnoha zemí.

Poválečné období

Roku 1975 bylo otevřeno 18 km dlouhé charkovské metro (1978 byla zahájena druhá linka) s 13 stanicemi (plánovány 3 linky, celkem 43 stanic).

Samostatná Ukrajina

  • V roce 2012 byl Charkov jedním z měst, ve kterém se konalo Mistrovství Evropy ve fotbale. Charkov je i domovem zástupců více než 100 národností, je registrováno a působí zde 65 národních a kulturních sdružení.
  • Známou dominantou Charkova je náměstí Svobody ( Ploshcha Svobody dříve známé jako náměstí Dzeržinského ), které je devátým největším městským náměstím v Evropě a 28. největším náměstím na světě .
  • Modernizace a postupné rozšiřování podzemního systému metra, s asi 38,7 km (24 mil) trati a 30 stanicemi (2021). Nejnovější stanice metra Peremoha byla otevřena 19. srpna 2016. Všechny stanice metra mají velmi osobitou architekturu (viz Metro v Charkově).
  • V roce 2007 postavila městská vietnamská menšina největší buddhistický chrám v Evropě na pozemku o rozloze 1 hektar s památníkem Ho Či Mina.
  • V současné době je Charkov hlavním kulturním, vědeckým, vzdělávacím, dopravním a průmyslovým centrem Ukrajiny s četnými muzei, divadly a knihovnami, včetně katedrály Zvěstování a Usnutí Bohorodičky, budovy Derzhprom na náměstí Svobody a Národní univerzity v Charkově.
  • Charkov byl hostitelským městem pro UEFA Euro 2012 (Metalist Arena).

Ruská agrese 2022

Související informace naleznete také v článku Bitva o Charkov (2022).

Během prvního týdne ruského útoku na Ukrajinu bylo město ve dnech 25. února až 3. března 2022 masivně bombardováno, mimo jiné vyřazena z provozu a zdemolována jedna z historických budov univerzity.[2]

Administrativní členění

Současný moderní Charkov nyní pokrývá 370 km² a je administrativně rozdělen na 9 okresů:

  • Ševčenkivsky (ukrajinsky Шевченківський)
  • Novobavarský (ukrajinsky Новобаварський)
  • Kyjevský (ukrajinsky Київський)
  • Slobidsky (ukrajinsky Слобідський)
  • Cholodno-horsky (ukrajinsky Холодногірський)
  • Moskovský (ukrajinsky Московський)
  • Nemyšlyansky (ukrajinsky Неми́шлянський)
  • Industriální (ukrajinsky Індустріальний)
  • Osnovjansky (ukrajinsky Основ'янський)

Obyvatelstvo

V roce 2006 měl Charkov 1 464 000 obyvatel s nadpoloviční většinou Ukrajinců, přičemž užívání ruštiny mírně převažuje nad ukrajinštinou; rozšířen je také suržyk. Po několik desítek let byl největším ukrajinským městem; nejrychleji rostl koncem 19. a začátkem 20. století. V roce 1926 měl 417 000 obyvatel; Ukrajinci tehdy tvořili 38 %, Rusové 38  %, Židé 19,5 %. Roku 1939 zde již žilo 833 000 osob. Pokles způsobený válkou byl rychle dohnán: v roce 1959 žilo v Charkově 953 000 lidí (Ukrajinci 48 %, Rusové 40 %, Židé 9 %). Podíl Rusů a Židů má klesající tendenci, naopak novými menšinami jsou Arméni a Vietnamci. V roce 2001 tvořili Ukrajinci 62 %, Rusové 31 % a Židé 1,7 % obyvatel.

Kultura a pamětihodnosti

Významnou historickou památkou města je klášterní chrám z roku 1689, zbudovaný ve stylu ukrajinského baroka. Dále je zde několik převážně pravoslavných kostelů, sídlí zde však také římskokatolická Charkovsko-záporožská diecéze (založena 2002).

Nejvýraznější stavbou je zřejmě obří konstruktivistická budova Deržpromu, vystavěná ve 20. letech 20. století a známější spíše pod ruským názvem Gosprom, která dominuje Náměstí Svobody – zřejmě nejrozlehlejšímu náměstí v Evropě o ploše 12 ha.

Ve městě sídlí několik muzeí, Repinova galerie, Charkovské národní akademické divadlo opery a baletu M. V. Lysenka, činoherní divadla T. H. Ševčenka (ukrajinskojazyčné) a A. S. Puškina (ruskojazyčné), městské loutkové divadlo, dětské divadlo, divadlo hudební komedie a jiná, Charkovská oblastní filharmonie, z vysokých škol např. Charkovská státní univerzita, na níž studoval mj. zdejší rodák, rusko-americký astronom Otto von Struve. Z Charkova také pochází populární duo hudebníků 5'nizza.

Doprava

Charkov je vedle Kyjeva a Lvova hlavním dopravním uzlem země. Hlavním tranzitním směrem je severojižní silniční a železniční tah Moskva – Charkov – Krym. V roce 1954 bylo 9 km jihovýchodně od centra města vybudováno mezinárodní letiště. Do Kyjeva jezdí několikrát denně vlak InterCity+. Železnice odtud vedou ve směrech: Poltava, Sumy, Lgov (Rusko), Bělgorod (Rusko), Kupjansk, Svjatohirsk, Lozova a Krasnohrad. V Charkově se nachází sídlo Jižní dráhy, jedné ze 6 divizí státních drah Ukrzaliznycja.

Město má poměrně rozvinutou síť MHD:

Deržprom

Partnerská města

Odkazy

Reference

  1. Dostupné online.
  2. [twitter.com/leonidragozin/status/1498912702814638083?ref_src=twsrc%5Etfw%7Ctwcamp%5Etweetembed%7Ctwterm%5E1498912702814638083%7Ctwgr%5E%7Ctwcon%5Es1_&ref_url=https%3A%2F%2Fzpravy.aktualne.cz%2Fzahranici%2Fproc-se-putinovi-nepodarila-rychla-valka Video na twitteru]

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Coat of arms of Kharkiv.svg
Coat or arms of Kharkov. 1999
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
COA of Kharkiv Oblast.svg
Coat of Arms of Kharkiv Oblast, Ukraine. 1999
Harkov dmitry.jpg

19th-century vintage postcard of St Demetrius Church in Kharkov.

Дмитриевский собор в Харькове. Данный вид придан архитектором М.И. Ловцовым, 1896. Перестроен под кинотеатр "Спорт" в 1930-е годы. Вид со стороны ул. Екатеринославской (ныне Полтавский шлях).
Bundesarchiv Bild 183-L20721, Charkow, deutscher Einmarsch.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-L20721 / Herber / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní. Info non-talk.svg
Scherl:

Als die deutschen Truppen in die Stadt Charkow einzogen, waren viele Wohn- und Industriebauten von Partisanen in Brand gesteckt worden.
PK-Aufnahme: Kriegsberichter Herber

11.11.41 [Herausgabedatum]
Kharkiv-town-flag.svg
Autor: Лобачев Владимир, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Kharkiv since 1995

Selected color system:

Yellow Pantone: 109 C

RGB: 255-222-0

Hex: #FFDE00

CMYK: 0-10-100-0

Green Pantone: 354 CVS 2X

RGB: 0-146-70

Hex: #009246

CMYK: 100-0-100-0

light green Pantone: 360C

RGB: 96-198-89

Hex: #60С659

CMYK: 66-0-86-0

Orange Pantone: 137C

RGB: 244-159-36

Hex: #F49F24

CMYK: 0-44-95-0

Red Pantone: 485C RGB: 213-43-30 Hex: #D52B1E

CMYK: 0-95-100-6
Gosprom Kharkiv.jpg
Autor: No machine-readable author provided. EvgenyGenkin assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 2.5

Gosprom building (Госпром), Kharkov, Ukraine. Надпись: 350 (лет) - Харьков My work (photo)

25/ 08/ 2006
Flag of Kharkiv Oblast.svg
Flag of Kharkov Oblast, Ukraine