Charles Cathcart, 9. baron Cathcart

Charles Cathcart, 9. baron Cathcart
Portrét plukovníka Charlese 9. barona Cathcarta (1753–1755, Joshua Reynolds)
Narození	21. března 1721 Edinburgh
Úmrtí	14. srpna 1776 (ve věku 55 let) Londýn
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Povolání	diplomat, důstojník a politik
Ocenění	Řád bodláku
Choť	Jean Cathcart (od 1753)[1][2]
Děti	William Cathcart, 1. hrabě Cathcart[1] Mary Cathcart[1] Jane Cathcart[3][1] Louisa Murray, 2nd Countess of Mansfield[3][1] Charles Allan Cathcart[3] Archibald Hamilton Cathcart[3]
Rodiče	Charles Cathcart, 8. baron Cathcart[3] a Marion Shaw[3]
Příbuzní	Charles Cathcart, George Cathcart[3], William Cathcart[3], Frederick McAdam of Craigangillan[3] a Adolphus Frederick Cathcart[3] (vnoučata)
Funkce	velvyslanec člen Sněmovny lordů ambassador of the Kingdom of Great Britain to the Russian Empire
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Schaw Cathcart, 9. baron Cathcart (Charles Schaw[] Cathcart, 9th Baron Cathcart) (21. března 1721, Edinburgh, Skotsko – 14. srpna 1776, Londýn, Anglie) byl britský generál a diplomat ze staré skotské šlechty. Vojenskou kariéru zahájil jako pobočník vévody z Cumberlandu, za sedmileté války dosáhl generálských hodností. Kromě toho zastával celý život vysoké funkce ve Skotsku a v letech 1768–1771 byl britským vyslancem v Rusku. Z jeho početného potomstva vynikl syn William (1755–1843) jako vojevůdce a diplomat napoleonských válek, v roce 1814 povýšený na hraběte.

Kariéra

Pocházel ze starobylého skotského rodu Cathcartů, který užíval titul lorda od roku 1452. Narodil se v Edinburghu jako syn generála 8. barona Cathcarta. Po otci zdědil titul barona a stal se skotským peerem (1740), od mládí zastával hodnosti u dvora, sloužil v armádě a zúčastnil se války o rakouské dědictví. Již v roce 1742 byl kapitánem a pobočníkem vévody z Cumberlandu, zúčastnil se bitvy u Dettingenu a byl vážně zraněn v bitvě u Fontenoy s doživotními následky v obličeji (v bitvě u Fontenoy také padl jeho mladší bratr Schaw Cathcart, 1722–1745). Pod velením vévody z Cumberlandu bojoval proti poslednímu jakobitskému povstání ve Skotsku a zúčastnil se bitvy u Cullodenu. Ještě po skončení války o rakouské dědictví byl v letech 1748–1749 byl jako rukojmí vězněn ve Francii. Po návratu do Anglie dosáhl hodnosti plukovníka (1750) a byl zvolen jako jeden ze zástupců skotských peerů do Sněmovny lordů (Representative Peer of Scotland, 1752–1776), zastával také funkci lorda komisaře církevního shromáždění ve Skotsku (1755–1763 a 1773–1776). Za sedmileté války znovu vstoupil do aktivní služby a postupoval v hodnostech (generálmajor 1758, generálporučík 1760). Mezitím získal čestný post guvernéra Dunbarton Castle (1761–1764) a v roce 1763 obdržel Bodlákový řád. V roce 1767 byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1768–1771 byl britským vyslancem v Petrohradě, kde byl vlídně přijat carevnou Kateřinou II. Po návratu z Ruska zakončil svou kariéru jako vrchní velitel ve Skotsku, v letech 1773–1775 byl navíc lordem rektorem univerzity v Glasgow. Zemřel v Londýně na tuberkulózu.

Manželství a potomstvo

V roce 1753 se oženil s Jane Hamilton (1726–1771), dcerou lorda Archibalda Hamiltona z rodu vévodů z Hamiltonu. Měli spolu devět dětí.

• Jane (1754–1790), manžel John Murray, 4. vévoda z Athollu (1755–1830)
• William (1755–1843), generál, diplomat, 1814 povýšen na hraběte
• Mary (1757–1792), manžel Thomas Graham, 1. baron Lynedoch (1758–1843), generál
• Louisa (1758–1843), 1. manžel David Murray, 2. hrabě z Mansfieldu (1727–1796), ministr zahraničí, 2. manžel Robert Fulke Greville (1751–1824), důstojník, člen Dolní sněmovny
• Charles (1759–1788), plukovník, člen Dolní sněmovny^[4]
• John (1761–1762)
• Archibald (1764–1841), kněz, prebendář v Yorku
• Catherine (1770–1794), dvorní dáma královny Charlotty

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Cathcart na Wikimedia Commons
• Rodokmen Cathcartů Archivováno 16. 11. 2019 na Wayback Machine.
• 9. baron Cathcart na webu thepeerage