Charles Cerny

Charles Cerny
Karel Černý (1959)
Rodné jméno	Charles Černý
Narození	12. srpna 1892 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. února 1965 (ve věku 72 let) Paříž Francie Francie
Národnost	česká
Povolání	malíř, ilustrátor a tiskař
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Černý, častěji Charles Cerny (12. srpna 1892 Praha^[1] – 1965 Paříž) byl malíř českého původu žijící ve Francii.

Narodil se matce Anně Fialové (1871–??). Následující rok, po svatbě matky s továrním skladníkem Antonínem Černým (1866–??), ho otec legitimizoval.^[1][2] Karel Černý byl jejich jediný syn. Manželství rodičů bylo později rozvedeno.^[3]

Jeho učiteli malířství byli malíř a grafik Baltazar Kašpar Kutina (1853–1923) a malíř Jaroslav Šetelík (1881–1955). Vyučil se u grafické firmy Husník a Häusler.^{[p 1]} Na podnět Františka Adolfa Šuberta a Františka Xavera Harlase se věnoval i studiu malířství. Jeho prvním významným dílem, které vytvořil v devatenácti letech a upoutal jím pozornost byl obraz Panoráma Prahy z Riegrových sadů.^[4]

V roce 1911 odešel do Vídně.^[3] Zde studoval u malíře akvarelů Fritze von Lach (1868–1933), dále studoval v Mnichově a od roku 1913 žil v Paříži.^[5] V roce 1914 zde vystavil své první dílo na Salonu nezávislých (Salon des indépendants) a již toto první veřejné vystoupení vzbudilo pozornost. Těsně před vypuknutím války cestoval po Francii, Belgii a Holandsku.

Po vypuknutí první světové války se přihlásil jako dobrovolník do francouzské armády, ale místo proti Němcům byl proti své vůli odeslán do Afriky a nasazen v cizinecké legii v Alžírsku a Maroku. (Český tisk si povšiml v červenci 1915 jeho přítomnosti v Maroku, kterou interpretoval jako osud nedobrovolného občanského zajatce přemístěného do Afriky, od května 1915 údajně nezvěstného.^[6] To je ale v rozporu s malířovými osobními vzpomínkami, podle kterých odcestoval do Afriky již jako voják.) Během dovolenky v roce 1916 se oženil s Marií (Mado) Bassinghi. Po onemocnění úplavicí byl zařazen do vojenské kapely a na konci války se stal jejím kapelníkem; pod jeho řízením hrála tato kapela 29. října 1918 ve Fezu českou a slovenskou hymnu a píseň Hej Slované. Jeho obraz Panorama Fezu zakoupila místní městská rada pro zasedací síň.^[7]

Po skončení války pravidelně vystavoval svá díla v Salonu nezávislých^[8] a Salonu francouzských umělců. Studoval na Julianově akademii (Académie de Julian) a na živobytí si vydělával různými povoláními (hudebník, rytec, překladatel).

V roce 1952 byl oceněn titulem oficiální malíř námořnictva (peintre officiel de la Marine).^{[9][p 2]}

Dílo Karla Černého bylo rozmanité v obsahu i formě. Mezi jeho náměty patřily zejména krajiny, žánrové obrazy, portréty, akty, plakáty a ilustrace. Tvořil různými technikami – olejem, akvarelem, temperou i kresbou.^[10] Inspirací mu byly námořní náměty a náměty z jeho cest (zejména z Maroka, Nizozemska a Itálie).

• 1921 Topičův salon^[11]
• 1932 Francouzský ústav Ernesta Denise, Praha^[12]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Cerny na Wikimedia Commons
• Registr sbírek výtvarného umění: Černý Karel (Cerny Charles)
• American Gallery 20th Century: Charles Cerny (reprodukce obrazů)
• Artnet: Charles Cerny (reprodukce prodaných obrazů)
• Panorama al arte: Charles Cerny (španělsky, reprodukce obrazů)