Charles Fleuriau de Morville

Charles Jean-Baptiste Fleuriau, hrabě de Morville
Portrét z roku 1723 (sbírky muzea zámku ve Versailles)
Ministr zahraničí
Ve funkci: 16. srpna 1723 – 19. srpna 1727
Předchůdce	Guillaume Dubois
Nástupce	Germain Louis Chauvelin
Ministr námořnictva
Ve funkci: 28. února 1722 – 16. srpna 1723
Předchůdce	Jean-Baptiste Fleuriau d'Armenonville
Nástupce	Jean-Frédéric Phélypeaux de Maurepas
Narození	30. října 1686 Paříž
Úmrtí	2. února 1732 (ve věku 45 let) Paříž
Rodiče	Joseph Fleuriau d'Armenonville
Děti	Jeanne Therese Fleuriau d'Armenonville
Příbuzní	Jean François de La Rochefoucauld, 6.Marquis de Surgeres[1] a Angélique Louise de La Rochefoucauld[1] (vnoučata)
Profese	politik a diplomat
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Commons	Charles Jean Baptiste Fleuriau de Morville
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Jean-Baptiste Fleuriau d'Armenonville, hrabě de Morville (30. října 1686, Paříž – 2. února 1732, Paříž) byl francouzský šlechtic, diplomat a politik. Od mládí působil ve státních službách v různých funkcích, později se uplatnil jako diplomat. V době nezletilosti krále Ludvíka XV. byl v regentské vládě vévody Filipa Orléanského ministrem námořnictva (1722–1723), poté několik let ministrem zahraničí (1723–1727).

Životopis

Pocházel z bohaté rodiny tzv. úřednické šlechty (noblesse de robe), jeho otcem byl Joseph Jean-Baptiste Fleuriau d'Armenonville (1661–1728), který během své kariéry zastával několik ministerských funkcí. Charles vystudoval práva a od roku 1706 působil ve státních službách, byl mimo jiné radou pařížského parlamentu a později generálním prokurátorem státní rady.^[2] V letech 1718-1721 byl vyslancem v Nizozemí a v roce 1722 po svém otci převzal funkci ministra námořnictva, kterou zastával do roku 1723^[3]. Po smrti kardinála Duboise v srpnu 1723 byl jmenován ministrem zahraničí a v této funkci setrval do roku 1727.^[4] Jako ministr zahraničí se zúčastnil kongresu v Cambrai. V roce 1723 byl zvolen členem Francouzské akademie^[5] a v roce 1724 od španělského krále Filipa V. obdržel Řád zlatého rouna.

V roce 1711 se oženil se Charlotte Elisabeth de Vienne (1687–1761) a měl s ní tři děti.^[6] Dcery Jeanne Thérèse (1711–1768) a Marguerite Charlotte (1725–1810) se provdaly do starých šlechtických rodin Rochefoucauldů a Crussolů. Jediný syn Jean-Baptiste Fleuriau de Morville (1711–1742) sloužil v armádě a za války o rakouské dědictví zemřel v Praze během francouzské okupace Českého království. Jeho manželkou byla Anne Amelot de Chaillou (1719–1764), dcera pozdějšího ministra zahraničí Jeana Jacquese Amelota de Chaillou.

Hlavním rodovým sídlem byl zámek Château de Madrid v Boulogneském lesíku v Paříži.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Fleuriau de Morville na Wikimedia Commons

Literatura

• SAINT-SIMON, Louis de Rouvroy, vévoda de: Paměti; Praha, 1959; 294 s.