Charles Grey

Charles Grey
Grey2.JPG
Premiér Spojeného království
Ve funkci:
22. listopad 1830 – 16. červenec 1834
PanovníkVilém IV. Britský
PředchůdceArthur Wellesley
NástupceWilliam Lamb
Ministr zahraničí Spojeného království
Ve funkci:
24. září 1806 – 25. března 1807
PředchůdceCharles James Fox
NástupceSir George Canning
První lord admirality
Ve funkci:
11. února 1806 – 29. září 1806
PředchůdceCharles Middleton, 1. baron Barham
NástupceThomas Grenville
Stranická příslušnost
ČlenstvíWhigové

Narození13. březen 1764
Fallodon, Northumberland
Úmrtí17. červenec 1845
Howick, Northumberland
ChoťMary Grey, Countess Grey (1794–1845)
Partner(ka)Georgiana Cavendishová
RodičeCharles Grey, 1st Earl Grey a Elizabeth Grey, Countess Grey
DětiEliza Courtney
Louisa Elizabeth Grey
Henry George Grey, 3. hrabě Grey
Frederick Grey
Charles Grey
stillborn daughter Grey
Lady Caroline Grey
Lady Georgiana Grey
Lady Mary Grey
William Grey
George Grey
Thomas Grey
John Grey
Francis Grey
Henry Cavendish Grey
William George Grey
Lady Elizabeth Bulteel
PříbuzníSir George Grey, 1st Baronet[1], Lady Elizabeth Grey[1], Edward Grey[1] a Lady Hannah Grey[1] (sourozenci)
Georgiana Ellice[2][1], Alexandra Ellice[2], Robert Ellice[2], Eliza Ellice[2] a Charles Ellice[2] (vnoučata)
Alma materTrinity College, Cambridge
Profesepolitik
OceněníPodvazkový řád
PodpisCharles Grey, podpis
CommonsCharles Grey, 2nd Earl Grey
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Grey, 2. hrabě Grey (Charles Grey, 2nd Earl Grey, 2nd Viscount Howick, 2nd Baron Grey of Howick, 3rd Baronet Grey of Howick) (13. březen 176417. červenec 1845) byl britský státník a premiér. Jako člen strany whigů byl dlouholetým vlivným poslancem a řečníkem Dolní sněmovny, jako dědic hraběcího titulu se stal v roce 1807 členem Sněmovny lordů. Mezitím byl v letech 1806–1807 krátce ministrem námořnictva a ministrem zahraničí. V letech 1830–1834 zastával úřad britského předsedy vlády, v této funkci prosadil volební reformu z roku 1832 a zrušení otroctví v koloniích (1833).[3] Jeho jméno je spojeno i s aromatickou značkou čajeEarl Grey.

Životopis

Portrét Charlese Greye z roku 1794

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Greyů dlouhodobě sídlící na zámku Howick HallNorthumbrii.[4] Narodil se jako nejstarší z pěti synů generála Charlese Greye, 1. hraběte Greye (1729–1807) a jeho manželky Elizabeth (1744–1822), rozené taktéž Greyové. Studoval na Eton College a později na Trinity College v univerzitním městě Cambridge. Na Cambridgské univerzitě studoval latinu, anglickou kompozici a řečnictví, což mu dopomohlo k tomu, že se z něho později stal jeden z nejschopnějších parlamentních řečníků. V letech 1784–1786 absolvoval kavalírskou cestu, navštívil Francii, Itálii a německé země.

Roku 1786 byl zvolen poslancem Dolní sněmovny. Stal se součástí skupiny whigů, jako byli Charles James FoxRichard Brinsley Sheridan, soustředěné tehdy kolem Jiřího, prince z Walesu. Brzy byl zvolen do vysoké funkce v této politické straně. Byl výrazným zastáncem emancipace katolíků a volební reformy.

Po náhlém úmrtí premiéra Williama Pitta se v roce 1806 stal členem Grenvillovy koaliční vlády jako ministr námořnictva. Po Foxově smrti převzal funkci ministra zahraničí a mluvčího strany whigů v Dolní sněmovně. Poté, co jeho otec získal v roce 1806 titul hraběte, vystupoval jako jeho dědic pod jménem vikomt Howick. Grenvillova vláda padla následujícího roku, Charles Grey po otci v roce 1807 zdědil titul hraběte a stal se členem Sněmovny lordů. Také v horní komoře britskéh parlamentu patřil k předním osobnostem strany whigů a přes dvacet let byl mluvčím opozice proti vládám toryů.

Volební reforma

(c) John Clive Nicholson, CC BY-SA 2.0
Zámek Howick Hall (Northumberland), hlavní sídlo hrabat Greyů

Po volbách v roce 1830 se whigové dostali k moci a Grey se stal předsedou vlády, v roce 1831 byl jmenován rytířem Podvazkového řádu.[5] V době kdy byl premiérem, zasadil se o přijetí zákona reformujícího volební obvody, který změnil strukturu dolní komory parlamentu, a roku 1833 byl v rámci Britského impéria realizován zákaz otroctví. V následujících letech ale došlo v jeho názorech k posunu směrem ke konzervatismu a byl opatrný v prosazování dalších reforem. Roku 1834 odešel z politiky a jeho nástupcem ve funkci premiéra se stal William Lamb.

Grey se vrátil do Howicku, ale politický vývoj stále sledoval. S postupujícím časem se vyjadřoval k vládě stále kritičtěji a to především proti narůstající závislosti vlády na radikálech. V jeho názorech se stále více projevoval konzervatismus, jaký vyjádřil na svém posledním veřejném vystoupení v září 1834 – uvedl, že účelem volební reformy byla ochrana a posílení konstitucionálního řádu, který měl být akceptovatelný pro většinu společnosti, zvláště pak pro střední společenskou třídu, které tato reforma přinesla největší užitek.

Pozdní období

Grey strávil poslední léta svého života v ústraní v Howicku se svými knihami, rodinou a psy. V posledních letech byl jeho zdravotní stav chatrný a 17. července 1845 zemřel. Byl pohřben na místním hřbitově.

Značka čaje Earl Grey tea, čaj obsahující aromatickou bergamotovou silici, je pojmenována na jeho počest.

Rodina

Charlesova manželka Mary Elizabeth s dcerami Carolinou a Georgianou (1805)

V roce 1794 se oženil s Mary Elizabeth Ponsonbyovou (1776–1861), dcerou vlivného irského politika Williama Ponsonbyho (1744–1806) ze šlechtické rodiny Ponsonbyů. Z jejich manželství se narodilo šestnáct dětí.

  • 1. mrtvě narozená dcera (1796)
  • 2. Louisa Elizabeth (1797–1841), dvorní dáma královny Viktorie, ∞ 1816 John Lambton, 1. hrabě z Durhamu (1792–18410), generální guvernér Kanady 1838–1839
  • 3. Elizabeth (1798–1880), ∞ 1826 John Crocker Bulteel (1793–1843), člen Dolní sněmovny, šerif v Devonu
  • 4. Caroline (1799–1875), ∞ 1827 George Barrington (1794–1835), kapitán Royal Navy
  • 5. Georgiana (1801–1900)
  • 6. Henry George Grey, 3. hrabě Grey (1802–1894), člen Dolní sněmovny, hrabě Grey a člen Sněmovny lordů 1845, ministr války a kolonií 1846–1852, rytíř Podvazkového řádu, ∞ 1832 Maria Copley (1803–1879)
  • 7. Charles (1804–1870), generál, člen Dolní sněmovny, tajemník královny Viktorie, ∞ 1836 Caroline Farquhar (1814–1890), dvorní dáma královny Viktorie
  • 8. Sir Frederick William (1805–1878), admirál Royal Navy, první námořní lord 1861–1866, ∞ 1846 Barbara Sullivan
  • 9. Mary (1807–1884), ∞ 1829 Charles Wood, 1. vikomt Halifax (1800–1885), lord kancléř pokladu 1846–1852, první lord admirality 1855–1858, ministr pro Indii 1859–1866
  • 10. William (1808–1815)
  • 11. George (1809–1891), admirál Royal Navy, ∞ 1845 Jane Frances Stuart (1822–1892)
  • 12. Thomas (1810–1826)
  • 13. John (1812–1895), kanovník v Durhamu, ∞ 1836 Georgiana Elizabeth Hervey (†1869)
  • 14. Francis Richard (1813–1895), kanovník v Newcastle, ∞ 1840 Elizabeth Dorothy Howard (†1891)
  • 15. Henry Cavendish Grey (1814–1880), kapitán v armádě
  • 16. William George (1819–1865), diplomat

Charlesův mladší bratr Sir Henry George Grey (1766–1845) sloužil v armádě a během napoleonských válek dosáhl hodnosti generála. Další bratr Sir George Grey (1767–1828) byl námořním důstojníkem a předkem linie baronetů z Fallodonu (z jeho potomstva pocházel pozdější dlouholetý ministr zahraničí Edward Grey). Nejmladší bratr Edward Grey (1782–1837) byl biskupem v Herefordu.

Díky své manželce měl 2. hrabě Grey příbuzenské vazby také na několik významných z rodu Ponsonbyů. Jeho švagry byli generálmajor William Ponsonby (1772–1815), který padl v bitvě u Waterloo a významný diplomat John Ponsonby, 1. vikomt Ponsonby (1770–1855), dlouholetý britský velvyslanec v Istanbulu a ve Vídni.

Odkazy

Reference

  1. a b c d e Kindred Britain.
  2. a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Ottův slovník naučný, díl X.; Praha, 1895; s. 478 (heslo Grey)
  4. Rodokmen hrabat Greyů
  5. LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter; Univerzita Palackého Olomouc, 2020; s. 459 ISBN 978-80-244-5621-8

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Grey2.JPG
Portrait of Charles Grey, 2nd Earl Grey, Prime Minister of Great Britain
Howick Hall in winter sunshine - geograph.org.uk - 1721152.jpg
(c) John Clive Nicholson, CC BY-SA 2.0
Howick Hall in winter sunshine
Charles Grey (1764-1845), by Henry Bone.jpg
Charles Grey (1764-1845), M.P., facing left in blue coat, white waistcoat and tied cravat, powdered hair; red curtain, pillar and sky background
  • signed on the obverse 'HBone' and in full on the counter-enamel 'Charles Grey Esq. M.P. Henry Bone pinxt Augst 1794'
  • enamel on copper
  • oval, 92 mm
Charles Grey, 2nd Earl Grey Signature.svg
Charles Grey, 2nd Earl Grey's signature.
Lady-Caroline-Barrington-ne-Grey-Lady-Georgiana-Grey-Mary-Elizabeth-Grey-ne-Ponsonby-Countess-Grey (cropped).jpg
Lady Caroline Barrington (née Grey); Lady Georgiana Grey; Mary Elizabeth Grey (née Ponsonby), Countess Grey

by Samuel Cousins, after Sir Thomas Lawrence mezzotint printed in colours, 1831 (circa 1805) 15 in. x 11 3/4 in. (380 mm x 299 mm) plate size; 20 3/8 in. x 16 1/8 in. (517 mm x 410 mm) paper size Given by Westminster Public Libraries, 1943 Reference Collection

NPG D34958
Royal Coat of Arms of the United Kingdom (HM Government).svg
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape., Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Coat of Arms of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland in the style used by the Government of Queen Elizabeth II from 1953 to the present (as used in all places except Scotland).
Quarterly, First and Fourth Gules three lions passant guardant in pale Or armed and langued Azure (for England), Second quarter Or a lion rampant within a double tressure flory counter-flory Gules (for Scotland), Third quarter Azure a harp Or stringed Argent (for Ireland), the whole surrounded by the Garter; for a Crest, the imperial crown Proper; for Supporters, dexter a lion rampant guardant Or crowned as the Crest, sinister a unicorn Argent armed, crined and unguled Proper, gorged with a coronet Or composed of crosses patée and fleurs de lys a chain affixed thereto passing between the forelegs and reflexed over the back also Or; Motto 'Dieu et mon Droit’ ('God and my Right') below the shield.
  • PINCHES, J.H & R.V., The Royal Heraldry of England, 1974, Heraldry Today.