Charles Grey

Charles Grey
Premiér Spojeného království
Ve funkci: 22. listopad 1830 – 16. červenec 1834
Panovník	Vilém IV. Britský
Předchůdce	Arthur Wellesley
Nástupce	William Lamb
Ministr zahraničí Spojeného království
Ve funkci: 24. září 1806 – 25. března 1807
Předchůdce	Charles James Fox
Nástupce	Sir George Canning
První lord admirality
Ve funkci: 11. února 1806 – 29. září 1806
Předchůdce	Charles Middleton, 1. baron Barham
Nástupce	Thomas Grenville
Stranická příslušnost
Členství	Whigové
Narození	13. března 1764 Fallodon, Northumberland
Úmrtí	17. července 1845 (ve věku 81 let) Howick, Northumberland
Choť	Mary Grey, Countess Grey (1794–1845)
Partner(ka)	Georgiana Cavendishová
Rodiče	Charles Grey, 1st Earl Grey a Elizabeth Grey, Countess Grey
Děti	Eliza Courtney Louisa Elizabeth Grey Henry George Grey, 3. hrabě Grey Frederick Grey Charles Grey stillborn daughter Grey Lady Caroline Grey Lady Georgiana Grey Lady Mary Grey William Grey George Grey Thomas Grey John Grey Francis Grey Henry Cavendish Grey William George Grey Elizabeth Bulteel
Příbuzní	Sir George Grey, 1st Baronet[1], Lady Elizabeth Grey[1], Edward Grey[1] a Lady Hannah Grey[1] (sourozenci) Georgiana Ellice[2][1], Alexandra Ellice[2], Robert Ellice[2], Eliza Ellice[2] a Charles Ellice[2] (vnoučata)
Alma mater	Trinity College, Cambridge
Profese	politik
Ocenění	Podvazkový řád
Podpis
Commons	Charles Grey, 2nd Earl Grey
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Grey, 2. hrabě Grey (Charles Grey, 2nd Earl Grey, 2nd Viscount Howick, 2nd Baron Grey of Howick, 3rd Baronet Grey of Howick) (13. března 1764 – 17. července 1845) byl britský státník a premiér. Jako člen strany whigů byl dlouholetým vlivným poslancem a řečníkem Dolní sněmovny, jako dědic hraběcího titulu se stal v roce 1807 členem Sněmovny lordů. Mezitím byl v letech 1806–1807 krátce ministrem námořnictva a ministrem zahraničí. V letech 1830–1834 zastával úřad britského předsedy vlády, v této funkci prosadil volební reformu z roku 1832 a zrušení otroctví v koloniích (1833).^[3] Jeho jméno je spojeno i se značkou aromatického čaje – Earl Grey.

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Greyů dlouhodobě sídlící na zámku Howick Hall v Northumbrii.^[4] Narodil se jako nejstarší z pěti synů generála Charlese Greye, 1. hraběte Greye (1729–1807) a jeho manželky Elizabeth (1744–1822), rozené taktéž Greyové. Studoval na Eton College a později na Trinity College v univerzitním městě Cambridge. Na Cambridgské univerzitě studoval latinu, anglickou kompozici a řečnictví, což mu dopomohlo k tomu, že se z něho později stal jeden z nejschopnějších parlamentních řečníků. V letech 1784–1786 absolvoval kavalírskou cestu, navštívil Francii, Itálii a německé země.

Roku 1786 byl zvolen poslancem Dolní sněmovny. Stal se součástí skupiny whigů, jako byli Charles James Fox a Richard Brinsley Sheridan, soustředěné tehdy kolem Jiřího, prince z Walesu. Brzy byl zvolen do vysoké funkce v této politické straně. Byl výrazným zastáncem emancipace katolíků a volební reformy.

Po náhlém úmrtí premiéra Williama Pitta se v roce 1806 stal členem Grenvillovy koaliční vlády jako ministr námořnictva. Po Foxově smrti převzal funkci ministra zahraničí a mluvčího strany whigů v Dolní sněmovně. Poté, co jeho otec získal v roce 1806 titul hraběte, vystupoval jako jeho dědic pod jménem vikomt Howick. Grenvillova vláda padla následujícího roku, Charles Grey po otci v roce 1807 zdědil titul hraběte a stal se členem Sněmovny lordů. Také v horní komoře britského parlamentu patřil k předním osobnostem strany whigů a přes dvacet let byl mluvčím opozice proti vládám toryů.

(c) John Clive Nicholson, CC BY-SA 2.0

Po volbách v roce 1830 se whigové dostali k moci a Grey se stal předsedou vlády, v roce 1831 byl jmenován rytířem Podvazkového řádu.^[5] Když byl premiérem, zasadil se o přijetí zákona reformujícího volební obvody, který změnil strukturu dolní komory parlamentu, a roku 1833 byl v rámci Britského impéria realizován zákaz otroctví. V následujících letech ale došlo v jeho názorech k posunu směrem ke konzervatismu a byl opatrný v prosazování dalších reforem. Roku 1834 odešel z politiky a jeho nástupcem ve funkci premiéra se stal William Lamb.

Grey se vrátil do Howicku, ale politický vývoj stále sledoval. S postupujícím časem se vyjadřoval k vládě stále kritičtěji a to především proti narůstající závislosti vlády na radikálech. V jeho názorech se stále více projevoval konzervatismus, jaký vyjádřil na svém posledním veřejném vystoupení v září 1834 – uvedl, že účelem volební reformy byla ochrana a posílení konstitucionálního řádu, který měl být akceptovatelný pro většinu společnosti, zvláště pak pro střední společenskou třídu, které tato reforma přinesla největší užitek.

Grey strávil poslední léta svého života v ústraní v Howicku se svými knihami, rodinou a psy. V posledních letech byl jeho zdravotní stav chatrný a 17. července 1845 zemřel. Byl pohřben na místním hřbitově.

Značka čaje Earl Grey, čaj obsahující aromatickou bergamotovou silici, je pojmenována na jeho počest.

V roce 1794 se oženil s Mary Elizabeth Ponsonbyovou (1776–1861), dcerou vlivného irského politika Williama Ponsonbyho (1744–1806) ze šlechtické rodiny Ponsonbyů. Z jejich manželství se narodilo šestnáct dětí:

• 1. mrtvě narozená dcera (1796)
• 2. Louisa Elizabeth (1797–1841), dvorní dáma královny Viktorie, ∞ 1816 John Lambton, 1. hrabě z Durhamu (1792–18410), generální guvernér Kanady 1838–1839
• 3. Elizabeth (1798–1880), ∞ 1826 John Crocker Bulteel (1793–1843), člen Dolní sněmovny, šerif v Devonu
• 4. Caroline (1799–1875), ∞ 1827 George Barrington (1794–1835), kapitán Royal Navy
• 5. Georgiana (1801–1900)
• 6. Henry George Grey, 3. hrabě Grey (1802–1894), člen Dolní sněmovny, hrabě Grey a člen Sněmovny lordů 1845, ministr války a kolonií 1846–1852, rytíř Podvazkového řádu, ∞ 1832 Maria Copley (1803–1879)
• 7. Charles (1804–1870), generál, člen Dolní sněmovny, tajemník královny Viktorie, ∞ 1836 Caroline Farquhar (1814–1890), dvorní dáma královny Viktorie
• 8. Sir Frederick William (1805–1878), admirál Royal Navy, první námořní lord 1861–1866, ∞ 1846 Barbara Sullivan
• 9. Mary (1807–1884), ∞ 1829 Charles Wood, 1. vikomt Halifax (1800–1885), lord kancléř pokladu 1846–1852, první lord admirality 1855–1858, ministr pro Indii 1859–1866
• 10. William (1808–1815)
• 11. George (1809–1891), admirál Royal Navy, ∞ 1845 Jane Frances Stuart (1822–1892)
• 12. Thomas (1810–1826)
• 13. John (1812–1895), kanovník v Durhamu, ∞ 1836 Georgiana Elizabeth Hervey (†1869)
• 14. Francis Richard (1813–1895), kanovník v Newcastle, ∞ 1840 Elizabeth Dorothy Howard (†1891)
• 15. Henry Cavendish Grey (1814–1880), kapitán v armádě
• 16. William George (1819–1865), diplomat

Charlesův mladší bratr Sir Henry George Grey (1766–1845) sloužil v armádě a během napoleonských válek dosáhl hodnosti generála. Další bratr Sir George Grey (1767–1828) byl námořním důstojníkem a předkem linie baronetů z Fallodonu (z jeho potomstva pocházel pozdější dlouholetý ministr zahraničí Edward Grey). Nejmladší bratr Edward Grey (1782–1837) byl biskupem v Herefordu.

Díky své manželce měl 2. hrabě Grey příbuzenské vazby také na několik významných z rodu Ponsonbyů. Jeho švagry byli generálmajor William Ponsonby (1772–1815), který padl v bitvě u Waterloo, a významný diplomat John Ponsonby, 1. vikomt Ponsonby (1770–1855), dlouholetý britský velvyslanec v Istanbulu a ve Vídni.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Grey, 2nd Earl Grey na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Grey na Wikimedia Commons
• Osoba Charles Grey ve Wikicitátech
• Charles Grey, 2. hrabě Grey na webu The History of Parliament
• Charles Grey, 2. hrabě Grey na webu thepeerage
• Charles Grey, 2. hrabě Grey na webu Encyclopedia Britannica
• Charles Grey, 2. hrabě Grey na webu gov.uk